Babička - Božena Němcová

28. května 2015 v 20:39 | Papája |  Čtenářský deník
Dnes jsem udělala zkoušku z dějin literatury 19. stol. Děkuji, Adame :) Tak s vámi sdílím svůj úplný obsah díla, který jsem sepisovala při čtení knihy (níže), nakonec jsem obsah 198stránkového díla stáhla na 10 normostran (10x 1800 znaků včetně mezer). Používejte jen pro svou studijní potřebu a nevydávejte za své. ;) Pokud naleznete gramatickou chybu, dejte vědět. ;)

NĚMCOVÁ, Božena. Babička: obrazy venkovského života. Praha: OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, 2008. ISBN 978-80-7360-708-1.

Babička měla syna Kašpara a dvě dcery Terezu a Johanu, bydlela v pohorské vesničce na slezských hranicích. Přišel jí dopis od nejstarší dcery, že její manžel dostal službu u kněžny s panstvím v Čechách, přejí si, aby se k nim nastěhovala. Nechtělo se jí, ale chtěla poznat vnoučata - Barunku, Jana, Vilímka a Adelku. Svému zeti babička nerozuměla, jelikož mluvil německy. Svou dceru již nepoznávala, domov byl na ní příliš panský a zůstala u nich pouze kvůli vnoučatům. Tereza Prošková byla kastelánkou v zámku a poprosila babičku, aby jí u nich udržela, aby se jí postarala o hospodářství a děti, protože ví, jak je do práce divá. Babička s radostí předla, pekla chleba a všechny pověry při jeho pečení a konzumaci dětem vyprávěla, děkovala za Boží dary a nikdy tím neplýtvala. Nejraději měli děti její malovanou truhlu, zevnitř bylo víko polepené obrázky a modlitbičkami, měla v ní stříbrný tolar od císaře Josefa a granáty od svého nebožtíka muže, které je dal v den svatby.


V létě babička vstávala ve čtyři, v zimě v pět hodin. Pomodlila se, oblékla a začala příst "vřetánko". Potom šla nakrmit zvířata. Jednou našla kachnu pouze s třemi kachňátky, zbylá sežrali psi Sultán a Tyrl. Pan Prošek je ztřískal a babička k nim promlouvala, že to už nikdy nesmí udělat. Od té doby psy od kachen odvraceli tvář se vzpomínkou na výprask. Babička nikdy nebyla u lékaře, ze všeho se vyléčila bylinkami, které též přinášela v jednu dobu baba kořenářka, která dětem ve vesnici vyprávěla o Rybrcoulovi. S dětmi babička chodívala do lesů, k mlýnu, k myslivně. Když trhali květiny, viděli bláznivou Viktorku, která je otrhaná, neučesaná, nemluví, zpívá u splavu a spí v jeskyni.
Milými známými byl pan myslivec se psem Rektorem a mlynář, nazývaný "pan otec", si dělal z dětí srandu. Dával jim různé hádanky, po Adelce, které říkal "čečetko", chtěl říkat jazykolamy, přestože pořádně neuměla mluvit. Dcera z hospody u mlýna, Kristla, chodívala kvečeru navštěvovat babičku a děti. Byla to velice veselá a živá dívka, které babička říkala smíšek. Když byla vrchnost na panství - v létě - byla lidem kněžna jen k radosti. Babička nikoho nenáviděla, ale člověk, který jí opravdu vadil, byla paní správcová ze zámku. Když jednou přišla na vizitu správcová s dvěma paničkami, nabídla jim babička chléb a sůl, ony se pohrdavě podívaly a babička byla popuzena. Na náves přijížděl kupec Vlach, dráteník i žid, kteří byli přivítáni vždy laskavě, jen cikánům vždy jídlo babička přinesla a osobně je vyprovodila až na rozcestí. Nejmilejší ze všech hostů byl ale myslivec Beyer z Krkonošských hor na jaře. Děti měl moc rád, nejraději rozpustilého Jana, které ho za lucipera všichni pokládali. Vyprávěl o svých profesních útrapách i radostech.
