Stranger Things

10. února 2017 v 10:41 | Papája |  seriály
První den po úspěšných státnicích jsem zasvětila novému seriálu z loňského roku od Netflix. Epizody jsem měla stažené již dávno, jen jsem čekala až budu mít po státnicích. Celou první sérii (8 dílů) Stranger Things jsem dala na jeden zátah. :D Bylo to docela namáhavé, jelikož mě už pak trochu bolela hlava - sedět v podstatě skoro celý den u televize není nic moc a to jsem ještě před tím zkoukla středeční díl Ohnivého kuřete. :D Ale děj byl napínavý a tyhle typy filmů či seriálů mám fakt ráda. :) A už jsem těším na další pokračování.


Čtyři chlapci jsou nerozlučními přáteli. Mají společnou zálibu ve vědě a stolních hrách. V jeden večer, kdy odjíždí ze společného hraní v útulném sklepě jednoho z nich, Mikea Wheelera (Finn Wolfhard), záhadně zmizí jeden z nich Will Byers (Charlie Heaton). Do hledání se vloží nešťastný šerif Jim Hopper (David Harbour), celá jeho stanice i mnoho dobrovolníků. Willova matka (Winona Ryder) je nešťastná a většina si myslí, že je blázen, když si myslí, že s ní Will přes světla v jejich domě komunikuje. Willův starší bratr Jonathan (Charlie Heaton) ztrátu bratra těžce nese a udělal by cokoliv, aby se Will vrátil zpět domů. Mikeova dokonalá starší sestra Nancy (Natalia Dyer) se strachuje o svou zmizelou kamarádku Barbru, a Jonathan zjišťuje, že v lesích viděla tutéž příšeru, co jeho mamka u nich v domě.

Willovi kamarádi Mike, Dustin (Gaten Matarazzo) a Lucas (Caleb McLaughlin) se nevzdávají a jdou Willa hledat pozdě v noci do míst, kde se našlo jeho kolo. Místo Willa ale nacházejí promáčenou a zmrzlou zvláštní dívku v nemocničních hadrech s ostříhanými vlasy. Kluci se o ni rozhodnou aspoň přes noc postarat. Dívka Eleven (Millie Bobby Brown) je velmi zvláštní, skoro nemluví, nerozumí mnoha slovům, ... a má nadpřirozené schopnosti. Stanou se z nich kamarádi a rozhodnou se, že zmizelého kamaráda společně dostají zpět, El jim totiž podala důkaz, že je Will stále naživu. Nikdo jiný o El nesmí vědět, jinak by přišli "zlí lidé" a všechny by odpráskli.
 

Jsem Bc.

8. února 2017 v 17:46 | Papája |  Já na vysoké škole
Dnes jsem udělala státnice z češtiny. Ou yeea! :D

Dííííky, že jsem měla tak super hodnou, zlatou, úžasňáckou komisi! Jinak ji nemám.

Ta literatura prý nebyla zas až tak hrozná, ale mluvnice... ta byla podle mého (nejen asi mého) katastrofa. :D Vytáhla jsem si otázky ze syntaxe, kterou jsem si ani nestihla přečíst. :D

1) slovosled textový a stylový
2) věta jednočlenná, dvojčlenná, věta bezpodmětá, větný ekvivalent, věta jednoduchá, věta složená, věta neúplná
3) literární věda - kritika, historie, teorie - známé osobnosti a jejich díla, slovníky, dějiny, ...
4) veškerá latinská a česká (i německá) literatura doby Karla IV. a Václava IV., kroniky, legendy, duchovní a dvorská poezie,... dílo Karla IV., Tkadleček, Oráč z Čech

Šla jsem hned jako první, ještě s jednou slečnou. A pak byla po zbytek času v klidu. Ale tak půl hoďky před výhlášením výsledků, jsem už byla docela nervózní.
8 holek dnes státnice dělalo, 2 odstoupily, protože si vytáhly pitomé otázky a zbytku to dali. To se prý nestalo hooodně dlouho. Uf. Zázraky se dějí!

A jelikož jsem v září udělala státní závěrečnou zkoušku ze společenských věd, a nyní i z češtiny, tak mám bakalářský titul! :D Jeej. :D

Děkuji rodině, že mě podporuje.
Děkuju Míšovi, že tam se mnou byl, a že mě podporuje.
Děkuji všem, co mi usnadnili celé tří- (teda čtyř-) leté studium.
Děkuji komisi, že na mě byli tak hodní a dali mi to.
Děkuji tomu nahoře, osudu, bohu, ... že si to všechno přál. :)

Míša je pan Bc.

26. ledna 2017 v 18:00 | Papája |  Já na vysoké škole
V pátek jsem jela jako podpora na Univerzitu Pardubice, kde Míša vykonával státní závěrečnou zkoušku. Hezky ve společenských šatech, abych se v přítomnosti pánů v kvádrech necítila hloupě.

