Konečně jsem Mgr.

15. ledna 2020 v 16:47 | Papája |  Já na vysoké škole
Tak minulou středu 8. 1. jsem úspěšně dokončila magisterské studium a před jméno si můžu psát titul Mgr.

Po 6 letech studia (bakalářské i magisterské jsem si prodloužila o semestr, tedy půlrok) češtiny a společenských věd.

Byla jsem zkoušená sama a to paní docentkou a třemi dalšími doktory. Pánové se přimluvili, tak jsem měla vyhráno. :D

Ve 26 letech se ztrácí status studenta a já stihla dostudovat i ve věku 25 let a to s tím, že jsem chodila na plný úvazek do práce. V práci na mě (skoro) všichni mysleli, drželi mi palce a v pátek jsme to pak společně oslavili a zapili. :)

A teď se můžu naplno věnovat své práci a sebevzdělávání v jiných oblastech. Sice by mě někteří rádi viděli na doktorandském studiu a s publikovanou diplomovou prací, ale nevím, jestli mi to za ten další stres stojí. Nechce se mi vůbec někam zase jezdit do školy.

Ale konečně jsem dosáhla svého dalšího snu. :D
Jaký sen je asi ten další ... hmmmm?
 

Cuketové nudle a boloňská omáčka

27. srpna 2019 v 18:58 | Papája |  Kuchařka Pája
Výborné a zdravé jídlo, které jsem vařila dnes k večeři. :) Místo cuket si můžete dát třeba těstoviny, bude to ňamka. Z uvedeného množství v receptu jsem měla jednu velkou porci, kterou jsem snědla, protože jsem dnes jedla jen 2 jídla denně. Jinak by to asi vyšlo na 2 osoby. :)

Suroviny: cuketa, sádlo, cibule, mleté maso, sůl, pepř, oregáno, majoránka, česnek, (pasírovaná) rajčata
Čas: asi 50 minut

Cuketu oloupeme pomocí škrabky a tou samou ji naškrábeme na plátky.
Oloupeme a nakrájíme na kostičky cibuli. Hodíme ji na pánev se sádlem a necháme zpěnit. V konvici si dáme ohřát vodu.

Potom přidáme na pánev mleté maso (já dala půlku balení 100% mix vepřového a hovězího z Lidlu). Vše restujeme, mícháme. Oloupeme česnek. Směs na pánvi posolíme, opepříme, posypeme trochou oregána a majoránky, přidáme prolisovaný česnek. Vše dále mícháme.

Voda v konvici se nám uvařila a chystáme se zpařit rajčata (pokud nemáme už koupená rajčata rovnou pasírovaná). Z rajčat (dala jsem 4 velká) vydlabeme tvrdé zelené bubáky, rajčata dáme do hrnce a zalijeme je horkou vodou = zpaříme. Rajčata pak opatrně vyndáme, abychom se neopařili, třeba lžící a oloupeme z nich slupku. Můžeme je rozmačkat nyní nebo až na pánvi, kde je přimícháme do směsi.

Cuketové proužky hodíme do hrnce s vodou od rajčat a asi 2 minuty je ještě povaříme. Až budou měkké, dáme je na talíř a ještě trochu posolíme. Pak na to přidáme hotovou směs z pánve a máme hotovo.

Dobrou chuť. ;)

Dovolená na Slovensku 2019

18. srpna 2019 v 19:09 | Papája |  Deníček
Od neděle 11. do pátku 16. jsme byli na dovolené na Slovensku s Čedokem. Míša jako řidič, já jako ta navíc se zlevněným zájezdem (jelikož tím ubylo placení za pokoj v hotelích, když jsem byla s řidičem na jednom). :D

1. den Ne Cesta + Bratislava
V neděli jsme vyjížděli ráno, v Praze nabrali první cestující (Plzeňáky nám tam dovezl Míšův táta), pak v Jihlavě a v rozkopaném Brně jsme nabrali poslední. Měli jsme namířeno do Bratislavy, kde na nás čekal první hotel. Po cestě jsme navštívili zříceninu hradu Děvín (která je opravdu krásná) a pak Bratislavský hrad (pěkná zahrada a sochy), ale obojí jsem si musela projít sama (rozumějte bez Michala), protože se musel věnovat autobusu, ale ani mi to moc nevadilo. Potom jsme vyložili cestující v centru, odjeli zaparkovat a udělali jsme si pěknou prochazku Bratislavou, kterou mi Michal ukázal. V ekologickém a na trávení času ideálním parku jsme si koupili výbornej burgr s trhaným masem. Celý den byl velmi horký a trochu jsem si připekla nos a obličej. :D Na večer jsme dorazili do malého, ale luxusního hotelu PREMIUM Business Hotel Bratislava, kam se zajíždělo autobusem fakt napytel. Pokoje nové a prvotřídní s mnoha zásuvkami a wifi zdarma, parádní koupelna, jídlo perfektní (kukuřičná polévka, maso s rýží a vařenou zeleninou a k snídani výborné a suprově načančané švédské stoly), milý a vstřícný personál. Celkový luxus a hotel mohu fakt doporučit, jediná chyba - k snídani nebyla slanina. :D

