Karel Hlaváček - Mstivá kantiléna

4. ledna 2017 v 15:04 | Papája |  Čtenářský deník

sbírka z roku 1898

Zdeněk Pešat, Slovník básnických knih /Díla české poezie od obrození do roku 1945/, Praha 1990, s. 161 - 163:

Sbírku tvoří jedenáct veršovaných básní a jedna báseň v próze; cyklický charakter celku je zdůrazněn tím, že jednotlivé básně jsou bez titulu, nesou jen označení číslicemi I-XII. Jednotu jim vtiskuje společné téma vzdoru a msty. Toto téma je programově nastíněno již ve vstupní básni, jež je sice soustředěna k intimně citovému, milostnému vztahu, zároveň však prozrazuje motivaci nové tematiky (hlad a touha mstít se) i proměnu lyrického subjektu, jenž revoltuje proti nemužně pokornému, oddanému obdivu k milence a uchyluje se k drsnému, mstivému zpěvu. A poté již následují odsubjektivované samostatné výjevy, baladické zkratky a přízračné vize, obrazy lidského hoře, utrpení i kruté msty, obrazy bouřících se štvanců a vyděděnců. Básník je vesměs situuje do historie, kde pro ně nalézá rozmanité předobrazy. Jednou je to revolta Geusů, holandských vzbouřenců proti španělským vojenským a církevním utlačovatelům, kteří uchvátili zemi (II., XII.), podruhé vzpoura sedlák proti bohu v blasfemické modlitbě mužů toužících nejen po chlebu, ale - k vlastní hanbě a vzteku - i po ženách, jež jim hladem pomřely (III.). Jindy můžeme za gesty msty nalézat vzdálené ohlasy německých selských válek (IX.) i osudů sekty novokřtěnců, která spojovala radikální náboženské reformy se sociálně revolučními proměnami (X.). Tyto obrazy se střídají s náladovými verši, scenériemi přízračných krajin; na rozdíl od revoltních výjevů se tu silněji ozývá pocit marnosti a rezignace. V závěru se sbírka apostrofou milenky zase vrací k subjektivně intimní tematice. Nářkem nad mrtvým královstvím Geusů se uzavírá jak Hlaváčkova individuální revolta, tak obrazy středověké historické vzpoury, do nichž básník promítl tu svou, v nichž ji objektivoval a vlastně ukryl. V Mstivé kantiléně se totiž nesetkáváme s typickou dobovou autostylizací, v níž by se básník bezprostředně ztotožnil s postavami svých historických obrazů; vzájemná souvislost je jen naznačena v úvodních a závěrečných verších knížky.
 

Josef Svatopluk Machar - Magdaléna

4. ledna 2017 v 14:12 | Papája |  Čtenářský deník

sbírka z roku 1894

Zdeněk Pešat, Slovník básnických knih /Díla české poezie od obrození do roku 1945/, Praha 1990, s. 131 - 133:

Magdaléna je pokusem o znovuoživení upadající tradice českého veršovaného románu. Machar využil tohoto žánru ke kombinaci sentimentálního příběhu prostitutky (vzdálený podklad našel v dávném osobním zážitku: v mládí básník přemluvil jednu dívku, aby opustila nevěstinec, pak se stala prodavačkou, ale postupně se vrátila k starému způsobu života) s širokým kritickým obrazem života českého maloměsta.
Prostitutka Lucy je dcerou venkovského učitele, který po smrti své ženy zpustl a začal využívat dcery k vlastní obživě, až ji donutil odejít do pražského vykřičeného domu. Tam se s ní setkává Jiří, dědic venkovského statku, a v návalu soucitu a dobromyslnosti ji nezištně přemluví, aby zanechala dosavadního způsobu života. Svěří ji své filantropické tetě, která si Lucy zamiluje a stará se o ni. Aby ochránil Lucy před jejím otcem, odjedou všichni na venkovské hospodářství. Lucy si s pomocí tety zvyká na novy život; náhle se i tam znovu vynoří Lucyin otec. Jiří ho sice penězi odbude, ale nezabrání tomu, aby se v hospodě nerozhovořil o dceřině minulosti. Od té doby se Lucy stává předmětem opovržení a také nezřízené zvědavosti maloměstských dam. Na jednom z výletů místní honorace se Lucy náhodou vzdálí od společnosti a seznámí se se souchotinářským "jakobínem", bývalým studentem, který ji varuje, že soudobá společnost jí nikdy nedovolí návrat ke spořádanému životu; to bude možné teprve tehdy až současny prolhaný řád se rozpadne v trosky. Mezitím se Jiří rozhodne kandidovat na poslance do Zemského sněmu a to za opačnou Stranu, než se kterou dosud sympatizoval. Po jedné předvolební schůzi, jist si úspěchem a rozjařen společností, se pokusí zmocnit se Lucy, a ta, rozechvěna ještě pohřbem nově objeveného přítele souchotináře, rozhodne se skončit svůj život. Prchá zpátky do Prahy, v rozhodné chvíli však zaváhá a místo skoku do Vltavy se vrací tam, odkud odešla.