Šli jsme spát asi po 1., protože si Míša ještě zkoušel prezentaci na obhajobu bakalářské práce, kterou ovšem měl zkrátit na pouhých 10 minut. Tak jsem byla na chvíli vážený předseda a vážená státní komise. :) Mluvil fakt pěkně, ale nejlepší výkon prý předvedl, když to bylo na ostro. Vstávali jsme v 5.30 a po 6. odjížděli. Dorazili jsme tam chvíli po 8. Míša byl na řadě 4., podle harmonogramu měl jít v 11.00, ale jejich komise to oproti dvěma jiným dost protahovala, tak šel asi až v 11.30. Před ním šli 2 kluci, kteří to dali a pak holka, co nedala ekonomii (snažila jsem se jí potěšit, ale jaksi jsem to ještě zhoršila, protože místo dostání stípka bude muset platit 15 000 za další semestr). Míša si koupil kolu na energii a ještě kuřecí bagetu, kterou ale kvůli nervům celou nesnědl a zbytek jsem snědla já.

Šel na řadu. Naštvali mě, že jeho práci málo kdo rozuměl nebo zcela četl, vytýkali mu to, co mu vedoucí bakalářky doporučil, nebo trochu pohanili gramatické chyby, přestože tam žádné neměl a katedra je v češtině úplně mimo, protože jsme mu to opravovala já a ještě důkladněji než tu svou bakalářku. Nicméně většina toho se řešila jen v posudcích, při samotné obhajobě si vedl skvěle, ale jedničku bez toho mínusu by mu mohli dát.

Pak si vytáhl 3 otázky, č. 2, 8 a 27. Na potítku byl asi 7 minut, něco málo si napsal ke dvěma otázkám a zadání třetí otázky zjistil až při zkoušení. Sice podle něj známkovali docela přísně, ale zvládl to!!! Je to můj šikula. Vyšel a kroutil hlavou, že neví. Pak ho zavolali zpátky a pan sekretář, který je uváděl zpět dovnitř se hrozně moc usmíval a mně už se pomalu zakalily oči. Potom Míša vyšel, že to má. Běžela jsem ho obejmout a štěstím jsem se rozbrečela. I za něj jsem měla celý ten den nervy a je hrozný pocit sedět na chodbě, všichni v kvádru, ve vzduchu stres a nervy a taková citlivka jako já to cítím s nimi. Bylo to skvělé. Míša dobojoval a jak jsem si dřív myslela, získal bakalářský titul dřív než já. :)

Pak mě vzal na oběd do menzy, on si dal houskové knedlíky a vepřovou kýtu na paprice, já dva výborné bramboráky s kuřecí zeleninovou směsí (kuřecí flamendr s bramboráky) a čajík. :)

Pak jsme šli zpátky a do 5 (místo slibovaných 3) jsme čekali na oficiální vyhlášení, kde byli jen ti, co uspěli a všechny je pochválili a dozvěděli se známky. Pak šel Míša s jedním kolegou, který dostal 4 jedničky (půl roku se to učil od rána do večera, ještě že tak,vytáhl si fakt debilní otázky) na panáky a ještě s jedním nově Ing., který organizoval jídlo pro studenty i komise (měla jsem jeden kávový dortík). Pak jsme ho vezla domů :D praštila bych se, ale fakt jsem se snažialco to šlo. Stavili jsme se v Mekáči, a Míšu to jídlo fakt potřeboval. :) Měl Bigmac, velké hranolky se mnou na půl a každý ještě 6 nuggetek. :)

Přijeli jsme domů, dostával gratulace od plno lidí, na facebook si dal gif Mr. Beana, jak ukazuje prostředníček, na oslavu jsme otevřeli šampaňský a načli medovník od jeho mámy ještě s jejím přítelem.
 


České nebe - Divadlo Járy Cimrmana

26. ledna 2017 v 17:37 | Papája |  Deníček
První návštěva Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Představení České nebe 18. 1. 2017. Na jako jediné představení se mi podařilo sehnat lístky - jde to online, ale kdo je vysokoškolák a ví, co je zápis předmětů ve stagu tak to jistě pochopí, kdo neví, server divadla spadne, občas se rozjede, ale to už je plno míst zarezervovaných. Lístky jsme dostali zaplacené od Michalova táty, ale já ten dárek k Vánocům vymyslela. :D :) U rezervací od 17.00 sedělo asi 5 zaúkolovaných lidí, ale jen já to zvládla :D jsem borec!

Před začátkem jsme si koupili každý čaj a k tomu polomáčené sušenky v dobově přizpůsobeném baru. Představení se nám ohromně líbilo. Inteleketuální humor, vtip, ironie, nadsázka, skvělé herecké výkony štramáků, kteří tu doufám s námi ještě dlouho ve zdraví budou. České nebe vypráví o nebi a českých osobnostech v něm a odehrává se na poč. 19. stol. (dost se mi to hodilo k literatuře českého romantismu/realismu, teď před státnicemi :D) Praotec Čech (Andrej Krob), sv. Václav (Petr Brukner), Jan Ámos Komenský (Miloň Čepelka) a mistr Jan Hus (Jaroslav Weigel) se domlouvají, koho ještě přivedou do jejich rady, aby společně rozhodli, zda některé osobnosti-hříšníci si zvůj trest v očistci odpykaly a mohou vstoupit do nebe. Povoláni jsou Karel Havlíček Borovský (Genadij Rumlena) a místo Boženy Němcové její Babička (Marek Šimon). Občas je přiběhne rozhýbat Miroslav Tyrš (Zdenek Škrdlant) a zkritizovat maršál Radecký (Petr Reidinger).