Babička v neděli děti nebudívala, jelikož šla brzy ráno do kostela. Děti jí pak chodívaly s radostí a vždy od ní něco dostaly. Odpoledne chodívali k pantátovi a panímámě, kteří je pohostili. Děti si hrály za stodolou s jejich dcerou Mančinkou ve věku Barunky a s dětmi flašinetláře Kudrny z pazderny nad hospodou, kteří byli chudí, ale jídla měli vždy dosyta (veverky, vrány, kočky,…). V zimě si děti hrály na peci - na maminku a tatínka a na školu. Pak si staří lidé povídali o francouzské válce, a když došlo na otázku, kdy babička dostala tolar, děti mlčky poslouchaly. Vedle jejich statku bydlela vdova Novotná, živila se děláním huněných houní a ji jako mladou Madlu učila. Jednou jí šla pomoci odnést věci k prodeji, odpočinuly si na hromadě dřeva a okolo šel muž s dalekohledem. Madla myslela, že to je muzikant z floutnou. Byl to ale sám císař, dal Novotné papírek, na který napsal, aby za svou práci dostala trojnásobek ceny a Madle dal tolar, který si později nechala provrtat a nosila ho na krku. Panímáma pak v letní dny doprovázela děti s babičkou až k hospodě, kde bývala tancovačka. Kristla pohotově roznášela piva a tancovala se svým milým.
Děti šly s babičkou ke zbořeninám hradu rýznburského, babička sotva dýchala. Jan si vzpomněl na povídku, kterou jim vyprávěl ovčák, o silném Ctiborovi. Babička pak vyprávěla o rytíři Turynském, který žil v hradu s manželkou a dcerou, která byla němá a hluchá. Jednou si usmyslila, že se sama půjde podívat do dvorce na ovečky, na půli cesty chtěla jít zpět, ale zabloudila. Dostala se zmatená a uplakaná ke studánce, kde se začala modlit, aby našla cestu ven. Najednou začala slyšet děsivé zvuky, byly to zvony ovcí, které právě k ní přicházely se psem a ovčákem Bártou. Dívka slyšela i mluvila. U studánky nechali postavit kostelíček. Děti pak viděly, jak k nim do kopce jede paní kněžna tažená koněm Orlandem. Kněžna vstoupila za nimi do altánku. Šli na návštěvu k myslivcovým, kde povídala o tom, jaká je paní kněžna samá dobrota, jen má kolem sebe špatné služebnictvo. Jednou paní kněžna s pánem knížetem potkali bláznivou Viktorku a myslivec jim musel povyprávět, proč se zbláznila.
Viktorka byla před 15 lety ta nejlepší mladá žena široko daleko. Měla plno nápadníků, byla dcerou sedláka. Plno jich odmítala, připadala si ještě mladá. Od jednoho dne za ní začal chodit černý myslivec, jeden z vojáků, který měl uhrančivé oči, a všichni se mu vyhýbali. Viktorku neustále pronásledoval, a tak přijala nabídku k sňatku, aby se dostala pryč od myslivce. Její matka jí odvedla ke kovářce, od které dostala škapulíř na krk proti uhranutí. Dívka potřetí den musela jít na jetelinu, a odtud jí pak odvezli domů, jelikož šlápla na trn a udělalo se jí mdlo. Jak pak vyprávěla kovářce, omdlela, nohu jí ovázal šátkem onen myslivec, pokropil jí vodou, aby se vzpamatovala a v tu chvíli spatřila jeho uhrančivé oči. Nyní ho vidí všude. Řekl jí, že jí miluje, nemluvil s ní, protože se bál, že ho odmítne. Ona mu na jeho žádost mu dala svůj škapulíř. Byla jím okouzlena. Viktorka ležela v posteli, skoro jako nemocná a všichni začínali tesknit po té staré Viktorce. Říkalo se, že vojáci teď odcházejí, všichni doufali, že odejde i ten, který Viktorčin život tolik sužoval. V noc jejich odchodu bylo Viktorce tuze zle, později se ale zotavovala, až byla dočista v pořádku, což přisuzovali kovářce, která jí pomohla. Viktorka už ale nebyla tak živá jako dřív. Ráno utekla za vojákem. Otec rozhodl, že Toníkovi dá za rok mladší Mařenku, Viktorku šel hledat do světa. Uběhl rok a byla spatřena kdesi v blízkých lesích. Viktorka byla zdivočelá a těhotná. Dali jí jednou jídlo a oblečení do lesa, ale vzala si jen chléb a pár kousků oděvu. Jednou ji vypravěč - tehdy mladý myslivec viděl, jak hází do splavu své dítě, šíleně se u toho zasmála a zpívala ukolébavku. Jednou šel po louce písař ze zámku, děvčaty přezdívaný Zlatohlávek, přiběhla Viktorka k němu, začala se s ním prát a křičela, kam jí dal jejího hocha. To bylo naposledy, kdy ji někdo slyšel mluvit. Vyprávění ustalo a babička si utírala uslzený obličej, rozloučili se s myslivcovými, se zvířaty a odešli domů.