Šmakoun pizza

2. ledna 2017 v 16:24 | Papája |  Kuchařka Pája
Všem přeji šťastný nový rok :)

Prvním článkem roku 2017 je článek o jídle. :D Od Ježíška jsem dostala na slaný způsobu šmakoun mexico a na sladký způsob kakaolískový krém. Krémem jsem pomazala vršky muffinů k snídani a k obědu jsem využila půlku balení šmakouna mexico.


100 g Šmakoun Mexico - půlku balení nastrouháme na struhadle najemno
půlka červené papriky - nakrájíme na kostičky a promícháme s nastrouhaným Šmakounem
oregano - přiměřeně tím dochutíme směs
2 vejce - rozklepneme do směsi a promícháme

na pizzu si pak můžete dát, co máte rádi


Připravíme si plech,
na něj dáme pečicí papír
a na ten pak vykydneme námi připravenou směs.
Směs rozetřeme,
aby nebyla vrstva moc tlustá (na rovnoměrné propečení)
ani moc tenká (aby se nepotrhala).

Dáme do trouby.
A celkově pečeme na 170°C asi 20 minut (-30)
(záleží na troubě).

Až tohle budu dělat příště znovu:
10 minut budu péct samotnou placku,
a na dalších 10 minut přidám najemno nakrájenou šunku a posypu kukuřicí
(teď tam byla šunka a kukuřice jen na 5 minut).


Chuť: bála jsem se, že jako "mexico" to bude pálit, ale bylo to zbytečné. ;)

Bratr řekl, že ten šmakoun je bez chuti.
Ale podle mě jako zdravá náhrada mouky super a dochucují ho vajíčka, oregano i paprika.

Pochutnala jsem si a doporučuji někdy zkusit. ;)
 


Prosinec 2016

23. prosince 2016 v 17:57 | Papája |  Deníček
Pořád se nějak nemůžu rozhoupat a začít se učit. Jako by ze mě vyhasla energie pro budoucnost a vysněné cíle a stal se ze mě prokrastinátor. Neustále čekám na něco, co mě nakopne, ale když to "něco" přijde, tak mě to nenakopne. :D Vůbec z toho nejsem ve stresu a to mě státnice čekají už 8. února. Připadám si, jako bych se chtěla posunout dál, ale stojím stále na jednom pevném bodě, protože by se asi i ten zbytek mohl zhroutit.

3. prosince jsme si s Míšou udělali kulturní odpoledne, jeli jsme do muzea Škodovky v Mladé Boleslavi, kam jsme vstoupili na volňásky z Economy Runu :), pak jsme v témže městě jeli do kavárny (Café Burget), kde měli mít zdravé dorty ... no měli tam jeden, a ještě k tomu mrkvový, který mi moc nejede, takže jsem zhřešila cheessecakem. Dost to mě i jeho zklamalo, tak čtvrt hodiny trvalo, než nám přinesli nabídku čajů a dortů a pak půl hodiny než jsme mohli zaplatit. Celkově jsem z toho neměla moc dobrej pocit. Potom jsme jeli do Prahy, kde jsme si na Černém mostě dali napůl čínské rýžové nudle s kachnou a pak jsme jeli do Palácu Akropolis na kapelu Krucipüsk, lístky na ně jsem dala Míšovi jako první dárek k Vánocům (já dostala jeden borůvkovej už v listopadu :D), chtěla jsem s ním strávit pár hezkých chvil a udělat mu radost. I když to není hudba, kterou bych si doma s radostí pustila, líbí se mi a blbej pocit jsem měla jen z těch velkých (vysokých a tlustých) plešatých punkrockerů. :D Všimla jsem si, že vedle nás stál i Václav Noid Bárta s manželkou. Dokonce mě ani ze stání nebolela záda, Míšu ale překvapivě ano. Pak jsme se stavili v Mekáči na cheesseburgery. ;)

4. prosince jsme si udělali příjemnou procházku po Kokoříně ze Mšena

10. jsme byli na vánočních trzích v Drážďanech, více zde

11. měl můj táta a brácha oslavu svátku a brácha k tomu i narozenin, zase takový nudný rodiný posezení, ale bavila mě hra Hobit, kterou jsme dostali od Michala asi před 2, 3 lety k Vánocům, Michal byl u nás od července taky, ale dost se tam nudil, pak jsme jeli pozdravit jeho tátu s přítelkyní a překvapivě mě to tam docela bavilo, asi protože jsem měla co říct, pak mě Michal odvezl do Mladé Boleslavi do Sportisima, kde jsem si vybrala pěknou mikinu, zkusila jsem si S a M a Míša mi doporučil S a teď je to moje nejoblíbenější mikina :D (jsem v ní hubeňour), pak jsem ho pozvala do Mekáče na BigMac, velké hranolky a velkou kolu (s ISICem, ten týden jsem totiž zjistila, že na ISIC jsou teď jiné možnosti), přežrali jsme se :D