Přestože se mi podařilo zabrat místa až v poslední řadě (4) na balkoně (sedadla 12 a moje 13), měli jsme krásný výhled, díky tomu, že divadlo je komorní a útulné. Dohodli jsme se, že někdy půjdeme zase. Druhý den jsem tedy koukla a čirou náhodou od 17.00 bylo další zabírání lístků online. Tak jsem to zkusila a světe div se, zabrala jsem 2 lístky na 2 představení a na ta samá sedadla jako jsme byli prve. :D peckaa, už se těším. Hospoda Na mýtince bude na sv. Valentýna a Vražda v salonním kupé 3 dny po mých narozeninách. V březnu se totiž hraje jen předtavení České nebe a pak už žádné.

Škoda že slevové lístky do Mekáče platí jen do 12. 2. :D To ten den jsme je využili. 2 Big Macy za cenu jednoho, Big Mac a 6 McNuggets se sladkokyselou omáčkou za cenu jednoho a Colu k tomu. Míša měl 2 Big Macy, já jednoho a nuggetky jsme si rozdělili na půl.

Co na sebe jsem řešila tak půl týdne předem, na internetu pan Špaček říkal, že to je divadlo malých forem, tudíž pánové mohu jít v džínách a košili s krátkými rukávy, dámy v nějakém kostýmku, ale nemusí se to přehánět. A jsem moc ráda, že jsem si vzala ty šaty, protože vyšňořená tam byla fakt většina jako by to bylo divadlo třeba Národní. :)

Hlasujte pro šaty č. 1

19. ledna 2017 v 15:57 | Papája |  Jsem v soutěži (2)



Hehe, tak jsem se na žádost přihlásila do blogové módní soutěže.
Budu ráda, když budete hlasovat pro outfit č. 1

zde pro č. 1


Děkujuuuu :)

Pokud se vám šaty líbí, můžete si je objednat v bonprixu. ;)

Karel Hlaváček - Mstivá kantiléna

4. ledna 2017 v 15:04 | Papája |  Čtenářský deník

sbírka z roku 1898

Zdeněk Pešat, Slovník básnických knih /Díla české poezie od obrození do roku 1945/, Praha 1990, s. 161 - 163:

Sbírku tvoří jedenáct veršovaných básní a jedna báseň v próze; cyklický charakter celku je zdůrazněn tím, že jednotlivé básně jsou bez titulu, nesou jen označení číslicemi I-XII. Jednotu jim vtiskuje společné téma vzdoru a msty. Toto téma je programově nastíněno již ve vstupní básni, jež je sice soustředěna k intimně citovému, milostnému vztahu, zároveň však prozrazuje motivaci nové tematiky (hlad a touha mstít se) i proměnu lyrického subjektu, jenž revoltuje proti nemužně pokornému, oddanému obdivu k milence a uchyluje se k drsnému, mstivému zpěvu. A poté již následují odsubjektivované samostatné výjevy, baladické zkratky a přízračné vize, obrazy lidského hoře, utrpení i kruté msty, obrazy bouřících se štvanců a vyděděnců. Básník je vesměs situuje do historie, kde pro ně nalézá rozmanité předobrazy. Jednou je to revolta Geusů, holandských vzbouřenců proti španělským vojenským a církevním utlačovatelům, kteří uchvátili zemi (II., XII.), podruhé vzpoura sedlák proti bohu v blasfemické modlitbě mužů toužících nejen po chlebu, ale - k vlastní hanbě a vzteku - i po ženách, jež jim hladem pomřely (III.). Jindy můžeme za gesty msty nalézat vzdálené ohlasy německých selských válek (IX.) i osudů sekty novokřtěnců, která spojovala radikální náboženské reformy se sociálně revolučními proměnami (X.). Tyto obrazy se střídají s náladovými verši, scenériemi přízračných krajin; na rozdíl od revoltních výjevů se tu silněji ozývá pocit marnosti a rezignace. V závěru se sbírka apostrofou milenky zase vrací k subjektivně intimní tematice. Nářkem nad mrtvým královstvím Geusů se uzavírá jak Hlaváčkova individuální revolta, tak obrazy středověké historické vzpoury, do nichž básník promítl tu svou, v nichž ji objektivoval a vlastně ukryl. V Mstivé kantiléně se totiž nesetkáváme s typickou dobovou autostylizací, v níž by se básník bezprostředně ztotožnil s postavami svých historických obrazů; vzájemná souvislost je jen naznačena v úvodních a závěrečných verších knížky.

Josef Svatopluk Machar - Magdaléna

4. ledna 2017 v 14:12 | Papája |  Čtenářský deník

sbírka z roku 1894

Zdeněk Pešat, Slovník básnických knih /Díla české poezie od obrození do roku 1945/, Praha 1990, s. 131 - 133:

Magdaléna je pokusem o znovuoživení upadající tradice českého veršovaného románu. Machar využil tohoto žánru ke kombinaci sentimentálního příběhu prostitutky (vzdálený podklad našel v dávném osobním zážitku: v mládí básník přemluvil jednu dívku, aby opustila nevěstinec, pak se stala prodavačkou, ale postupně se vrátila k starému způsobu života) s širokým kritickým obrazem života českého maloměsta.
Prostitutka Lucy je dcerou venkovského učitele, který po smrti své ženy zpustl a začal využívat dcery k vlastní obživě, až ji donutil odejít do pražského vykřičeného domu. Tam se s ní setkává Jiří, dědic venkovského statku, a v návalu soucitu a dobromyslnosti ji nezištně přemluví, aby zanechala dosavadního způsobu života. Svěří ji své filantropické tetě, která si Lucy zamiluje a stará se o ni. Aby ochránil Lucy před jejím otcem, odjedou všichni na venkovské hospodářství. Lucy si s pomocí tety zvyká na novy život; náhle se i tam znovu vynoří Lucyin otec. Jiří ho sice penězi odbude, ale nezabrání tomu, aby se v hospodě nerozhovořil o dceřině minulosti. Od té doby se Lucy stává předmětem opovržení a také nezřízené zvědavosti maloměstských dam. Na jednom z výletů místní honorace se Lucy náhodou vzdálí od společnosti a seznámí se se souchotinářským "jakobínem", bývalým studentem, který ji varuje, že soudobá společnost jí nikdy nedovolí návrat ke spořádanému životu; to bude možné teprve tehdy až současny prolhaný řád se rozpadne v trosky. Mezitím se Jiří rozhodne kandidovat na poslance do Zemského sněmu a to za opačnou Stranu, než se kterou dosud sympatizoval. Po jedné předvolební schůzi, jist si úspěchem a rozjařen společností, se pokusí zmocnit se Lucy, a ta, rozechvěna ještě pohřbem nově objeveného přítele souchotináře, rozhodne se skončit svůj život. Prchá zpátky do Prahy, v rozhodné chvíli však zaváhá a místo skoku do Vltavy se vrací tam, odkud odešla.

Šmakoun pizza

2. ledna 2017 v 16:24 | Papája |  Kuchařka Pája
Všem přeji šťastný nový rok :)

Prvním článkem roku 2017 je článek o jídle. :D Od Ježíška jsem dostala na slaný způsobu šmakoun mexico a na sladký způsob kakaolískový krém. Krémem jsem pomazala vršky muffinů k snídani a k obědu jsem využila půlku balení šmakouna mexico.


100 g Šmakoun Mexico - půlku balení nastrouháme na struhadle najemno
půlka červené papriky - nakrájíme na kostičky a promícháme s nastrouhaným Šmakounem
oregano - přiměřeně tím dochutíme směs
2 vejce - rozklepneme do směsi a promícháme

na pizzu si pak můžete dát, co máte rádi


Připravíme si plech,
na něj dáme pečicí papír
a na ten pak vykydneme námi připravenou směs.
Směs rozetřeme,
aby nebyla vrstva moc tlustá (na rovnoměrné propečení)
ani moc tenká (aby se nepotrhala).

Dáme do trouby.
A celkově pečeme na 170°C asi 20 minut (-30)
(záleží na troubě).

Až tohle budu dělat příště znovu:
10 minut budu péct samotnou placku,
a na dalších 10 minut přidám najemno nakrájenou šunku a posypu kukuřicí
(teď tam byla šunka a kukuřice jen na 5 minut).


Chuť: bála jsem se, že jako "mexico" to bude pálit, ale bylo to zbytečné. ;)

Bratr řekl, že ten šmakoun je bez chuti.
Ale podle mě jako zdravá náhrada mouky super a dochucují ho vajíčka, oregano i paprika.

Pochutnala jsem si a doporučuji někdy zkusit. ;)

Prosinec 2016

23. prosince 2016 v 17:57 | Papája |  Deníček
Pořád se nějak nemůžu rozhoupat a začít se učit. Jako by ze mě vyhasla energie pro budoucnost a vysněné cíle a stal se ze mě prokrastinátor. Neustále čekám na něco, co mě nakopne, ale když to "něco" přijde, tak mě to nenakopne. :D Vůbec z toho nejsem ve stresu a to mě státnice čekají už 8. února. Připadám si, jako bych se chtěla posunout dál, ale stojím stále na jednom pevném bodě, protože by se asi i ten zbytek mohl zhroutit.

3. prosince jsme si s Míšou udělali kulturní odpoledne, jeli jsme do muzea Škodovky v Mladé Boleslavi, kam jsme vstoupili na volňásky z Economy Runu :), pak jsme v témže městě jeli do kavárny (Café Burget), kde měli mít zdravé dorty ... no měli tam jeden, a ještě k tomu mrkvový, který mi moc nejede, takže jsem zhřešila cheessecakem. Dost to mě i jeho zklamalo, tak čtvrt hodiny trvalo, než nám přinesli nabídku čajů a dortů a pak půl hodiny než jsme mohli zaplatit. Celkově jsem z toho neměla moc dobrej pocit. Potom jsme jeli do Prahy, kde jsme si na Černém mostě dali napůl čínské rýžové nudle s kachnou a pak jsme jeli do Palácu Akropolis na kapelu Krucipüsk, lístky na ně jsem dala Míšovi jako první dárek k Vánocům (já dostala jeden borůvkovej už v listopadu :D), chtěla jsem s ním strávit pár hezkých chvil a udělat mu radost. I když to není hudba, kterou bych si doma s radostí pustila, líbí se mi a blbej pocit jsem měla jen z těch velkých (vysokých a tlustých) plešatých punkrockerů. :D Všimla jsem si, že vedle nás stál i Václav Noid Bárta s manželkou. Dokonce mě ani ze stání nebolela záda, Míšu ale překvapivě ano. Pak jsme se stavili v Mekáči na cheesseburgery. ;)