2. den Po
Ráno jsme vyrazili směr Poprad. Nejdříve jsme se zastavili v parku lázní Piešťany (traviny hezké), které jsem taky procházela sama. S Míšou jsme posléze vyšli na zříceninu hradu Beckov, kde jsme měli průvodcem extra domluvenou prohlídku. Pěkné, zajímavé. Pak jsme dorazili na Trenčínský hrad, tam jsem vylezla už bez Michala. Akorát se tam konala prezentace dravých ptáků. Celkově docela pěkný. :) Pak jsme všichni šli na oběd do trenčínské koliby. To byl teda zážitek. :D Přišli jsme tam hladoví v půl 3. A ještě za hodinu a čtvrt jsme neměli jídlo. Byli jsme objednaní a celkem nás bylo asi 30. Míša si objednal pizzu Bača, která by zasytila bohatě možná i 3 strávníky, byla moc dobrá, to byl asi jediný klad, kromě toho, že měli i tradiční ceny. Já si objednala grilovaný sýr s brusinkovou omáčkou, divili se, že bez přílohy, a nakonec mi nedonesli ani tu brusinkovou omáčku. :/ Pak jsme razili do hotelu Sorea Hutník II (jsou oba vedle sebe a my najeli nejprve k tomu špatnému, protože řidič prostě nedostal od Čedoku ani od průvodce správný program zájezdu). Nicméně byli jsme v to víc hvězdičkovém (3) a tady to byla paráda. Wifi všude, i když se mi teda asi po 15 minutách odpojovala. Bohatý hotelový program v ceně pobytu (stolní tenis, bowling, plavecký bazén, kulečník, ... - bohužel jsme stihli jen 2x stolní tenis, v úterý s nějakým českým tatínkem a synem čtyřhru, kdy jsme vyhráli a ve středu jen dvojhru, kdy Míša vyhrál 3:2). Koupelna parádní, možná lepší než v 1. hotelu. Přivítání "takže pan řidič s manželkou". :D :D Jídlo parádní - švédské stoly ke snídani i večeři, ke snídani i mnoho možností na pití (horká čokoláda byla ňam), akorát někomu mohlo vadit větší množstvé lidí a malé fronty, mně ne. :P Trošku mě mrzelo, že v pokoji byly jen 2 zásuvky, které jsme museli získat odpojením lampičky a televize, a že jsme si museli přistrčit hodně těžké postele k sobě, abychom měli jakože manželkou (zároveň ale bylo zapínání lampičky nad polštářem, takže se to pořád rozsvěcelo).

3. den Út
Po dvou horkých dnech nám začaly dva deštivé dny. Měly být od noci bouřky a deště, ale nakonec pršelo jen trochu, při a po odjezdu z hotelu nepršelo vůbec. Hodně jsme zmokli až tak v půlce našeho skoro 5hodinového pěšího výletu, který Míša naplánoval. To jsme šli sami, účastníci zájezdu šli s průvodcem jinudy. Bylo to super, šli jsme do mírného kopce podél vodopádů, kde jsme potkávali plno lidí v pláštěnkách a dokonce i s deštníky, snad jen my dva jsme byli jen v tričku a kalhotech. Bylo to osvěžující a opravdu jsem byla ráda, že už nenosím brýle, protože jsem si užívala ten krásný výhled. :D Pak jsme přešli přes mostík a tam jsme potkali celkem tak 10 lidí, prostě ticho, klídek, příroda, plno květin. :D A nakonec nám i uschnulo oblečení, mně teda jen tričko ne. Došli jsme dolu, dali si napůl burger ve stánku, který nebyl nic moc, byl se zvláštním masem. Míša mě tam pak nechal, aby mohl zaběhnout ... opravdu zaběhnout ... pro autobus, abychom nepřijeli pozdě. Já dojedla burger, svlíkla si tričko, oblékla mikinu, připojila na wifi, odehrála Harryho (Harry Potter: Hogwarts mystery) a čekala na autobus s pár jedinci, s kterými jsme měli dojet do další vesnice pro zbytek výletníků. Potom jsme jeli do vesničky, která je podle průvodce prostě úžasná, není v programu a je neprávem opomíjená. Dáme si prý rozchod, můžem navštívit cukrárnu a tak. Ve finále to dopadlo tak, že Míša přejel autobusem na druhou stranu velkého náměstí, a my jsme jen pěšky obkroužili obyčejný kostel a došli k autobusu a jeli na hotel. :D To byla dost šaškárna a akorát začalo pršet, když jsme došli k busu. :D