17. prosince jsem s Míšou oslavila 5. výročí, mamka se tvářila tak nějak divně kvůli nedávné situace. V noci a ráno to bylo moc fajn, odpoledne u oběda u jeho táty jsem nějak řekla něco, co jsem asi neměla, způsobilo to pak rozhořčení na obou stranách, pohádali jsme se a já zase brečela. Vypadalo to snad, že ani na tu večeři nepůjdem. Dali jsme si na dvě hodiny oddech a pak jsem dostala krásnou a velkou rudou růží (od Míši k výročí 5., jinak 24.) a byli jsme na večeři U Rytířů. Všechno je snad zas v pohodě :)

19. prosince jsem byla dost zklamaná. Dala jsem si velkou práci po gramatické a formální stránce s Michalovou bakalářkou a ten den dostal Míša posudek od vedoucí, že tam je pár gramatických chyb a tuhle část - gramatika a formálnost - mu ohodnotil za 2. Fakt bych za to dala ruku do ohně, dala jsem si na to záležet víc než na své a fakt mě to naštvalo, nejradši bych za Kleprlou jela a zeptala se ho na to, ale zase si říkám, že docent, který by napsal "by jste" (správně byste) nemá v reálu asi moc velkou váhu, ale známku to Míšovi kazí! Doufám, že se mě zastane aspoň oponent.

Lidi, když holka řekne o holce, že je "raketa", co to znamená? :D


20. prosince jsem měla s Míšou takovou debatu ve vaně, tak se kecá fajn, i když hrozí, že to ostatní mohou slyšet. Pravda a zbytek toho, co bych podstatného měla vědět o jeho letním záletu, aby ke mně mohl být upřímný. Mrzelo mě to, ale jak jsem slíbila, nevyváděla jsem a jen to rozdýchala. To nejhorší, co si myslel, že by pro mě bylo, jsem nějak očekávala, ani mě to nenaštvalo a nebrala jsem to vůbec jako nejhorší. Chci minulost nechat minulostí. Druhý den mi pak ve vaně povídal ještě něco, ale to už jsou jen takové drobnosti, co mě mohli potěšit. :D

22. jsem si psala anglicky (a nepřipadám si v AJ teď tak hrozná) s manželem mé spolužačky s gymplu, dozvěděla jsem se velice zajímavé věci i intimního rázu - nevěra, lhaní a to, že asi musím být překvapivě skvělá milenka :D a tak nějak jsem ho chtěla podpořit i svým příběhem (ta holka z léta je mnohem hezčí než já a má obří čelo, což i Míša pak potvrdil, yeees), bohužel jsem tak trochu zapříčinila i jejich hádku. Také jsem dostala nabídku k něčemu (vlastně druhá za tenhle měsíc), o čem bych nerada psala, jelikož můj blog navštěvují i lidé, co znám osobně. Ale můžete házet tipy do komentářů, pokud jste se dočetli až sem. :D :D Večer jsem se pak o všem bavila s Míšou, je super, mít někoho, komu se můžu svěřit fakt se vším. A ta věc - není zas tak úplně šílený nápad, ale stejně mi to přijde hrozně moc riskantní, ale mám pocit, že se tomu asi stejně nevyhnu.

23. prosince je bráchovi 17. Doma jsme strojili stromek, došlo i na výbuch mojí mamky - čím víc se snažíš dělat něco pro druhé, tak se to pak prostě může zvrtnout ještě víc, když se nedaří. Letos budou Vánoce asi pro tetu dost těžké - její manžel je totiž v nemocnici v Americe (na Vánoce měl přiletět) a je na tom dost špatně. Doufám, že nedojde na nejhorší. :(

Přeji Vám Veselé Vánoce. ;)


24. jsem doma, na oběd jsem měla jít k Míšovi, protože měli štědrovečerní oběd, jelikož šla máma do práce, ale nějak se mnou ani jejím přítelem nepočítala, a dost jsem s tím nepočítala radši ani já :D Míša ale byl z toho docela zklamanej; doma jsem se poflakovala, naši balili dárky celé odpoledne :D
v půl 5. mamka zapla troubu sestře na hranolky a šla si vyfénovat vlasy, jenže elektřina se přetížila a vypadly pojistky, nešly nahodit a hodinu jsme byli bez proudu, protože se nám rovnou přepálil jistič, táta to nějak provizorně zprovoznil, mamka byla nervózní, aby tátu nepraštil proud, nový jistič jsme měli za pár dnů; večeře byla díky mamince jako vždy výborná, měla jsem trochu bramborového salátu, malý kuřecí řízek a malý plátek kapra,
dárky krásné :) kuchařka Břicháč Tom a Lucie, kešu, zdravé kartáčky na zuby (ty zakončené špičkou), šmakoun mexico, šmakoun kakaooříškový krém, spodní kalhotky, hořká čokoláda, ...