Děti s babičkou se vydali za kněžnou, všichni vystrojeni. Na zámku to bylo krásně vyzdobené, všude samí sloužící s nosy nahoru. Babička to měla raději v lese, kde si s dětmi mohla pohrávat. Komorník Leopold je ohlásil u milostivé paní a divil se, jaké to má choutky, bavit se s bábou a dětmi. Všem dala růži a do pokoje vstoupila kněžnina schovanka Hortensie, která si šla hrát s dětmi ven. Kněžna pak babičce ukázala obrazy jejích předků, císaře Alexandra a císaře Josefa, kterého babička poznala a jala se vyprávět o tom, jak od něj dostala tolar. Poznala i krále Bedřicha, u kterého sloužil její nebožtík manžel Jiří, který byl postřelen a na následky onoho zranění zemřel. Král jim chtěl dát peníze i dětem vychování, babička je ale chtěla vychovat podle svého, aby mluvili česky a stejně se chtěla vrátit do Čech. Se svými dětmi se dostala až domů, kde ji po 15 letech hned nepoznali. Všichni se ale z návracení radovali a celá ves je vítala. Zabydleli se v chaloupce - vejminku u rodičů, kde občas býval i její nebožtík Jiří. Ona pak dělávala hůně, čímž si vydělala pěkných pár grošů. Její rodiče byli skvělí dobráci, přebytek vždy rozdali. Kněžna jim pak nabídla samé panské dobrůtky, babička řekla, že krkonošští lidé jedí kyselo a brambory. Děti dostaly od slečny Hortensie dárky, Kudrnovi se tomu jistě budou divit. Děti jí vysvětlily, co to je za děti a ona jim pro ně dala peníze. Barunka je potichu předala babičce a babička i paní kněžna byly na Hortensii tuze pyšné. Paní kněžna se též nabídla, ale babička jí řekla, že by bylo dobré pro veselého a poctivého pana Kudrnu najít trvalou práci. Paní kněžna byla tuze ráda, že je babička takový dobrý přítel, který jí vše hezky poví tak, jak se má, od srdce.
K dětem na louce přijela slečna Hortensie na bílém koníkovi. Dorazily za nimi babička a Barunka, které byly natrhat koření a kvítí, z kterého si upletou věnce na procesí. Slečna Hortensie byla na procesí ve Florencii, kde žila u své pěstounky Giovanny. Nyní je u paní kněžny, kterou má ráda skoro jako svou matinku. Babička pověděla o tom, jakou radost měla Kudrnova rodina z peněz od slečny a z práce od paní kněžny. Druhý den jeli na procesí, všichni pěkně vyšňoření. Jeli kočárem tam i zpět, po cestě s nimi jeli Kristla a Míla.
Celý dům se smejčí a pečou se koláče, drůbež, pan Prošek bude mít svátek, na který pozve své přátele. V noci Kristla trhala devatero kvítí na upletení věnce, aby poznala který chlapec je ten pravý. Babička si vzpomněla na sebe, když při svatojánské noci trhala kvítí a v noci se jí zdálo o muži s postavou Jiřího. Začala dopovídat babičce o Taliánovi, který za ní neustále chodí, ale Míla a další kluci mu dali na pamětnou. Prý se jim pomstí. Míla chtěl jít ke dvoru za pacholka, aby nemusel na vojnu, ale Talián mu to může překazit. Všichni přáli panu Proškovi k svátku všechno nejlepší, všichni dojetím plakali. Malý Jan dostal plno darů i od hostů - rodiny mlynáře, rodiny myslivce i paní kněžny a milost slečny, od kterých dostal Jan knihu se zvířaty. Babička i je pohostila, přestože kněžna nechtěla zdržovat od hostů, všichni se pak venku s ní bavili. Po odchodu vrchnosti dorazili i Kudrnovi. Babička pak odnesla výslužku i k lesu pro Viktorku.
Martinec vedl poutníky svatoňovské pouti do Vambeřic, s myslí při Bohu se k nim připojily babička, panímáma, Kristla, Mančinka a Barunka. Večer pak vždy zůstali v jedné vsi a prosili o nocleh. Kristla s Ančou se bavily o svých nápadnících - Kristla si s Jakubem Mílou není jistá, Anča už má dohodnutou svatbu po dostavění chalupy. Potom nakupovali poutní věci, paní Fousková si chtěla koupit klokoč, ale neměla na něj peníze, u "levnějšího" kupce jí babička zbytek potají doplatila. Po cestě domů odpočívali u studánky nedaleko devíti křížů, jejichž původ začala Anča povídat. Fousková ale zná jinou verzi. Když dorazili domů, při rozchodu si Anča všimla, že má Kristla na ruce prsten a to od Míly.