4. prosince jsme si udělali příjemnou procházku po Kokoříně ze Mšena

10. jsme byli na vánočních trzích v Drážďanech, více zde

11. měl můj táta a brácha oslavu svátku a brácha k tomu i narozenin, zase takový nudný rodiný posezení, ale bavila mě hra Hobit, kterou jsme dostali od Michala asi před 2, 3 lety k Vánocům, Michal byl u nás od července taky, ale dost se tam nudil, pak jsme jeli pozdravit jeho tátu s přítelkyní a překvapivě mě to tam docela bavilo, asi protože jsem měla co říct, pak mě Michal odvezl do Mladé Boleslavi do Sportisima, kde jsem si vybrala pěknou mikinu, zkusila jsem si S a M a Míša mi doporučil S a teď je to moje nejoblíbenější mikina :D (jsem v ní hubeňour), pak jsem ho pozvala do Mekáče na BigMac, velké hranolky a velkou kolu (s ISICem, ten týden jsem totiž zjistila, že na ISIC jsou teď jiné možnosti), přežrali jsme se :D

17. prosince jsem s Míšou oslavila 5. výročí, mamka se tvářila tak nějak divně kvůli nedávné situace. V noci a ráno to bylo moc fajn, odpoledne u oběda u jeho táty jsem nějak řekla něco, co jsem asi neměla, způsobilo to pak rozhořčení na obou stranách, pohádali jsme se a já zase brečela. Vypadalo to snad, že ani na tu večeři nepůjdem. Dali jsme si na dvě hodiny oddech a pak jsem dostala krásnou a velkou rudou růží (od Míši k výročí 5., jinak 24.) a byli jsme na večeři U Rytířů. Všechno je snad zas v pohodě :)

19. prosince jsem byla dost zklamaná. Dala jsem si velkou práci po gramatické a formální stránce s Michalovou bakalářkou a ten den dostal Míša posudek od vedoucí, že tam je pár gramatických chyb a tuhle část - gramatika a formálnost - mu ohodnotil za 2. Fakt bych za to dala ruku do ohně, dala jsem si na to záležet víc než na své a fakt mě to naštvalo, nejradši bych za Kleprlou jela a zeptala se ho na to, ale zase si říkám, že docent, který by napsal "by jste" (správně byste) nemá v reálu asi moc velkou váhu, ale známku to Míšovi kazí! Doufám, že se mě zastane aspoň oponent.

Lidi, když holka řekne o holce, že je "raketa", co to znamená? :D


20. prosince jsem měla s Míšou takovou debatu ve vaně, tak se kecá fajn, i když hrozí, že to ostatní mohou slyšet. Pravda a zbytek toho, co bych podstatného měla vědět o jeho letním záletu, aby ke mně mohl být upřímný. Mrzelo mě to, ale jak jsem slíbila, nevyváděla jsem a jen to rozdýchala. To nejhorší, co si myslel, že by pro mě bylo, jsem nějak očekávala, ani mě to nenaštvalo a nebrala jsem to vůbec jako nejhorší. Chci minulost nechat minulostí. Druhý den mi pak ve vaně povídal ještě něco, ale to už jsou jen takové drobnosti, co mě mohli potěšit. :D

22. jsem si psala anglicky (a nepřipadám si v AJ teď tak hrozná) s manželem mé spolužačky s gymplu, dozvěděla jsem se velice zajímavé věci i intimního rázu - nevěra, lhaní a to, že asi musím být překvapivě skvělá milenka :D a tak nějak jsem ho chtěla podpořit i svým příběhem (ta holka z léta je mnohem hezčí než já a má obří čelo, což i Míša pak potvrdil, yeees), bohužel jsem tak trochu zapříčinila i jejich hádku. Také jsem dostala nabídku k něčemu (vlastně druhá za tenhle měsíc), o čem bych nerada psala, jelikož můj blog navštěvují i lidé, co znám osobně. Ale můžete házet tipy do komentářů, pokud jste se dočetli až sem. :D :D Večer jsem se pak o všem bavila s Míšou, je super, mít někoho, komu se můžu svěřit fakt se vším. A ta věc - není zas tak úplně šílený nápad, ale stejně mi to přijde hrozně moc riskantní, ale mám pocit, že se tomu asi stejně nevyhnu.

23. prosince je bráchovi 17. Doma jsme strojili stromek, došlo i na výbuch mojí mamky - čím víc se snažíš dělat něco pro druhé, tak se to pak prostě může zvrtnout ještě víc, když se nedaří. Letos budou Vánoce asi pro tetu dost těžké - její manžel je totiž v nemocnici v Americe (na Vánoce měl přiletět) a je na tom dost špatně. Doufám, že nedojde na nejhorší. :(

Přeji Vám Veselé Vánoce. ;)


24. jsem doma, na oběd jsem měla jít k Míšovi, protože měli štědrovečerní oběd, jelikož šla máma do práce, ale nějak se mnou ani jejím přítelem nepočítala, a dost jsem s tím nepočítala radši ani já :D Míša ale byl z toho docela zklamanej; doma jsem se poflakovala, naši balili dárky celé odpoledne :D
v půl 5. mamka zapla troubu sestře na hranolky a šla si vyfénovat vlasy, jenže elektřina se přetížila a vypadly pojistky, nešly nahodit a hodinu jsme byli bez proudu, protože se nám rovnou přepálil jistič, táta to nějak provizorně zprovoznil, mamka byla nervózní, aby tátu nepraštil proud, nový jistič jsme měli za pár dnů; večeře byla díky mamince jako vždy výborná, měla jsem trochu bramborového salátu, malý kuřecí řízek a malý plátek kapra,
dárky krásné :) kuchařka Břicháč Tom a Lucie, kešu, zdravé kartáčky na zuby (ty zakončené špičkou), šmakoun mexico, šmakoun kakaooříškový krém, spodní kalhotky, hořká čokoláda, ...