25. jsme jeli k babičkám a dědům, popřát a rozbalit dárky, večer jsem pak jela s Míšou k jeho tátovi a tam jsme taky dostali dárky ;)

26. Věřím :) a je za to rád

27. s Míšou stavíme noční stolek, který jsme na přání dostali od jeho mamky k Vánocům, jsme skvělý tým a IKEA má dobré návody :D

28. Míša v noci nemůže spát a pak spíme až do oběda :D večer jsem pak doma a koukám na film Hodný dinosaurus, pohádku na blueray, kterou ségra dostala k Vánocům, je roztomilá a díky tomu mám novou tapetu na notebooku :D když jsem viděla tu scénu, hned mě napadlo "to je ta pravá" :D hledala jsem ten obrázek, ale nakonec jsem našla plakát s ním, a tak jsem pravou část opravila :) a je z toho toto <3


29. jedna slečna si myslí, že jsem docela stíhačka, ale Míšovi to nevadí a chápe to :D :P :D

30. Bylo to asi ještě před Štědrým dnem, ale jednu mojí známou ze školy požádal přítel (nejsou spolu asi ani rok) o ruku. Docela mě to i naštvalo :D protože ta holka je tlustá, ne moc hezká a po pár měsících... :D no prostě závist, že je někdo s ní spokojen tak, že by s ní chtěl zůstat do konce života. A v tenhle den nějak padla řeč na můj názor na manželství. Míša řekl, že on si to o mně myslí taky (tak spokojen, že si nás spolu dokáže představit až do konce života). Což mě dost ale i mile překvapilo. Je to komplikované a mé aktuální představy jsou spíš pesimistické. :D Nechci, aby si o mě dotyčná myslela, že jsem nějaká, co by se hned vdávala a plodila děti, ale Michal s tím tenkrát začal první, tak se oba nemůžou sakra divit, že se té představy furt nějak nemůžu zbavit.

31. Tak poslední slzy v tomto roce při cestě na hřbitov k dědovi Míši. Poprosila jsem ho, aby nás opatroval. A tentokrát ty slzy byly ještě větší. Pak jsme navštívili Míšovu nemocnou babičku, tak ta nám pověděla (překvapivé?) vztahové situace Míšových sestřenic. Pak jsme jeli za babičkou a dědou Míši, kterým jsem opožděně popřála k Vánocům :D poděkovala za dárečky, předala dárek a pak popřála šťastný nový rok. :) Bylo to fajn, pak ale přišli popřát i Míšova máma s bráchou a to už mě to tam dost nebavilo. Nejsem moc ráda mezi mnoha lidmi. Pak mě Míša hodil domů, silvestrovsky jsem se najedla, umyla, hrála na sestřině telefonu Zombíky a PLL Episode :D a pak v 10 jsme se s Míšou setkali na vyhlídce, kam jsem tedy dorazila o 2 minuty pozdě. V lahvi od sodastreamu měl namixovanou kolu s morganem :D a pili jsme ji po cestě k němu domů až jsme ji vypili. Krásná procházka, zimní počasí, povídali jsme si a popili. U něj v pokoji jsme pak spolu hráli stolní hru klíny (taková deska s trojúhelníky, po kterých každý poskakuje 15 figurkami) - oba nás děsně baví. Pak jsme o půlnoci bouchli šampáňo, dali novoroční líbačku a řekli si, jak se máme rádi. :) Hráli jsme dál klíny, postupně vypili celé šampáňo, z těch bublinek už mi šla hlava kolem :D pak jsme koukali na film s Menšíkem a policistou, u kterého jsme se fakt chlámali, a pak jsme šli asi v půl 3. spát a usnuli jsme v objetí.

Drážďany

11. prosince 2016 v 13:21 | Papája |  Deníček
Včera jsem byla na vánočních trzích v německých Drážďanech.
Jeli jsme autobusem, cestou tam řídil pan Dani*** (který popletl cestu na sjezdu tam a pak na kruháči cestou zpět) a cestou zpátky můj Míša.

Přijeli jsme tam okolo 10.30, lidi jsme vyložili a pak jsme jeli zaparkovat autobus.
Krásný výlet. Milá procházka, moc dobrá bratwurst s hořčicí (půlmetrová v křupavé bagetě), kokosový trdelník (bez cukru, jen v kokosu, mně to chutnalo a pro Míšu to byla dobrá zkušenost). A také jsme si dali punč bez alkoholu v modrém drážďanském hrnečku ;) mně přišel "ježiš to je sladký" a Míšovi "na mě spíš hořký".
Vystála jsem si 2x šílenou frontu na záchod v Mekáči, kde jsme pak za 3 lístky (po 50 centech) na wc dostaly cheesseburger. :D Pak jsme prošli pár obchodů, fajn to bylo u koberců :D, jinak nákupy moc nemusíme.
Mám pár fotek a Míša si po 7 měsících udělal i fotku se mnou, juhuu. :D

Odjezd měl být v 5, k autobusu jsme šli ve 3 (protože Míša jel v pátek náklaďákem do Polska a přijel v sobotu ve 3 ráno, aby si mohl ještě trochu schrupnout), ale byl tam zavřený pan Dani*** a ten chtěl aspoň umýt přední sklo, a když pak Míša mohl odpočívat, tak na něj 2x promluvil a musel ho poloprobudit.
V 5 samozřejmě odjezd nebyl, posledníčkové přišli až po 20 minutách. Ale zatím jsme se smáli jednomu malýmu prďolovi, který tam trajdal po autobusu a na nás vepředu tam pokukoval a moc se mu líbila světýlka na palubce.Když Míša sedl zavolant, úplně ožil a unavil se, až po koupeli.

