Zatím nejhorší léto... období mého života

22. srpna 2016 v 22:55 | Papája |  Deníček
Nemám moc představu do jaké věkové kategorie patří lidé, co sem chodí. Ale potřebuju se opět vypsat. Taže aspoň mladší 15 let nečtěte. Tohle je první článek, který píšu na novém notebooku, jelikož ten starý, který jsem měla asi 8 let, mi minulý týden nadobro exnul. Nemám ráda změny v životě, ale nový notebook je vpodstatě drobnost, i když jsem tamten měla moc ráda.

Ráda... ano, to je to o čem chci psát. Vlastně nevím, jestli chci. Psala jsem o tom už tolika lidem, kteří mi měli psychicky pomoct, podpořit mě, utěšit, že to bude zase dobré. Dokonce i učiteli (doktorandu, s kterým si tykám) z univerzity, který věští z karet - vypadalo to podle něj nadějně a v září by se to mělo rozetnout, ale pořád se ocitáme na rozestí. Napsala jsem i pár dopisů (abych nic z toho, co chci říct nezapomněla) pro člověka, kterého se to přímo týká a byly s odezvou i bez ní.

Ti, co četli poslední článek, vědí nebo tuší o čem to bude. Sice už to není tak bolestivé a aktuální jako třeba před týdnem, ale i tak je to součástí mého života a na můj blog to prostě patří.


4 roky a 5 měsíců - to je doba, kdy jsem se cítila opravdu šťastně, 1. rok jsme slavili i blbého Valentýna, protože to byl můj první Valentýn s někým. První máj - výlet u Harasova. 1. rok jsem si připadala jako v nebi, nemohla jsem uvěřit, že všechno krásné zažívám s tak úžasným klukem jako je on. Celé to pro mě bylo jako zázrak. Každý den, kdy jsem s ním byla, smála se s ním, užívala si život. I když jsem byla třeba ve škole, byla jsem šťastná, že brzy zas uvidím někoho, kdo je do mě zamilovaný.
Když jsme slavili 2. výročí, byla jsem hrozně překvapená, že můj první kluk (ve všem) je stále se mnou, šťastný se mnou a miluje mě. O 3. výročí tu byl článek - přestože to vypadalo, že nedorazí, udělal překvapení a dorazil, v životě jsem nebyla snad šťastnější. Všude se psalo, že po 3 letech opadá zamilovanost a že buď vztah přeroste v lásku, nebo skončí. Všechno ale bylo jako do té doby, jeho zářivé hnědé oči, když se na mě díval. Nádherné ruce, když se mě jimi dotkl na hlavě, cítila jsem blaho. Ty jeho svaly, žádný pupek, sexy zadek,..., hodnej, milej, pozornej, pracovitej, rozumnej,... Všechno bylo skvělé, byli jsme tým - on a já jsme prostě byli my. A po 3 letech jsem se i s ním přestala bát na motorce, vybavená oblečením a super helmou jsem mu zplna důvěřovala.
4. výročí bylo výročí a já byla stále šťastná, že jsem s ním. Měli jsme podobné plány, vyhlídky do budoucna, až budeme Bc. zasnoubíme se a až on Ing. a já Mgr. vezmeme se, ale ještě před tím, vlastně spolu musíme bydlet, abychom pak nezjistili, že se nesneseme. Abychom byli trochu racionální. Nečekala jsem, že zrovna já, budu mít takové štěstí na prvního kluka, opravdu jsem věřila, že to bude forever chcete-li happily ever after. Ten pocit, kdy obyčejná nevýrazná skoro až šedá myška potká kluka snů, kdy skoro všichni okolo nikoho nemají nebo se rozcházejí a vy jen záříte jak sluníčko a vám to prostě vychází.