25. jsme jeli k babičkám a dědům, popřát a rozbalit dárky, večer jsem pak jela s Míšou k jeho tátovi a tam jsme taky dostali dárky ;)

26. Věřím :) a je za to rád

27. s Míšou stavíme noční stolek, který jsme na přání dostali od jeho mamky k Vánocům, jsme skvělý tým a IKEA má dobré návody :D

28. Míša v noci nemůže spát a pak spíme až do oběda :D večer jsem pak doma a koukám na film Hodný dinosaurus, pohádku na blueray, kterou ségra dostala k Vánocům, je roztomilá a díky tomu mám novou tapetu na notebooku :D když jsem viděla tu scénu, hned mě napadlo "to je ta pravá" :D hledala jsem ten obrázek, ale nakonec jsem našla plakát s ním, a tak jsem pravou část opravila :) a je z toho toto <3


29. jedna slečna si myslí, že jsem docela stíhačka, ale Míšovi to nevadí a chápe to :D :P :D

30. Bylo to asi ještě před Štědrým dnem, ale jednu mojí známou ze školy požádal přítel (nejsou spolu asi ani rok) o ruku. Docela mě to i naštvalo :D protože ta holka je tlustá, ne moc hezká a po pár měsících... :D no prostě závist, že je někdo s ní spokojen tak, že by s ní chtěl zůstat do konce života. A v tenhle den nějak padla řeč na můj názor na manželství. Míša řekl, že on si to o mně myslí taky (tak spokojen, že si nás spolu dokáže představit až do konce života). Což mě dost ale i mile překvapilo. Je to komplikované a mé aktuální představy jsou spíš pesimistické. :D Nechci, aby si o mě dotyčná myslela, že jsem nějaká, co by se hned vdávala a plodila děti, ale Michal s tím tenkrát začal první, tak se oba nemůžou sakra divit, že se té představy furt nějak nemůžu zbavit.

31. Tak poslední slzy v tomto roce při cestě na hřbitov k dědovi Míši. Poprosila jsem ho, aby nás opatroval. A tentokrát ty slzy byly ještě větší. Pak jsme navštívili Míšovu nemocnou babičku, tak ta nám pověděla (překvapivé?) vztahové situace Míšových sestřenic. Pak jsme jeli za babičkou a dědou Míši, kterým jsem opožděně popřála k Vánocům :D poděkovala za dárečky, předala dárek a pak popřála šťastný nový rok. :) Bylo to fajn, pak ale přišli popřát i Míšova máma s bráchou a to už mě to tam dost nebavilo. Nejsem moc ráda mezi mnoha lidmi. Pak mě Míša hodil domů, silvestrovsky jsem se najedla, umyla, hrála na sestřině telefonu Zombíky a PLL Episode :D a pak v 10 jsme se s Míšou setkali na vyhlídce, kam jsem tedy dorazila o 2 minuty pozdě. V lahvi od sodastreamu měl namixovanou kolu s morganem :D a pili jsme ji po cestě k němu domů až jsme ji vypili. Krásná procházka, zimní počasí, povídali jsme si a popili. U něj v pokoji jsme pak spolu hráli stolní hru klíny (taková deska s trojúhelníky, po kterých každý poskakuje 15 figurkami) - oba nás děsně baví. Pak jsme o půlnoci bouchli šampáňo, dali novoroční líbačku a řekli si, jak se máme rádi. :) Hráli jsme dál klíny, postupně vypili celé šampáňo, z těch bublinek už mi šla hlava kolem :D pak jsme koukali na film s Menšíkem a policistou, u kterého jsme se fakt chlámali, a pak jsme šli asi v půl 3. spát a usnuli jsme v objetí.

Drážďany

11. prosince 2016 v 13:21 | Papája |  Deníček
Včera jsem byla na vánočních trzích v německých Drážďanech.
Jeli jsme autobusem, cestou tam řídil pan Dani*** (který popletl cestu na sjezdu tam a pak na kruháči cestou zpět) a cestou zpátky můj Míša.