Zkažená mládež

16. listopadu 2016 v 17:44 | Papája |  filmy
Původní název: Klass
Rok: 2007
Žánr: psychologické drama
Čas: 98 minut

Estonský film (v Čechách na festivalu pod názvem Třída) natočený podle skutečné události je asi ten nejlepší film o šikaně. Pokud jednou budu učit, tak to dětem pustím.
Hlavním hrdinou je Joosep [Josef] (Pärt Uusberg), kterého celá třída šikanuje. Jeden ze spolužáků Kaspar (Vallo Kirs) dojde v jednom momentu kvůli dívce Thee (Paula Solvak) k "osvícení" a dojde mu, že to, co Joosepovi všichni dělají, není správné a pokusí se ho chránit.
Film měl dokonce i 7dílné seriálové pokračování s názvem Třída - život poté o osudech všech zúčastněných. Na csfd, kde má film ohodnocení na 84 %, je nejvýše komentář od uživatele choze, který přesně vystihuje mé názory a dojmy z filmu, dovolím si citovat:

"MÁM JÍT DOVNITŘ NEBO VEN?" - "VEN." - "DÍKY." Nejlepší film o šikaně. Perfektní scénář, výborní herci. Fascinovala mě neschopnost učitelů rozeznat klasické příznaky šikany a bojovat s ní. Jako v momentě, kdy mi žák přijde do třídy bez bot a není schopen vysvětlit, proč je nemá, je vymalováno. A vyšetřovat to před celou třídou může jen totální blb. Jenže když většina učitelů přichází do třídy jen zasněně odpřednášet nebo znuděně oddrmolit to svoje... Při závěrečném masakru jsem se přistihl, že se bojím, aby hrdinům nikdo z těch hajzlů neutekl.

5. 9. - 13. 11. 2016

16. listopadu 2016 v 17:23 | Papája |  TOPlist
Návštěvnost za minulý týden (5.09. 2016 - 11.09. 2016) je:
Pondělí18
Úterý25
Středa24
Čtvrtek19
Pátek18
Sobota9
Neděle16
Celkem129

Banánové muffiny

7. listopadu 2016 v 8:49 | Papája |  Kuchařka Pája
Dnešní snídaně opět mňam. :D

30 g ovesných vloček
trocha vody
10 g rozinek
1 banán
1 vejce
skořice (od oka)
plátky mandlí (od oka)
kokos (od oka)

Banán rozmačkat a všechno smíchat dohromady. Směs nalít do formičky na muffiny (mně to vyšlo na 4 muffiny). Pak šoupnout do rozehřáté trouby - 200°C, 20 minut. Nejlepší jsou ještě teplé, ale né horké, abyste si nespálili jazyk. :D

Intolerance na kravskou laktózu

4. listopadu 2016 v 19:31 | Papája |  Deníček
Už přes rokem trpím určitými zdravotními problémy, ne nějak zcela zásadními, ale dost nepříjemnými. Konečně jsem se odhodlala jít k doktorce, která mi doporučila vyřadit bílou mouka (kdybych byla alergická na lepek) a cukr. Potom jsem byla u jedné kouzelné bylinkářky, která mi prodala 7 bylinek, které mé tělo potřebuje a též doporučila vyřadit bílou mouku, cukr a k tomu ještě mléko.
Teď ve středu jsem po několikatýdenním čekání na výsledky krve zjistila, že jsem mírně (přesně z 1/3) intolerantní na kravskou laktózu. Takže klasické kravské mléko mám nahradit kozím, sójovým či mandlovým a dávat si pozor na všechny mléčné (i nemléčné) výrobky, které laktózu (tj. galaktózu + glukózu) obsahují. Mléko jsem vynechala hned, jak mi to bylinkářka poradila, ale zrovna jsem si oblíbila bilý jogurt a tvaroh a těchto dvou je opravdu těžké se vzdát. Včera jsem si proto byla na zkoušku koupit v Tescu bezlaktózový tvaroh.

Musím říct, že když se snažím omezovat cukr (ten přidávaný, umělý, bílý, rafinovaný, ne ten z ovoce), tak je pak snadnější omezovat i tu laktózu. Např. bonboniery, čokolády obsahují obojí.

Když jsem u přítelovy babičky řekla, že si nemůžu vzít koláče a buchtu, protože nesmím bílou mouku, divila se babička, co vlastně jím. Nic jsem jí na to neodpověděla, ale došlo mi, že vlastně většinu jídel, co nejen babičky vaří jsou absolutně nezdravé - bílá mouka a cukr - 2 zabijáci. A nejhorší je, že oni by tě i donutili to prostě sníst, i když si to dát nechceš, nemůžeš, nesmíš. Mamka a Michal mě v tom podporují, ségra se skoro posmívá, že nemám výdrž, bráchá má taky připomínky, ale u nich to prostě beru s rezervou atd.