Někdy na jaře tohoto roku jsme měli depatu, že už si nepřijde jako jedinec, že to JÁ mu chybí a že mu hrozně vadí, že jsem žárlivá, i když k tomu nemám žádný důvod, protože mě miluje a rozhodně mě podvést nemá v plánu a kdyby se to náhodou na nějaké párty stalo, řekne mi to, abych se to pak nedozvěděla od někoho jiného, nebo jinak horší cestou. Pak jsem přestala žárlit, protože mi dal slovo a pak jsme nějak přestali spolu trávit tolik času, zaměstnávala nás škola a o víkendy musel dávat přednost veslařským závodům nebo práci.


3. 6. jsme se trošku chytli jako někdy - kdo začne v posteli - jenže tentokrát jsme se z toho přes noc nevyspali, i po spánku byl nabručenej. V sobotu měl kamarád oslavu, tak jsme na ni šli společně, ale choval se ke mně opravdu hrozně, nekomunikovali jsme spolu, byl odtažitý a radši chlastal s kamarády do rána a já z toho byla v prdeli. V neděli večer jsme se hrozně porafali (no, my se vůbec v podstatě nehádáme, takže o to to asi bylo horší), protože byl naštvanej a nechtěl se mnou nic řešit. 12. 6. v neděli to byl den před mými státnicemi z češtiny, den potom ze společenek a já byla v prdeli, myslela jsem, že bude konec, takhle prostě z ničeho nic, zvlášť když ve čtvrtek psal, že neví, jestli se se mnou chce vůbec udobřovat (když asi měsíc před tím jsem se ho ptala, zda, když se nedejbůh náhodou rozejdeme, zůstaneme nejlepšími přáteli navždy, protože já si bez něj život opravdu nedokázala, nedokážu představit), jsem mu večer napsala, že to ke mně není fér a že jestli jsem pro něj něco kdy znamenala, tak se teď uvidíme. Přijel za 10 minut, hezky jsme si povídali, byla jsem statečná ale do 15 minut před koncem této rozprávky, jsem netušila, jestli se mnou chce zůstat nebo ne. Zůstal, zářily mu oči jako vždy a následující skoro 3 týdny byly fakt super.

No a potom mě na veslařských závodech 1. 7. v ranních hodinách podvedl s jednou slečnou z Jičína a neřekl mi to, vyspal se se mnou ještě ten den večer a pak druhý den ráno - ano, opět po dlouhé době vášnivě. Potom ale měl nějakou divnou náladu, jeli jsme k jeho babičce na oběd a jeho (pro mě nesnesitelná) nálada přetrvávala. Odvezl mě radši domů, aby na mě nebyl nepříjemný, když jsem ho ani ničím nenaštvala a nezasloužím si to. 10. 7. jsem pak povídání si s ním u Labe skoro celé probrečela, nevěděla jsem, co se děje, on nejspíš taky ne, ale nakonec mi oznámil, že by asi potřeboval nějakou pauzu, nechce se ale rozejít, chce zažít něco jiného, užívat si, zkusit, jestli i ostatní holky o něj budou mít zájem (o takového krasavce asi mít nebudou, haha). Taky bych měla zažít něco jiného. Neví, jestli chce, aby jeho život vypadal tak, ja si doposud přál. Děkovala jsem mu za to, že mi byl doteď věrný (haha) a on to odkýval, žádná holka v tom prý není (ale myslel to jinak než já, protože on opravdu žádnou jinou rád nemá), jak mi jeden kolega v práci pořád vtloukával do hlavy. Následující týdny mi napsal jednou za týden a i jsme se třeba viděli, jenže vždycky to skončilo mými plačtivými emocemi. Pořád potřebuje čas si to promyslet, neví, jestli mě pořád miluje.