Přijeli jsme tam okolo 10.30, lidi jsme vyložili a pak jsme jeli zaparkovat autobus.
Krásný výlet. Milá procházka, moc dobrá bratwurst s hořčicí (půlmetrová v křupavé bagetě), kokosový trdelník (bez cukru, jen v kokosu, mně to chutnalo a pro Míšu to byla dobrá zkušenost). A také jsme si dali punč bez alkoholu v modrém drážďanském hrnečku ;) mně přišel "ježiš to je sladký" a Míšovi "na mě spíš hořký".
Vystála jsem si 2x šílenou frontu na záchod v Mekáči, kde jsme pak za 3 lístky (po 50 centech) na wc dostaly cheesseburger. :D Pak jsme prošli pár obchodů, fajn to bylo u koberců :D, jinak nákupy moc nemusíme.
Mám pár fotek a Míša si po 7 měsících udělal i fotku se mnou, juhuu. :D

Odjezd měl být v 5, k autobusu jsme šli ve 3 (protože Míša jel v pátek náklaďákem do Polska a přijel v sobotu ve 3 ráno, aby si mohl ještě trochu schrupnout), ale byl tam zavřený pan Dani*** a ten chtěl aspoň umýt přední sklo, a když pak Míša mohl odpočívat, tak na něj 2x promluvil a musel ho poloprobudit.
V 5 samozřejmě odjezd nebyl, posledníčkové přišli až po 20 minutách. Ale zatím jsme se smáli jednomu malýmu prďolovi, který tam trajdal po autobusu a na nás vepředu tam pokukoval a moc se mu líbila světýlka na palubce.Když Míša sedl zavolant, úplně ožil a unavil se, až po koupeli.

Zkažená mládež

16. listopadu 2016 v 17:44 | Papája |  filmy
Původní název: Klass
Rok: 2007
Žánr: psychologické drama
Čas: 98 minut

Estonský film (v Čechách na festivalu pod názvem Třída) natočený podle skutečné události je asi ten nejlepší film o šikaně. Pokud jednou budu učit, tak to dětem pustím.
Hlavním hrdinou je Joosep [Josef] (Pärt Uusberg), kterého celá třída šikanuje. Jeden ze spolužáků Kaspar (Vallo Kirs) dojde v jednom momentu kvůli dívce Thee (Paula Solvak) k "osvícení" a dojde mu, že to, co Joosepovi všichni dělají, není správné a pokusí se ho chránit.
Film měl dokonce i 7dílné seriálové pokračování s názvem Třída - život poté o osudech všech zúčastněných. Na csfd, kde má film ohodnocení na 84 %, je nejvýše komentář od uživatele choze, který přesně vystihuje mé názory a dojmy z filmu, dovolím si citovat:

"MÁM JÍT DOVNITŘ NEBO VEN?" - "VEN." - "DÍKY." Nejlepší film o šikaně. Perfektní scénář, výborní herci. Fascinovala mě neschopnost učitelů rozeznat klasické příznaky šikany a bojovat s ní. Jako v momentě, kdy mi žák přijde do třídy bez bot a není schopen vysvětlit, proč je nemá, je vymalováno. A vyšetřovat to před celou třídou může jen totální blb. Jenže když většina učitelů přichází do třídy jen zasněně odpřednášet nebo znuděně oddrmolit to svoje... Při závěrečném masakru jsem se přistihl, že se bojím, aby hrdinům nikdo z těch hajzlů neutekl.

5. 9. - 13. 11. 2016

16. listopadu 2016 v 17:23 | Papája |  TOPlist
Návštěvnost za minulý týden (5.09. 2016 - 11.09. 2016) je:
Pondělí18
Úterý25
Středa24
Čtvrtek19
Pátek18
Sobota9
Neděle16
Celkem129

Banánové muffiny

7. listopadu 2016 v 8:49 | Papája |  Kuchařka Pája
Dnešní snídaně opět mňam. :D

30 g ovesných vloček
trocha vody
10 g rozinek
1 banán
1 vejce
skořice (od oka)
plátky mandlí (od oka)
kokos (od oka)

Banán rozmačkat a všechno smíchat dohromady. Směs nalít do formičky na muffiny (mně to vyšlo na 4 muffiny). Pak šoupnout do rozehřáté trouby - 200°C, 20 minut. Nejlepší jsou ještě teplé, ale né horké, abyste si nespálili jazyk. :D

Intolerance na kravskou laktózu

4. listopadu 2016 v 19:31 | Papája |  Deníček
Už přes rokem trpím určitými zdravotními problémy, ne nějak zcela zásadními, ale dost nepříjemnými. Konečně jsem se odhodlala jít k doktorce, která mi doporučila vyřadit bílou mouka (kdybych byla alergická na lepek) a cukr. Potom jsem byla u jedné kouzelné bylinkářky, která mi prodala 7 bylinek, které mé tělo potřebuje a též doporučila vyřadit bílou mouku, cukr a k tomu ještě mléko.
Teď ve středu jsem po několikatýdenním čekání na výsledky krve zjistila, že jsem mírně (přesně z 1/3) intolerantní na kravskou laktózu. Takže klasické kravské mléko mám nahradit kozím, sójovým či mandlovým a dávat si pozor na všechny mléčné (i nemléčné) výrobky, které laktózu (tj. galaktózu + glukózu) obsahují. Mléko jsem vynechala hned, jak mi to bylinkářka poradila, ale zrovna jsem si oblíbila bilý jogurt a tvaroh a těchto dvou je opravdu těžké se vzdát. Včera jsem si proto byla na zkoušku koupit v Tescu bezlaktózový tvaroh.

Musím říct, že když se snažím omezovat cukr (ten přidávaný, umělý, bílý, rafinovaný, ne ten z ovoce), tak je pak snadnější omezovat i tu laktózu. Např. bonboniery, čokolády obsahují obojí.