Můj jídelníček se vlastně skládá z vody (bez sladkých limonád se obejdu už přes 5 let), (převážně kuřecího a kebab*) masa, obecně zeleniny, leča, vajec, žitného chleba, celozrnných těstovin, brambor, rýže, šunky, česneku, cibule, tuňáka, tvarohu a bílého jogurtu (obojí bude muset být bezlepkové), rozinek (používám jako sladidlo), úžasného banánu, vlašských ořechů, kešu ořechů, mandlí, kokosu, ovesných vloček (těmi nahrazuju klasickou mouku), nastrouhané jablko, občas mandarinka, a samozřejmě nějaké koření jako skořice, majoránka, kmín, i třeba grilovací. Kdybych bydlela a vařila si sama, bylo by to nejednodušší, ale když mamka udělá šunkofleky nebo svíčkovou..., nebo když kdokoli udělá hromadně cokoliv, tak je to trochu problém. A také jím bohužel smažené jídlo - hranolky, smažené filé,... i ten řízek, kde je mouka a bílé pečivo. Když řeknu bez knedlíků, jen mamka ví, že chci normální porci masa a špenátu, ale bez knedlíků. Nedržím to nějak striktně, ale něco nezdravého si snažím dát třeba jen 1x týdně.

Ale byla jsem nadšená, když jsem asi po 2 týdnech víceméně bez mouky a cukru měla váhu 62,6 kg. :) Teda nahá a před snídaní, ale to jsem měla naposledy tak v červnu 2014. :D Doufám, že v mém omezení rychle najedu na správnou cestu v jídle a že zhubnu aspoň pár dalších kil. Mám prostě pocit, že pro sebe dělám něco zdravého. Proto hoooodně doufám, že se tém mé zdravotní problémy vyřeší, vyléčí. A ještě mi je teplo po těch 2-3 bylinkových čajích denně. :D K Vánocům si přeju 3. díl kuchařky Břicháče Toma (a už vím, že ho dostanu! juhuu).

*Zrovna dnes jsem narazila na článek, kde píšou, že někteří prodejci kebabu prodávají mleté maso, které není moc maso a že se tam i ta laktóza vyskytuje. A ještě před tím mamka říkala, že ve městě v kebabu prodávají jak opravdové maso, tak i to mleté nemaso. Asi se jich tam příště zeptám.

Pokud s "laktózou" máte nějaké zkušenosti, nebo byste mi doporučili, co jíst a co nejíst, tak budu jedině ráda, když dáte vědět. :)

Zdravý jablečný štrúdl

31. října 2016 v 9:45 | Papája |  Kuchařka Pája
Recept jsem našla ZDE. A pamatujte, že tento pokrm se píše nad U s čárkou: štrÚdl.

Zkoušela jsem včera odpoledne, jak to bude chutnat a dnes jsem si ho udělala k snídani. Dokonce se mi to povedlo zabalit a opravdu to vypadalo jako štrúdl. :D Udělala jsem ho víceméně ze čtvrtiny oproti původnímu receptu a vyšlo to! Jako sladidlo jsem použila malou hrst rozinek, stévii nemám a cukr a med se mi používat nechtělo. (Už delší dobu omezuji cukr, takže mi to ani nevadí). Místo lískových ořechu jsem použila vlašské.

Těsto:
40 g ovesných vloček (celých, byla jsem líná špinit mixér na rozemletí)
50 g polotučného tvarohu
trocha vody (od oka, nevím kolik)

Náplň:
40 g nastrouhaného jablka (asi půlka mého jablka)
skořice (tak 1/5 lžičky, od oka poznáte, jestli to je moc nebo málo v poměru k nastrouhanému jablku)
rozinky (aby pokryly v jedné vrstvě dlaň)
10 g nasekaných vlašských ořechů (dnes jsem je tam zapomněla dát, tak jsem je jako celé kusy k tomu přikusovala)


Promíchané těsto jsem dala na pečicí papír na plech, snažila se udělat obdélník. Těsto ani ne moc tlusté, ani příliš tenké, aby se netrhalo. Doprostřed podélně jsem nasypala promíchané ingredience z náplně a pomocí onoho pečicího papíru jsem to všechno zamotala, tedy spojila protější okraje těsta, pak opatrně odlepila papír. A také velmi opatrně těstem zakryla naokraji vykukující náplň. Plech se štrúdlem jsem potom vložila do rozehřáté trouby na 35 minut a peklo se to při 190°C. (Troubu jsem zapla již na začátku, kdy jsem začala tvořit těsto.) Štrúdl jsem pak vytáhla z trouby a klasicky nakrájela, půjde to hůře - povrch je křupavý.