4. den Stř
Pršelo. Hodně. Navštívili jsme belianskou jeskyni, která v programu nebyla a podle průvodce tam nepůjdem a je blbá, přestože tam nikdy nebyl a my s Míšou tam byli před 2 lety a bylo to úžasný. :D :D Šla bych tam, ale samozřejmě jsem si z domova nevzala bundu, tak bych byla hned mokrá, a tak jsem zůstala s Míšou v autobuse a montovali jsme dvě síťky k sedačkám, protože lidi sou dobytci a ničej to. Lidi si samozřejmě jeskyni pochvalovali. Průvodce frfňal, že to bylo daleko, do kopce, plno schodů a on má špatný koleno ... tvl tak nejezdi do Tater. xD
Potom jsme vyrazili k plesu, který si oni obešli, my hladovci jsme šli hned do Míšovy oblíbené restaurace, kde on si dal boloňské špagety (bohužel mu to nechutnalo a vůbec to nebylo jak typické tyhle špagety), a já maso s pečenými brambory a ratatouille (za to já jsem si počmákla, na krásně upečených srpečcích brambor česnek, zelenina luxusní, maso taky, no bááájo). Pak jsme si udělali krásnou procházku kolem plesa a jelo se na hotel. Na hotelu jsme si dali na baru drink jako den před tím a stejně tak jsme šli hrát pinčes. S Míšou jsme dali turnaj ve stolním fotbale, naši spoluhráči z minula to vzdali (nebo ten mladší kluk, co mu to moc nešlo, radši hráli sami kulečník) a přestože Míšovi nebylo moc dobře, tak mě vyklepnul 3:2. M-P-M-M-P. Přišlo mi, že mi to den před tím šlo líp než Míšovi, tak jsme byla krapítek zklamaná, ale hlavně že jsme si skvěle zahráli. :D

5. den Čt
Programem tohoto dne byla návštěva ledovcové jeskyně, ledu tam bylo opravdu málo, ale bylo to hezké, jeskyně mám ráda a mladý průvodce jeskyní byl moc vtipný. Dále jsme jeli Chopok, kde my jsme s Míšou byli před 2 lety, ale je to jen drahá jízda lanovkama nahoru a buď výhled, nebo nic. Tak jsme se radši jeli rovnou ubytovat do dalšího hotelu Sorea SNP v Demaovské dolině (který byl fakt pár metrů od lanovek). Bylo to tam rozestavěné a skoro žádné místo pro autobusy, takže jsme stáli v trávníku v zatáčce. V hotelu velká recepce, malá jídelna, bar s malou nabídkou, koupelna starší, dvě zásuvky u jedné postele, dobrá postel a hezký výhled, stolek oprejskaný, na zdi přemalované zbytky od vína, nic moc. Pak jsme zašli do prázdné restaurace (dál od centra, protože jinde bylo mrtvo nebo skoro nulová nabídka). Já si dala místního pstruha (byl moc dobrej, ale s těma bramborami a fazolovými lusky jsem se přežrala jak prase) a Míša burgera s hranolkama (prý nic extra za tu cenu). Pak jsme šli zas do hotelu, dali chrupku a pak Michal pro ně musel jet autobusem, takže ten 1 km jízdy vyšel celkově asi na 55 minut. V pohodě to ty lidi mohli dojít, my jsme mohli mít volno, ale prostě průvodce :P. Míša měl vyřizovací náladu, tak jsme telefonovali, Míša pracovně a já se k doktorce nedovolala - má dovču a záskok to očividně nebral. Večeře zase švédský stoly, ale asi nejslabší jídlo z celého týdne, nenadchlo ani neurazilo, ale hlavně že tu nejsou takový fronty. :D Průvodce by byl radši tady celé ty tři dny místo Hutníku, žádné fronty u jídla by vyměnil za parádní volnočasové aktivity, skvělé jídlo, mnoho prostoru pro parkování autobusu a blízko k Tatrám. Ještě že tenhle horší hotel je dražší a nevešel by se do rozpočtu. Prostě starej chlap, který má priority úplně jinde. Ale museli jsme s ním večer na bar, drinky tam neměli, tak Míša si dal pivo, který mu teda vůbec nechutnalo, já deci bílého vína Devín, docela dobrý, a průvodce si dal 2 dl nějakého jiného vína. Řešili jsme naše bydlecí a pracovní situace, hotely a nakonec jsme to všechno ještě dali podruhý. A průvodce chtěl i potřetí, ale my s Míšou hlasitě protestovali, protože Míšu čekala druhý den dlouhá cesta do Prahy, pivo mu nechutnalo a chtěli bychom taky spát. Snídaně průměr, ale bylo tam výborný uzený maso k vajíčkovému volskému oku.

6. den Pá Cesta domů
Museli jsme se zastavit v největším dřevěném kostele v Evropě. Já ho už viděla před 2 lety, tak jsme tam teď nešla. Následně jsme zastavili na salaši Krajinka, kde jsme si koupili žinčicu, gorbáčky a další sýry. Pak jsme jeli do Bojnic na zámek, měli jsme asi hodinu čas, tak mně Míša odvedl do jeho oblíbené restaurace, dali jsme si denní menu, abychom stihli prohlídku zámku - on kuřecí maso s bramborami (moc si pochutnal, víc než den před tím) a já salát s kuřecím masem a hruškami (ňamka). Trošku jsme zmokli i při jídle a pak pod deštníkem jsme došli k zámku. Pak pršet přestalo, sluníčko pálilo jak blázen. Prohlídka dobrá, hezká průvodkyně v šatech nás provedla zámkem (nejvíc se mi líbily malované zdi), hrobkou a parádní jeskyní pod zámkem. Byly tam teda i otravné bodygárdky, které byly na návštěvníky nepříjemné - nesmí se totiž opírat o dřevené zdi což nám nikdo neřekl. Kdžy jsme procházeli otevřeným prostranstvím, tak zase pršelo. Vyšli jsme ze zámku a zase pálilo sluníčko a takhle to vlastně bylo celý den. Slunce, déšť, slunce, déšť. Nakonec jsme na Mělník dorazili chvíli před půlnocí.