Paní kněžna a komtesa Hortensie odjely a s nimi i pan Prošek. Na Starém bělidle bylo všude ticho, smutek. Babička konejšila plačící dceru i vnoučata. Chodila s dětmi na procházky, kluci pouštěli draky. Ukazovala jim hory a pohled na místo, kde sedí Sibyla na koni. Vzpomněli si i na proroctví slepého mládence o blanických rytířích, sv. Václavu a sv. Prokopu. Děti by nechtěly, aby byla zničena jejich zem. Na Dušičky zapálili v domácnosti plno svíček, každou pro jednoho z těch, na které vzpomínali, pár dalších pro ty, na které nikdo nevzpomene. Za týden přijel Martin na bílém koni a děti si hrály ve sněhu. Matka dětí trávila čas u sebe v ložnici, kde si četla z knih, jejichž obsah děti vůbec nezajímal. Měly raději pohádky, které se vyprávěly na přástvech. Babička nechtěla, aby se děti něčeho bály, pouze Božího trestu. Proto kárala Voršu, když je strašila Lucií v bílé plachetce, která odnášela děti. Jakub Míla vyřezával sáňky, vozíčky a pluhy pro chlapce. Kristla se bála, že bude muset jít na vojnu. Vánoce už byly skoro tu a děti se moc těšily na zpívání koled, Jezulátko, vánočky a tradice.
Na Štědrý den dorazil její syn Kašpar a syn jejího bratra. Bětka třásla bezem, aby věděla, kde je její milý dnes, lilo se olovo, krájelo jablko, pouštěli lodičky. Večer pak děti pozorovaly Jezulátko z oken, andělé na zlatých oblacích mu pomáhají obdarovávat lid. Najednou zazvonil zvon a děti utíkaly do babiččiny komůrky, kde byl ozdoben strom, a radovaly se z dárečků. Jako každičký rok zahrály děti příběh o králi Diokleciánovi, který jako pohan odsoudil křesťanku Dorotu pannu k setnutí hlavy. Dialogy si děti pak povídaly další celé dny, jejich matce se tento příběh ale nelíbil. Babička u kolovrátku zpívala postní písně a vyprávěla dětem o Ježíši Kristovi. V neděli Smrtnou děti vynášením smrti vyháněly zimu a vítaly léto, při tom zpívala různé krátké verše. Na Velikonoce nesměla chybět ošatka plná vajec, tučný beránek ani mazance. Na Boží hod všichni chlapci ráno časně vstali a s dynovačkou vyšupali všechny dívky a ženy.
Pan otec přišel a řekl, že v horách hodně pršelo a tají ledy, takže tu brzy bude horská velká voda, měli by se připravit na nejhorší. Všechen nábytek dali ze sednic na hůru. Děti s paní Proškovou se šli schovat do myslivny, kde na ně voda nemohla a babička se psy a Jakubem Mílou zůstala. Ráno bylo vidět, že je údolí celé jedno jezero. Po třech dnech voda opadla a všichni se mohli vrátit do svých domovů. V den pálení čarodějnic chlapci snášeli na hromadu stará košťata a pometla, která pak zapálili, děvčata kolem hranice tančila. Všechno krásně rostlo a děti kromě Adelky opět musely do školy. Maminka s babičkou jim dávaly kázání, aby byly hodné a pěkně se učily, dávaly na sebe pozor a při bouřce nestály pod stromem. Babička je se psy šla kus cesty doprovodit. Tento týden se musí k odvodu, a pokud Míla nebude mít štěstí, odejde na vojnu a Kristla na něj bude čekat 14 let.
Babička byla smutná a po všem si sedla a předla, protože nikdy nezahálela. Jan Prošek v půlce května nepřijede, jelikož komtesa Hortensie onemocněla. S Janem měla z Vídně přijet babiččina druhá dcera Johana, která se bude vdávat. Jakub Míla jde k odvodu a Kristla si nechce dávat hloupé naděje. Poprosila babičku o vyprávění, jak i ona přivedla svého Jiřího do nesnáze. V jejich živnosti žilo několik sprostých vojáku a důstojník a Madla se jim vyhýbala. Jednou za ní přišel Jiří, kterého tři roky neviděla. Hrozilo, že ho budou verbovat a tak byl schován v seně. Madla z toho byla vyjukaná a strachovala se o něj, i zapomněla se vojákům vyhýbat. Jednou v noci, když od Jiřího odcházela, si ji voják vyhlédl a Madla se s ním začala prát. Jiří to z půdy zpozoroval, vyskočil vikýřem a pěkně si vojáka podal, že to je jeho nevěsta a ať se tu už neukazuje. Potom Jiří utekl, aby ho nenašli a měli se setkat ve Vambeřicích na pouti. Na Kladské pouti se Madla s Jiřím setkala v hospůdce, byl ale ve vojenském oděvu, jelikož ho v hospodě vyhmátli verbíři. Za tři dny byli oddání ve vojenské kapli. Madla se vrátila domů s onou novinou a odjela pak za ním a byla mu po boku až do jeho smrti.