Zápisník jedné lásky

29. září 2016 v 20:48 | Papája |  filmy
Původní název: The Notebook
Žánr: romantické drama
Rok: 2004
Čas: 123 minut

Starý muž (James Garner) v domově důchodců předčítá staré ženě s Alzheimerem (Gena Rowlands) z knihy příběh, podle něj jí to pomáhá s pamětí. Příběh je o lásce Allie (Rachel McAdams) a Noaha (Ryan Gosling), kteří se poznali v 17 letech během krásných letních prázdnin. Opravdu se milovali, ale jejich společenské postavení tomuto vztahu nepřálo - Allie byla z velice zámožné rodiny, pro kterou bylo nepředstavitelné, aby se vídala s chlapcem z chudinské čtvrti. Po násilném odloučení se jejich cesty na dlouhých 7 let rozcházejí. Noah jí posílá každý den jeden dopis po celý rok, Allie však díky matce ani jeden dopis nedostane. Život jde dál a opět se setkávají až poté, co Allie na zkoušce svatebních šatů spatří v novinách Noahovu fotografii s dostavěným domem, který vlastně stavěl i pro ni.

S láskou, Rosie

29. září 2016 v 20:17 | Papája |  filmy
Původní název: Love, Rosie
Rok: 2014
Žánr: romantická komedie
Čas: 102 minut

Rosie (Lily Collins) a Alex (Sam Claflin) jsou nejlepší přátelé už od dětství. Nic víc než přátelství ale navenek mezi nimi není. Mají ale společné plány a jako ten následující po maturitě je společně se přestěhovat do USA za studiem. Vše by ale dopadlo jinak nebýt maturitního plesu. Alexe na něj pozve školní kráska Bethany (Suki Waterhouse) a Rosie pozve Greg (Christian Cooke). Noc plná "vášní" však zadělá na potomka a Rosie nechá Alexe, aniž by on cokoliv o Rosiině těhotenství s Gregem tušil, odletěl za studiem s tím, že miminko dá po narození k adopci a ihned za Alexem dorazí. V Rosie se ale probudí mateřské pudy a o miminko se rozhodne s pomocí rodiny postarat. Léta ubíhají a Rosie a Alex zůstávají i přes tak velkou vzdálenost nejlepšími přáteli. Probouzí se v nich skryté city ale náhody, situace a čas napříč tomu zavdávají na tom, že jim asi není souzeno, aby byli spolu.

Economy Run 2016

26. září 2016 v 13:17 | Papája |  Deníček
Konečně den, který jsem si po dlouhé době fakt užila. :)

Tentokrát (již počtvrté) jsme jeli jinou fabií než dřív, tou, která má bohužel větší spotřebu. Přes moje námitky jsme tu lepší museli přenechat mladším - bráchovi Michala a jeho přítelkyni - kteří nakonec nejeli. Docela mě to naštvalo, protože kvůli tomu jsme se neumístili, ale zase jsem byla jen s ním. Štve mě, když chce Michal bratrovi hrabat cestičku. S nějakým umístěním jsme tedy nepočítali a ani jsem nějak nebyla nervózní, byla jsem ráda, že spolu jedeme.

Ráno jsme snídali výborné párky s chlebem a ještě jsem si dala takový tvarohový závin. To jídlo tam mají vždycky skvělé. :D Michal byl s autem na přeměřování - paliva, kapalin,... Já byla na rozpravě, kde vlastně nic důležitého ani řečeno nebylo, žádná změna trasy nebo tak. :) Přišel tam ke mně jeden starší Fin, který mi anglicky říkal, že si mě pamatuje, jak jsem v roce 2014 stála na místě vítězů a že mi drží palce. :) To mě moc potěšilo, že si mě 2 roky pamatuje nějaký cizí pán a ještě k tomu cizinec. :D Doufám, že příští rok opět pojedu, bude tam a budu ho moct pozdravit.


Na projetí tratě jsme měli 370 minut a přesně za tolik minut jsme dojeli do cíle. :D Mé propočty nezklamaly. V 10.10 jsme startovali a do 195 km vzdáleného cíle 1. etapy jsme dorazili za 3 h 32 min. Ve Vrchlabí jsme opět dostali svíčkovou s knedlíky a brusinkami a bramborový salát s kuřecím řízkem - opět na půl. :) Zpátky do Kosmonos jsme přijeli po 2 h 38 min. Takový hezký čas jsme měli a pak jsme si asi 2 km zajeli (takže vlastně 4) safra. :D Kvůli mé nepozornosti, která nás stála ztrátu umístění. V 18.06 jsme přijeli do cíle, odbavili nás a šli jsme se navečeřet. Já si dala úžasné kuřecí řízky s tmavým pečivem a od Míši jsem dostala ochutnat líčka s omáčkou a karlovarskými knedlíky. Potom jsme se ještě dodlábli malými dortíky - nádherně ozdobené a velmi dobré, Míša si dal ještě švestkový koláč.