Super dovolená, na které jsme se konečně nepohádali a společně to vydrželi v klidu a radosti. :D :)

Fotky dodám. :D :)
 


Cuketový koláč

5. srpna 2019 v 14:17 | Papája |  Kuchařka Pája
Na základě receptu od Hany Štipák zde, jsem si k obědu upekla lowcarb cuketový koláč. Vše jednoduché a i pro úplná trdla jako jsem já. :D Ideální k snídani, obědu i večeři. Celý koláč vyjde na 1 člověka, pokud k tomu nebude mít nic dalšího.

Suroviny: střední cuketa, sůl, sýr (já dala eidam), cibule, jarní cibulka, sádlo, pepř, 4 vajíčka, majoránka a oregano, česnek, rajčata
Čas: 30-60 minut, asi 25 minut pečení

určitě by bylo fajn do směsi přidat i nakrájenou šunku :)


Shay Mitchell je těhotná

1. srpna 2019 v 12:08 | Papája |  Shay Mitchell
Shay Mitchell v roce 2018 o nenarozené miminko přišla. Ani ne o rok později smutek vystřídala radost, jelikož je Shay znovu těhotná. Po skoro 6 měsících skrývání zvětšujícího se bříška v červnu 2019 odhalila, že s přátelem Mattem Babelem čekají miminko. Od té doby svůj youtube kanál zásobuje videy o těhotenství. Na americký svátek Dne nezávislosti pak pár uveřejnil video, kde spolu odhalují, jakého pohlaví miminko je. Má to být holčička. :)

Shay (Emily) bude tak druhá maminka z hlavní pětice Pretty Little Liars, protože loni v říjnu porodila holčičku Troian Bellisario (Spencer).




Čokoládový termix

19. července 2019 v 13:31 | Papája |  Kuchařka Pája
Domácí a lowcarb varianta čokoládového dezertu. Kam se hrabou ty kupované. :P :D

Ingredience: vysokoprocentní čokoláda, zakysaná smetana, tučný tvaroh, lesní ovoce na ozdobu (nejlepší borůvky, maliny, jahody)
Čas: 5-10 minut


Čokoládová míchaná vajíčka

16. července 2019 v 13:51 | Papája |  Kuchařka Pája
Pro někoho nepředstavitelná prasárna, ale pro mě zajímavý nápad nalezený při vstupu do světa LowCarb. Dlouho jsem je už neměla, ale není od věci to vyzkoušet a až potom hanit nebo chválit. Mnoho dezertů se skládá z vajíček a čokolády, tak proč ten dezert nevysvléknout do naha. :D Aneb míchaná vajíčka na sladko, na čokoládovo.

Suroviny: máslo, vejce, čokoláda (vysokoprocentní), kokos, skořice, mandle
Čas: 5 minut


Laserová operace očí

13. července 2019 v 10:47 | Papája |  Deníček
Tak státnice ze společenských věd jsem udělala. :) Školní rok s žáky ukončila. Po vysvědčení jsem ten den jeli s přítelem do Chorvatska. Já řídila z Prahy do Mikulova, pak jsme čekali až přijede autobus s lidmi a Michal pak řídil autobus až do cílové destinace. První dva dny super, pak se to pokazilo, no ale co, opět prostě... nejsem dokonalá. :) Zmrzky plno, nadlábli jsme se, moře teplé a slané. Byla jsem i na aqua aerobicu, kdybychom nebyli blbí a hledali, našli bychom i plno dalších pořádaných akcích.

Brýle už potřebovaly výměnu, po Chorvatsku už mi zbyl jen jeden pár kontaktních čoček (které tam výjimečně neřezaly) a i pouzdro na brýle se mi odlepilo. Buď investuju do nového očního vybavení, nebo do nového zraku. Volba byla jasná. Já s asi 2 dioptriemi a nějakými cylindry nechci už po 15 letech nosit brýle.

Rozhodla jsem se navštívit oční kliniku Duovize na Pankráci v Praze. O operaci jsem snila už dlouho. Objednala jsem se (v červnu, abych z toho necouvla :D) a v úterý jsem šla na předoperační vyšetření. Na to jaký jsem posera, tak při této příležitosti jsem se vůbec nebála. Jen chvíli na operačním sále jsem si říkala, jestli koukám správně. Nestresovala jsem se. Odevzdala jsem se osudu. Nejlepší volba.