Po těch letech jsem opravdu netušila že něco takového budu muset řešit, když jsem se konečně začala cítit být jistá, přestože si myslím, že mé chování to nijak nezměnilo, přišlo tohle. Pro mě citlivou holku hotové peklo, aspoň štěstí, že do toho nemusím kromě opraných státnic řešit ještě něco horšího, vím, že se dějí i hooorší věci. 7. 8., den před tím než Michal přijel pracovně ze Slovenska, jsem náhodou zjistila, že mě podvádí - a byla to její vina, ona mi dala podnět skrz Michalova přání k narozeninám. Měli jsme pauzu, ok, ale neřekl mi ani slovo a navíc to nebyla žádná alkoholová věc jak jsem se po jeho příjezdu po půlnoci dozvěděla. Teda poprvé to s ní bylo alkoholové opojení - zasraná tequila, která ničí vztahy - ale pak za ní jel ještě 2x, přáli si k narozeninám a on pořád tvrdil, že s ní nemá co ukončovat, protože s ní nic nezačal. Nikomu bych tohle nepřála. Noc mezi dny, kdy jsem to zjistila a kdy on přijel a vše mi snad popravdě řekl, byla horoucí, spala jsem asi jen dvě hodiny a ne v kuse, převalovala jsem se, hořela mi hlava, i když čelo bylo studené, klepala jsem se pod peřinou v tohle teplém počasí, měla jsem stažený žaludek, opuchlé oči a myslela jsem, že to je prostě totálně všechno v prdeli. Potom co přijel a o všem jsme si povídali, 3 hodiny po půlnoci jezdili po vesnicích okolo našeho rodného Mělníka, jsem se cítila mnohem lépe. A když jsem přespala u něj, protože už bylo "moooc pozdě", tak se opět choval jako dřív, zamilovaně, zářily mu oči, byl šťastný. A pak jsem to večer pokazila tím, že jsem se ho zeptala na to, co mi došlo až později než tu noc, spal s ní dřív než byla ta pauza a neřekl mi to, a já celý ten měsíc, věřila tomu, že mě nepodvádí, jak jsem už psala výše. Sex pro něj nic neznamená, ale kdysi mi řekl, že když pro mě ano, že to bude respektovat. A stalo se to, co se stalo.

Teď se vídáme, přespávám u něj, trávíme spolu nějaký ten čas, ale už to není jako dřív. Teď jsme ráda za jednu pusu za návštěvu, za ruku mě venku drží chvíli, když sedíme vedle sebe nějaký ten dotyk musím iniciovat já, skoro se mi nepodívá do očí (prý mám vyčítavý pohled! a to se tak snažím), obejmutí je na vyžádání. Třeba na to nemá náladu. Když nejsem s ním a tudíž nevím, co dělá, žere mi nějaký červ vnitřnosti, protože nevím, jestli si s ní dál píše (ve stejném stylu jako před tím) nebo ji dokonce vídá. Pořád doufám, že to bude zase dobré. Že tuhle krizi překonáme společně a zase budeme oba šťastní, že pořád budeme MY. Ale teď si přeje, abych mu slíbila, že nebudu řešit nic jiného než státnice (5. 9. ze společenek) a pak ať si řeším, co chci. Bojím se, že to po nich se mnou skončí a teď to jen prodlužuje, abych se nestresovala extra navíc, přestože na konec září máme naplánované závody Economy Run.


Poslední pracovní den v červenci se mnou v autobuse navázal konverzaci nějaký 27letý kluk/pán, nevím, jak ho označit, a doteď o mě jeví zájem. Doufám, že to je jen jedna z dalších zkoušek, co mi osud přichystal, a že nebudu litovat, když to dál s Michalem chci zvládnout. A je mi úplně jedno, že většina lidí, co je s mou situací obeznámená, si myslí, že jsem blbá, když v našem vztahu chci dál pokračovat. Ten učitel, co vykládá karty, mě prosil, ať Michala posuzuju podle toho co chce, co cítí, ne podle toho co dělá, udělal. Je to ale teď těžké, když neví, co chce, co cítí. Pořád jsem nezahodila (naše) mé sny s ním - domeček, pes, děti, má pomoc v jejich firmě. Pořád doufám a věřím, že to bude zase krásné jako dřív. Kdybych nevěřila, zešílela bych. Chtěla bych jen říct, že víc než to, že mě podvedl a neřekl mi to, mi vadí, že už mě nejspíš nemiluje. :( Nevím, jak to bude dál. On asi taky ne. Ale některé chvíle i teď jsou prostě pro mě krásné. Mám strach, velký strach, že ho ztratím. Toho, kdo měl při mě stát vždy, když jsem to potřebovala. Ten, o kom jsem si ještě donedávna myslela, že je ten pravý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denisa | Web | 23. srpna 2016 v 15:06 | Reagovat