Ze 46 zúčastněných vozů jsme byli 16. a z naší kategorie 4. S těmi na třetím míste jsme měli úplně vše stejně naměřeno, jen oni měli o rok starší vůz. Škoda, že jsem 2x popletla trasu a že nás jeden debil vytroubil (to by zas tak nevadilo) a pak asi 4x vybrzdil, přestože jsme na zadku auta měli nalepeno "Jedu soutěž spotřeby" a na předních dveřích startovací číslo 36. Letos byli extra oceňováni i všechny děti, které se účastnily závodu, i těhotné ženy. Budoucí generace závodníků. :)

Je hrozně fajn vidět po roce zase vesměs ty samé lidi. Na mysl mi stanul manželský pár, který tam letos nebyl - bývali takoví silnější, hodně si podobní a stejně oblečeni. Držte mi všichni palce, ať příští září můžu jet s Michalem Economy Run 2017

Mé životní plány a vypsání se

16. září 2016 v 15:24 | Papája |  Deníček
Nevím, kde začít. Vy, co jste obeznámeni s moji současnou situací, asi víte proč. Před dvěma lety na hodině Středověké a renesanční filosofie mi doktor Perou*** řekl, že jsem filosofka. Já se tomu mile zasmála, že to je od něj velice milé, ale že spíš ne. V poslední době jsem došla k názoru, že měl pravdu. Nejsem filosofka úplná, protože ti (aspoň většina) jsou v praktickém životě nepoužitelní a společensky moc nezapadají. Opravdu ale přemýšlím nad věcmi, logicky je spojuji, detekuji situace a prostě nadměrně přemýšlím. "Ano, takový ten pocit, když až moc přemýšlíte, a pak jste smutní."

Ale začnu o tom, o čem vypovídá tento název článku - Mé životní plány. Nikdy jsem nebyla materiálně založená, už jako malá holčička, když jsem byla s rodiči v hračkářství, mi něco chtěli koupit, ale já jim řekla, že mám hraček dost, že mi kupují pořád něco, že se stačí jenom koukat. Když to srovnáte s některými dětmi, kteří v hračkářství skáčou "já to chci! musím to mííít!" byla jsem jistě v tomhle ohledu zlaté dítě. A tento přístup mi zůstal doteď. Chci jen věci, které jsou důležité a ne nějaké pitomosti. Šetřím peníze na důležitější věci, než je třeba hospoda (okolnosti poslední doby ale ukazují, že je to zbytečné), protože peníze budou vždy potřeba. Popravdě šetřím si na kočárek, svatební šaty a věci do mé domácnosti (věřte nebo ne, nechci bydlet s rodiči na pořád). Jsem pako. Že? Moje hodnoty byly vždy jen rodina... a přítel. Ten, který bude u základu mé nové rodiny, proto jsem ho vždy do rodiny započítávala. Byl pro mě jako další člen rodiny - ti nejdůležitější byli mí rodiče, sourozenci a on. Chtěla jsem si s přítelem užívat život, mít zážitky, na které po letech budeme rádi vzpomínat. Bohužel to ale povětšinou sklouzlo k tomu, že měl moc práce a čas jsme trávili u jeho rodiny. Každý den, kdy jsem ho strávila jen a pouze s ním byl pro mě svatý. I když jsme třeba museli být na dílně a něco opravovat, byli jsme u toho jen my dva. Ničím si mě nekupoval, jenom skutky.


Laputa

15. září 2016 v 11:33 | Papája |  filmy
Žánr: Drama
Rok: 2015
Čas: 93 minut

Možná něčí život, ale jako film docela nuda.

Hlavní hrdinkou je Johanka (Tereza Voříšková), která vlastní kavárnu Laputa, která je ve skutečnosti hospoda, pajzl, kam každý večer zavítají její povedení kamarádíčkové. Johanka je na začátku kruté dospělosti, za výčepem má malý pokoj s postelí, stolem a umyvadlem. Její život se odehrává pouze v Laputě, chodí spát brzo ráno a když vstane, uklízí a každý den je to opět na novo, jen neděli má volnou. Její sestra (Marika Šoposká) ji štve, matka (Ivana Chýlková) na ni kašle, jen babička (Johanna Tesařová) je její oporou a soused od naproti (otec od rodiny, Luboš Veselý) pomocníkem s údržbou hospody. Je bezradná, její život je prázdný, hledá samu sebe. S některými stálými návštěvníky hospody (i Petr Stach) se vyspí, ale lásku k nikomu z nich nepociťuje. V podstatě má na výběr asi ze 4 nevyzrálých chlapů, ale toho s kterým by asi chtěla žít, je Felix (Jakub Gottwald), kterého vidí opět po mnoha letech, ale zjišťuje, že je ženatý. Být nevěrná je v pořádku, opodstatněná žárlivost jejího přítele (Pavel Gajdoš) samozřejmě ne, ale jí samotné vadí, když kluk (Igor Orozovič), s kterým se vyspala, pak spí s jinými. Prostě nejen Johanky život je prázdný a svobodný bez lásky a závazků, bez etiky a hodnot, bez snů, bez cílů - odraz dnešní generace.

foto by

Kam dál