Před operací
Všichni byli milí, na recepci si mě zaregistrovali, zaplatila jsem 1 500 Kč za vyšetření toho dne a pak jsem prošla rukama 4 odborníků. Byla jsem tam asi 3 hodiny, žádné vyšetření mi nebylo nepříjemné. Taky mi rozkapali oči. A z mých výsledků mi paní doktorka doporučila metodu LASIK. "Máte velmi pevnou a tlustou rohovku, což je super. Ael taky hodně rozšířené zorničky, skoro jako nějaká narkoman, což tady nemáme moc rádi, ale nevadí. S tím v nebudete v noci doostřovat světla, ale na to už jste zvyklá."
Na závěr jsem si šla objednat termín operace "Máme tu volný termín v pátek, není to na vás moc rychlé?" ... "Neee, aspoň to budu mít dřív za sebou, když jsem do toho šla." Doma jsem si zavolala do banky, aby mi navýšili denní a týdenní limit a zaplatila jsem na účet kliniky 38 400 Kč, čímž jsem ušetřila 100 Kč. Tahle operace je s doživotní zárukou, pokud by se mi zrak zhoršil udělají mi znovu operaci bezplatně, zapatím si jen to vstupní vyšetření (teď to bylo 1 500 Kč). Prý se to u mě může stát, oko mi možná ještě poroste, jelikož jsem mladá. :D

Operace
A v pátek jsem přijela. Zabralo to tak 2 hodiny, nejvíc mě překvapilo, kolik tam bylo cizinců na operaci, byla tam i anglicky tlumočící překladatelka. :D Chvíli jsem čekala, než si mě zavolali, pak mi před sálem dáli prášek asi na uklidnění, pak mi asi 3x rozkapávali oči, aby byli necitlivé. Naposled mi kápli desinfekci, nasadili čepeček a plášť a šla jsem na sál. Bylo tak půl 12. Doktorka mi vše vysvětlila, před zákrokem a i během zákroku. Před usazením, ulehnutím mi dali do ruky oranžového plyšového lyšáka, můžu ho prej mačkat, jak budu chtít. Ale nakonec jsem si ho jen poslušně držela na břiše, bylo to příjemné. Byla jsem pod dvěma stroji, pod obojím to trvalo opravdu chvíli. Nevim, tak minutu na každé oko. O zeleném světýlku, na které jsem musela koukat, se mi v noci nezdálo. :D Pak jsem se s paní doktorkou a lyšákem vyfotila a šla jsem ven. "Byla jste šikovná, krásně jste spolupracovala, všechno šlo podle plánu." Tam jsem 20 minut čekala, zrak měla zamlčený a pozorovala docela se bojící anglicky mluvící následovnici, která chtěla svůj doprovod-přítele i na operační sál. Zjišťovala jsem, jestli vidím líp nebo ne. Asi trochu jo, ta mlha připomínala dioptrie. Pak jsem šla k další doktorce "Vy vůbec nevypadáte, že byste byla po nějaké operaci. Tak se na to podíváme. No jooo ... je to tam. :)"

Po operaci
Chvíli jsem čekala v čekárně, až si pro mě přijde táta. Vidím líp. Sluneční brýle jsem si nakonec nasadila až při úplném odchodu asi v 12.10, protože mě to světlo vůbec neřezalo. Odjeli jsme. Došla jsem i v pohodě v Letňanech do Burger Kingu. :D Pak už jsem chtěla spát, oči jsem začínala cítit a cesta mi přišla dost dlouhá. Doma jsem chtěla jít spát, ale oči mě začaly bolet. Spíš mírně řezat, slzet. Vzala jsem si sluneční brýle, dala deku na palandu a lehla si pod to, abych měla co nejméně světla (nemáme žaluzie). Když jsem chtěla spát, v očích mi trochu cukalo, spíš takový nepříjemný tlak, takže spát nešlo. Hlavně jsem to cítila v leže, takže pomohlo mírné sezení. Ale úplně jsem zapomněla, že jsem dostala rozpustný prášek proti bolesti. No co už. Zvládla jsem to i bez chemie. V 18 hodin mě to přestalo bolet a konečně jsem na chvíli usnula. Vidím ještě líp než s brýlemi.

Pooperační vyšetření druhý den
V sobotu ráno jsem vyrazila na pooperační kontrolu. Byla jsem tam o 40 minut dřív a ještě měli zavřeno. Šli jsme se s tátou projít a na snídani do Mekáče. V 8 v Duovizi se mě pak nějaká paní ptala, jestli bych operaci doporučila, jak jsem s nimi byla spokojená atd. 10/10, příjemné prostředí, milí lidé, chválili, operace nebolela, super, nadšenost. Pak mi sestřička změřila nitrooční tlak (foukání přístroje do očí) a následně jsem šla za doktorkou, která mě včera operovala. Paní doktorka sice už trochu mluvila jako stroj, ale byla milá a usměvavá. Všechno v pořádku, 0 dioptrií, možná mírně hůř uvidím v prvních dnech na blízko. Řídit můžu, po měsíci si mám přijít pro potvrzení na změnu do řidičáku (s tím si zajdu k obvoďačce, pak na dopravní úřad, kde zažádám o nový řidičský průkaz). Řekla mi, co mám dělat příští týden a co nesmím dělat. Mám si týden 5x denně kapat ty dvoje kapky, co jsem včera dostala. Nesmím měsíc plavat a mám se vyhýbat kontaktním sportům. Se mnou se o prázdniny stejně nikdo nebaví a v plavkách jsem očividně ošklivá, tak je to fuk. :D :D


Nejlepší investice. :)

Fire and the Flood

28. května 2019 v 21:53 | Papája |  mp3
Song: Fire and the Flood
Interpret: Vance Joy
CD: Dream Your Life Away (2014) - jen speciální edice

Videoklip z filmu Čapí dobrodružství (Storks) z roku 2016


12. narozeniny blogu

10. května 2019 v 23:28 | Papája
Tento blog slaví dnes již 12. narozeniny.