Za dětmi dorazil pan Beyer se svým synem ve věku Barunky. Jmenoval se Aurel, ale tatínek mu říkal Orel. Kluci se dohodli, že k nim Jenda půjde na vyučení a Orel půjde k jejich místnímu myslivci. Vyprávěl dětem o smutně hledící srně a vězni, který byl dobrý ale ošklivý. Paní Prošková dostala z Vídně list, že je komtese lépe a Jan dorazí již brzy domů, mohl by tu být i přes zimu, jelikož pojede paní kněžna do Florencie. V hospodě se všichni odchozí mladí loučili se svými děvčaty a rodinami. Babička uplakané Kristle a zarmoucenému Jakubovi se slzami v očích popřála mnoho štěstí, aby se opět brzy shledali.
Na začátku srpna konečně dorazil Jan Prošek s paní kněžnou, ale bez sestry Johanky, jelikož musela zaopatřit hospodářství, protože teta stůně. Johanka se provdá za Chorvata Juru, ví, že by babičku potěšila Čechem, ale srdci neporučí. Komtesa je zdráva, ale neúplně. Měla být zasnoubena s hrabětem ze zámožné rodiny, ale je možné, že myslí na někoho jiného. Tu k babičce přicházela bledá komtesa Hortensie jako vtělená žalost. Ukázala babičce svůj výkres - celé nádherné údolíčko i s Viktorkou, a na dalším byla babička s dětmi. Vše krásné si kreslí, aby měla památku. Nabídla babičce, že ji samotnou nakreslí, aby děti pak na ni měly památku. Potom uviděly obraz s mořem, kde stál mladík s květinou na skále. Byl to obraz od malíře, který Hortensii učil. Babička poznala, že to je ten, na kterého si slečna myslívá. Pověděla jí o Kristle a Mílovi a Hortensie se za ně u paní kněžny přimluví.
Bylo hrozivé vedro a blížila se hrozivá bouře. Pan Prošek viděl Viktorku v lese, jak při každém hromu a blesku děsivě se raduje a tleská. Babička se vydala do zámku a osvětlila kněžně rozpoložení Hortensie. Potkala myslivce, který jí sdělil, že Viktorku včera zasáhl blesk, spadly na ní jedle a měla ohořený šat. Vystrojí jí sám pohřeb. Proškovi se pak půjdou na Viktorku podívat, až bude nastrojená v rakvi. Hortensie měla při malování dětí radost, babičku objala, políbila jí ruku, klekla k ní a děkovala, že je její anděl. Babička to nečekala a styděla se. Poté se šly děti podívat s babičkou na Viktorku nastrojenou v rakvi, na její hrob nechali zasadit jedli.
Při slavení obžinek Kristla podávala věnec paní kněžně. Kněžna jí poděkovala a řekla, že má pro ni tanečníka. V sále stál Kristlin Jakub Míla. Všichni se radovali, tančili. Babička pak poprosila Barunku, aby napsala srdečný dopis Johance, ať je šťastná se svým ženichem,… Konala se svatba Kristly a Jakuba. Hody po sňatku trvaly skoro 8 dní. Babička dostala list z Itálie od komorné, že se slečna Hortensie provdala za malíře, svého učitele.

Děti vyrostly a vylétly z hnízda jako holubice. Babička neopustila údolíčko, kde našla druhý domov. Dva roky po Kristlině svatbě se vrátila paní kněžna do Čech, kde ihned navštívila babička, které ukázala malého chlapečka, jehož matka Hortensie zemřela. Když Adelka jako poslední doma ještě zůstala, babička stárla a řekla jí, že je stejná jako ta jabloň, co usychá. Museli ji pokácet a všichni se přijeli s babičkou rozloučit. Nastává její den, protože si ve snu pro ni její milý Jiří přišel. Rozezvonil se umíráček a celé údolíčko pro babičku plakalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Četli jste Babičku od Boženy Němcové?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.