Když jsem u přítelovy babičky řekla, že si nemůžu vzít koláče a buchtu, protože nesmím bílou mouku, divila se babička, co vlastně jím. Nic jsem jí na to neodpověděla, ale došlo mi, že vlastně většinu jídel, co nejen babičky vaří jsou absolutně nezdravé - bílá mouka a cukr - 2 zabijáci. A nejhorší je, že oni by tě i donutili to prostě sníst, i když si to dát nechceš, nemůžeš, nesmíš. Mamka a Michal mě v tom podporují, ségra se skoro posmívá, že nemám výdrž, bráchá má taky připomínky, ale u nich to prostě beru s rezervou atd.

Můj jídelníček se vlastně skládá z vody (bez sladkých limonád se obejdu už přes 5 let), (převážně kuřecího a kebab*) masa, obecně zeleniny, leča, vajec, žitného chleba, celozrnných těstovin, brambor, rýže, šunky, česneku, cibule, tuňáka, tvarohu a bílého jogurtu (obojí bude muset být bezlepkové), rozinek (používám jako sladidlo), úžasného banánu, vlašských ořechů, kešu ořechů, mandlí, kokosu, ovesných vloček (těmi nahrazuju klasickou mouku), nastrouhané jablko, občas mandarinka, a samozřejmě nějaké koření jako skořice, majoránka, kmín, i třeba grilovací. Kdybych bydlela a vařila si sama, bylo by to nejednodušší, ale když mamka udělá šunkofleky nebo svíčkovou..., nebo když kdokoli udělá hromadně cokoliv, tak je to trochu problém. A také jím bohužel smažené jídlo - hranolky, smažené filé,... i ten řízek, kde je mouka a bílé pečivo. Když řeknu bez knedlíků, jen mamka ví, že chci normální porci masa a špenátu, ale bez knedlíků. Nedržím to nějak striktně, ale něco nezdravého si snažím dát třeba jen 1x týdně.

Ale byla jsem nadšená, když jsem asi po 2 týdnech víceméně bez mouky a cukru měla váhu 62,6 kg. :) Teda nahá a před snídaní, ale to jsem měla naposledy tak v červnu 2014. :D Doufám, že v mém omezení rychle najedu na správnou cestu v jídle a že zhubnu aspoň pár dalších kil. Mám prostě pocit, že pro sebe dělám něco zdravého. Proto hoooodně doufám, že se tém mé zdravotní problémy vyřeší, vyléčí. A ještě mi je teplo po těch 2-3 bylinkových čajích denně. :D K Vánocům si přeju 3. díl kuchařky Břicháče Toma (a už vím, že ho dostanu! juhuu).

*Zrovna dnes jsem narazila na článek, kde píšou, že někteří prodejci kebabu prodávají mleté maso, které není moc maso a že se tam i ta laktóza vyskytuje. A ještě před tím mamka říkala, že ve městě v kebabu prodávají jak opravdové maso, tak i to mleté nemaso. Asi se jich tam příště zeptám.

Pokud s "laktózou" máte nějaké zkušenosti, nebo byste mi doporučili, co jíst a co nejíst, tak budu jedině ráda, když dáte vědět. :)

Zdravý jablečný štrúdl

31. října 2016 v 9:45 | Papája |  Kuchařka Pája
Recept jsem našla ZDE. A pamatujte, že tento pokrm se píše nad U s čárkou: štrÚdl.

Zkoušela jsem včera odpoledne, jak to bude chutnat a dnes jsem si ho udělala k snídani. Dokonce se mi to povedlo zabalit a opravdu to vypadalo jako štrúdl. :D Udělala jsem ho víceméně ze čtvrtiny oproti původnímu receptu a vyšlo to! Jako sladidlo jsem použila malou hrst rozinek, stévii nemám a cukr a med se mi používat nechtělo. (Už delší dobu omezuji cukr, takže mi to ani nevadí). Místo lískových ořechu jsem použila vlašské.

Těsto:
40 g ovesných vloček (celých, byla jsem líná špinit mixér na rozemletí)
50 g polotučného tvarohu
trocha vody (od oka, nevím kolik)

Náplň:
40 g nastrouhaného jablka (asi půlka mého jablka)
skořice (tak 1/5 lžičky, od oka poznáte, jestli to je moc nebo málo v poměru k nastrouhanému jablku)
rozinky (aby pokryly v jedné vrstvě dlaň)
10 g nasekaných vlašských ořechů (dnes jsem je tam zapomněla dát, tak jsem je jako celé kusy k tomu přikusovala)


Promíchané těsto jsem dala na pečicí papír na plech, snažila se udělat obdélník. Těsto ani ne moc tlusté, ani příliš tenké, aby se netrhalo. Doprostřed podélně jsem nasypala promíchané ingredience z náplně a pomocí onoho pečicího papíru jsem to všechno zamotala, tedy spojila protější okraje těsta, pak opatrně odlepila papír. A také velmi opatrně těstem zakryla naokraji vykukující náplň. Plech se štrúdlem jsem potom vložila do rozehřáté trouby na 35 minut a peklo se to při 190°C. (Troubu jsem zapla již na začátku, kdy jsem začala tvořit těsto.) Štrúdl jsem pak vytáhla z trouby a klasicky nakrájela, půjde to hůře - povrch je křupavý.

Kam dál