Vím, že sem přidávám články jen výjimečně, ale i tak jsem moc za tuto zpovědničku nebo spíš zábavní koutek ráda. No znáte to, škola, práce... a toho času a energie je čím dál tím míň, přestože jsem jen jednou tak starší než blog plus teda rok. A ten čas tak hrozně letí... V pondělí ráno se rozespale vydáte do práce, řeknete si, že tento týden se už začnete učit a budete jíst zdravě, nicméně tu je najednou zas víkend a zjistíte, že jste se zase nic nenaučili a státnice jsou zase o týden blíž.

Všechno nejlepší k narozeninám :)

Blah Blah Blah

14. března 2019 v 15:33 | Papája |  mp3
Tak tuhle písničku mají rádi nejen třeťáčci :D hlavně ať mi nezačnou říkat "bláá bláá bláá"

Je cool, stylová a zajímavá :)

Interpret: Armin Van Buuren



Slyším jen "bla, bla, bla", na vše říkám jen "ja, ja, ja"

text (by):

Na horách - únor 2019

28. února 2019 v 10:39 | Papája |  Deníček
Míša mě vzal na pár dnů na dovolenou na hory do Rokytnice nad Jizerou. Jako vánoční dárek mi daroval 5 nocí ve Šnekolendu, od pátku 22. do středy 27. února, což je ubytování hned vedle baru. K narozeninám pak veškerou útratu za permice a stravu.

Rokytnice nad Jizerou

V pátek doufal, že tam dorazíme ráno, myslel si totiž, že jsou v pátek pololetní prázdniny haha. :D Chtěli jsme tam dorazit mezi 16. a 18. hod ale nakonec jsme v tomto čase teprve vyráželi z Mělníka, protože měl ještě práci (já si mezitím zajistila lyže, boty a hůlky u známého, zabalila si) a ještě k tomu jsme museli pak tahat autobus traktorem na jejich parkovišti, kde řidič Pavel v dobrém duchu chtěl umýt autobus na trávníku, aby na betonu nebylo druhý den náledí. :D :D Pěkne jsem to natáčela. Docela zážitek. :D Ve šnekolendu jsme dostali docela malý pokoj, ale parádní a vystačili jsme si :D, jsme zvyklí z Michalova pokojíčku. A parádní koupelna hned u postele, škoda že nebyla vana, občas netekla teplá. :D Mně teda naštěstí jo. Výhled z okna byl na potok, který dost hlasitě ale mile hučel. Při odpoledních či večerech jsme popíjeli vodku s džusem nebo energy drinkem.

Výhled z pokoje na potok a venkovní lednička

V sobotu v můj narozeninový den jsme jeli lyžovat na Horní Domky na modrou a červenou, bylo to super. Abyste věděli, na lyžích jsem stála tak po 5 letech, z toho tenkrát mě Michal a trochu i jeho strejda učili jezdit, takže jsem byla ráda, že jsem nějakým způsobem dokázala stát na lyžích a jet. :D Nezapomněla jsem to. Ten den jsem upadla 5x, poprvé hned na vstupu u lanovky, když se najíždí na ten pás k sedačce, takže jsem pak jela sama. :D Večer jsme šli do baru Šnekolend, kde jsem si dala fakt výbornýho hovězího burgra se slaninou s hranolky. Míša si dal tatarák s topinkami, jehož množství bylo ale malé. Koupili jsme si každý jeden drink - speciál Šnekolendu - ale dost nás to zklamalo, každý drink za 145 Kč, donesli nám krásně nazdobenou skleničku tak velikosti whisky a v tom velká koule ledu na efekt a chlad, takže toho pití tam ve směs musela být tak ani ne čtvrtina skleničky - 4x jsme si cucli a to bylo vše. Chutově to nebylo zas špatné, ale to množství vs. cena fakt děs. Já měla Bohemia Yoghurt Sour a Míša si dal Penicilin Twist, v kterém byl zázvor, cítil ho prý ještě druhý den. :D Z celkové ceny nám strhli 10 %, protože jsme u nich ubytovaní. Míša mi popřál k narozeninám, že doufá, že si to tu užiju a za celý pobyt platil vše. Měla jsem tedy 25. narozeniny to už je věk - čtvrt století, toto letí. :( :D A vyhlídky na nějakou změnu žádné, zajímavé že jsem se tím trápila víc před narozkami než teď. :D Na hypotéku musím šetřit snad ještě rok, mít jistotu stálé práce a třeba i někoho, kdo by do toho šel se mnou, ano, ale hlavně dodělat tu školu. Chodit do školy jako učící se už 18 let není sranda.

Hovězí burger se slaninou

V neděli jsme jeli na bližší menší sjezdovku, kde se všichni víceméně učí lyžovat, není tak prudká a jsou tam jen pomy. Míša mě učil dělat obloučky, ale jakmile jsem ve vyšší rychlosti, tak si nadělám do kalhot a brzdim, takže jsem prostě posera, co nezvládne jet rychle. :( Tam jsem upadla 6x. :D Šnekolend má v neděla zavřeno, tak jsme si nakoupili jídlo v místním express Tescu. :D

Sjezdovka pro začátečníky, věčný začátečník a stín fotografa

V pondělí jsme měli flákací den, ale ve finále to dopadlo úplně jinak. Na oběd jsme zašli do vedlejší restaurace, já na borůvkové kynuté knedlíky a Míša na nějaký flák masa. Navštívili jsme pak i podruhé místní cukrárnu Pat a Mat, což je je ještě propojené s uzeninami, potravinami a květinářstvím. Dortíky levné a výborné. Měla jsem větrník a punčák, Míša měl Míša dort a nějaký kávový drotík. Večer jsme měli v plánu jet do aquaparku ve Špindlu, ale nakonec jsme jeli zpět na Mělník kvůli výběrovému řízení, v kterém se účastní Míšova firma. Na starost ho měl on, s kompletací dokumentů jsem mu pomáhala, že na dovolené na to jen mrknem a odešleme, jenže kvůli elektronickému podpisu se to muselo posílat z PC v kanceláři a nešlo to z jeho notebooku. Nešlo se ani registrovat, takže až druhý den ráno nám byla registrace, která byla provedena z pracovního PC, schválena.

Dortíky od Pata a Mata

V úterý po schválení jsme dokumenty odeslali, všichni v kanclu řešili, co tam děláme, když máme být na dovolené. Zpátky do Šnekolendu jsme dorazili asi v 11. Na oběd jsme šli do restaurace Roky - Míša si dal pikantní jelení guláš, který snad vůbec nebyl pikantní a kvůli tomu jsem si ho paradoxně nedala. A já měla kuřecí steak s ratatouille, docela dobré, ale víc mě nadchl interiér restaurace. :D Opět jsme šli navštívit cukrárnu Pat a Mat, dala jsem si nějaký výborný duo mix (čokoládový a bílý tvaroh, chutnalo to napůl jako tvaroháček a napůl jako zmrzlina) a Míša tiramisu.Ve 12 výběrové řízení mělo být uzavřeno a výsledky se obvykle dávali hned. Koukáme tedy na to a víte, co nezjistíme? V tom portálu, kam se to mělo odevdávat, někde asi přes 20 kliknutí hlubkoko v dokumentech byl asi 10 dnů starý dokument, že kvůli problémům, které někdy před měsícem nastaly na portálu, se termín posouvá o měsíc na konec března. Takže jsme si tím ve finále vůbec dovolenou zkazit nemuseli. Vzápětí asi v 13.17 přijde Michalovi plno stejných zpráv z portálu, že termín se posouvá ještě do půlky dubna. Mysleli jsme, že nás klepne a vlastně jsme byli ještě víc naštvaní. Nejspíš se jim řízení nikdo nezúčastnil kvůli těm podělanejm klíčům, certifikátům, podpisům, registracím, kompletaci dokumentů. Když to bylo dřív jen papírově, byla to paráda...Asi do 4 jsme se váleli, Míša si whatsappoval s velrybí Taiwankou a pak jsme vyrazili na večerní lyžování do Harrachova. Byla tam poma, která nás vžy kousek vyvezla nahoru. A bylo uchvacující, že pokaždé, když jsme vyjeli nahoru, byla větší a větší tma. Bylo to fascinující. Zkoušela jsem obloučky na té skoro ploché ploše, ale jakmile byla větší rychlost, brzdila jsem. Vidět malé děti, co ty obloučky na sníh vyloženě kreslí je dost zahanbující. Ten večer jsem upadla jen 1x. :D Míšovi asi došlo, že mě to už nenaučí. :( Pak jsme šli do baru Šnekolend, já si dala tortily a Michal dalšího burgera tentokrát kuřecího s mozarelou. Dostali jsme k tomu salát coleslaw, který byl naprosto dokonalej. Ještě jsem chtěla ochutnat cibulové kroužky, dobré, ale asi jsem je měla oželet. :D Michal si dal pivo Kozel a mně paní přinesla náhodný drink, který mi doporučila. Beefeater s jahůdkou a jedlým jahodovým brčkem. Trošku nahořklé, ale fakt ňamka. Michal pak chtěl zase Kozla a mně ať přinese něco jiného, dalšího na ochutnání. Dostala jsem modrý vyfešákovaný drink - vodka, malibu a ananasový džus s alkoholovou třešničkou. Ňamka. Míšovi ale omylem přinesla Plzeň. Wtf prázdný bar, jen my dva a přinese špatné pivo, omluvila se a že započítá cenu Kozla... Hráli tam pěkně na můj vkus, u tyče ale ani dnes nkdo netancoval :D, pak paní ukecala Michala ještě na horké maliny se šlehačkou a zmrzlinou, ale nakonec jsem je skoro spucovala sama, večer teda nedopadl úplně podle mých představ. :/ A platili jsme 666 Kč ďáblovo číslo... hm...


Kozlík, Beefeater, modrý koktejl, burger

Ve středu jsme chtěli vstávat brzy, abychom byli co nejdřív na ještě nerozježděné sjezdovce. Míša v noci zas nemohl spát, tak jsme nekonec vstali déle a ještě jsme si museli sbalit, takže jsme dorazili tak o 1,5 hodiny později než jsme plánovali. Jeli jsme tam, kde jsme byli první den v sobotu, tentokrát jsem sjela i černou, která v jistých místech byla i jednodušší než červená... nechápu. :D :D Ten den jsem mohla jezdit jak mi to půjde, upadla jsem 6x. :D Jedno z toho byla Michalova vina, po mém jednom pádu mě naschvál zasypal sněhem když mi vezli ztracenou lyži, byla to legrace, házeli jsme po sobě sníh, mně to samozřejmě z nižší pozice moc nešlo... :D "Pojď zkus, tady ten malej hup jako já" - "Tak jo, a nechceš to natočit? třeba se mi poštěstí spadnout. :D" - "Tak jo :D vydrž." Spadla jsem ještě před hupem, krásné video, možná ho z něj někdy dostanu. Míša už byl zase na telefonu a duchem v práci, vyřizoval SMS a telefonáty... Neumí odpočívat, kvůli tomu v noci nespí. :/ Po cestě domů jsme se stavili u komplet zamrzlé a zsněžené přehrady a pak u silnice v restauraci Pod Panteonem, kde si Míša dal játra s pečenými brambory a já medailonky z panenky se švestkovou omáčkou a šťouchanými brambory se šalotkou. To byl luxus, to maso bylo boží.

Já a ty

Celkem jsem tedy upadla 18x za ty 3-4 dny na sjezdovkách. Pak jsem Míšovi děkovala za úžasnou dovolenou, jak to všechno skvěle organizoval, škoda teda toho výběrka, hezky na mě na sjezdovkách čekal, abych se neztratila, zachraňoval mě, byl na mě hodnej atd. Jen si trochu začínám myslet, že si ho nezasloužim...

Od Nového roku

16. února 2019 v 20:13 | Papája |  Deníček
ak co je u mě nového od té doby, co jsem se neozvala?

► Na konci ledna jsem udělala státnice z pedagogiky a psychologie. :)
No ale od té doby se nějak nemůžu dokopat k psaní diplomky, nějak mě to nebaví tak jako na bakaláři. :/ Achjo. A to musím dostat kredity, abych v květnu mohla jít na další státnice. :/

► Teď první únorový týden jsem pomáhala organizovat projekt Edison na naší základní škole. 6 zahraničních studentů (Kostarika, Čína, Ukrajina, Turecko, Jordánsko a Indie) nás přijelo navštívit a přednášeli našim žákům o svých zemích, v pátek jim uvařili jejich jídlo na ochutnání a mluvili s nimi anglicky. Během týdne jsme je odpoledne brali na výlety, ve středu bowling, v úterý zámek a Donnie, a v pondělí byli ještě beze mě projít město. Já v pátek s jednou kolegyní a s Ukrajincem (který tu, jako jediný zůstával až do neděle, ostatní už v pátek jeli do Prahy) jsem šla na burgera do naší mělnické proslulé hospody. Bohdana jsem pak odvedla zpátky do kempu a už vím, že umím anglicky popsat svůj soukromý život. :D Pak jsem s ním a druhou kolegyní jeli na Kokořínsko, projít si zasněžené, zamrzlé a rozbředlé Pokličky :D a na Harasov. Bylo to fajn. A já jsem hlavně taky dělala odvoz našemi feliciemi. :D Bylo to úspěšné a ještě teď mi ti cizinci píší, jak jsme byli skvělí a pohostinní, že ta škola v Praze je strašná. Doufám, že to bude oceněno na výplatní pásce.
Trochu se mi zvýšilo sebevědomí v angličtině. :D :) Jsem ráda.

► Včera 15. února měl můj brácha maturitní ples. Přesně na den o 6 let později než já. Bylo to skvělé a opravdu měli to nejlepší půlnoční překvapení, jaké jsem kdy viděla. :) I lepší než my. Prostě Oktáva je vždy nejlepší. ♥ :D
Škoda, že můj Michal furt někam lítal kvůli autobusu, neviděl nic důležitého - předtančení, šerpování ani půlnoční překvapení. A ty nejlepší ploužáky jsem musela tančit s rodinou, protože tu zas nebyl. Ale tak 3 tance jsem s ním měla. Jsem asi moc sebestředná, nespolečenská, nevim, neumím si to užít. :/ Společná fotka jen jak tancujeme od rodiny, tak snad vyjde aspoň nějaká hezky. Jinak samozřejmě žádná fotka profesionální a už vůbec ne dát něco na facebook. Takže můj večer - buď jsem byla dojatá, nebo nasraná. Jsem fakt strašná.

► Avril Lavigne v pátek vydala své 6. album, Head Above Water. Nejdokonalejší. ♥


Šťastný nový rok

31. prosince 2018 v 23:34 | Papája |  Deníček
Přeji všem šťastný nový rok!

Po 7 letech jsem na celý večer na Silvestra doma s rodiči a sourozenci. :D Michal je bohužel se svejma Korejcema někde v Rakousku. Před půl hodinou jsou odeslala vypracovaný text na diplomovou práci svému vedoucímu. :D Jsem fakt marná. Doufám, že příští rok to bude víceméně pohoda, i když mě čeká několik státnic... Snad to všechno zvládnu. :D Držte mi palce. :) Já vám budu taky. :)

PF 2019

Kam dál