teda...vše jsem si přečetla a je mi to strašně líto, ale na jednu stranu musím napsat že chlapi jsou chlapi, od nich neví žádná žena co čekat, říkají že my ženy jsme náladový, přitom oni jsou ještě horší...chlapům někdy vážně nerozumím...proto já osobně žádného ani nehledám a pořád si říkám, že bych ani nebrečela, kdyby mě nejakej chlap dal kopačky nebo mě podvedl, buď s ním zůstanu a nebo ho pošlu spíš někam a nezhroutím se z toho, ale tebe chápu, že cítíš, že je to "on" a plánovala si mít už dům, zahradu a já nevím co všechno, prostě svůj život s mužem, takže tě chápu :)... ale nezblázni se z toho, škola je vždy na prvním místě a co bude to bude :)

2 Papája | E-mail | Web | 23. srpna 2016 v 17:15 | Reagovat

[1]: moc děkuji za podporu a přečtení, Deniso :)

3 Winny | Web | 24. srpna 2016 v 23:15 | Reagovat

Je ľahké povedať kašli na neho, lebo úprimne, možno by si to zaslúžil. Za to, že ti klamal do očí. Za to, že teraz niečo ste ale on sa správa akoby ste ani neboli. Nevraám že je zlý, viem z vlastnej skúsenosti, že ak niekto na môjho ex povie, že je zlý mám chuť kopať. Nie je zlý ale zachoval ako maximálne veľký kus vola. Či to bude dobre? Neviem. Univerzálna veta, to chce čas. Lebo chce. Len čas ukáže či to dokážete ucelliť či nie. Len čas môže odplaviť tvoje výčitky, ktoré máš niekde v sebe, lebo je to čerstvé (a on to musí pochopiť). Len čas ukáže, či mu dokážeš opäť veriť a toto bude tá najťažšia časť, dokázať mu opäť veriť. Ak sa dozvieš, že tvoj (ex)priateľ sa s niekým vyspal, to zabolí. Och ja viem ako veľmi to zabolí (ja osobne som po tomto stála v noci v strede svahu a kričala kokot čakajúc, že sa mi uľaví :D).  Môžeš sa snažiť. Ale pokiaľ budeš jediná čo sa snaží, nespeje to nikam. To že si mu dala šancu plne chápem, ja by som to urobila tiež. Lebo napríek všetkému zlému máš aj veľa dobrého a občas sa strašne držíme práve toho dobrého. Držím ti palce a prajem ti veľa sily, lebo to je to čo potrebuješ teraz. A čo bude dalej je vo hviezdach ale snáď všetko dopadne dobre, treba veriť. Občas je to to jediné čo človek má a nemôže sa toho vzdať, inak všetko stratí zmysel. :)

4 Papája | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 10:43 | Reagovat

[3]: ano, přesně tak, píšeš mi z duše, moc děkuji za podporu :)

5 Petra a Terka (pirátky) | Web | 25. srpna 2016 v 15:00 | Reagovat

P: Páni... Nevím moc na to říct. Se svým klukem jsem přes 2 roky a půl. A mám to tak nějak, jak jsi to byla ty, vysněnou budoucnost.  Sice to nebyl můj první kluk, ale jako kdyby byl. Ten první byl pěknej vůl a lituji, že jsem to s ním chtěla zkusit.
Takže tvé pocity naprosto chápu. Taky si plánuji skvělou budoucnost. Jenže co když se něco zvrtne? Život nám bohužel chystá nepříjemné zkoušky a občas ani nevíme, proč jsou. Jediné, co ti můžu poradit, je, abys dávala jen na své pocity a nebrala v potaz, co ti radí ostatní. Je to tvůj život. Pokud ho miluješ a věříš, že to ještě není ztracené, tak jdi do toho!
Jak to popisuješ, tak to zní, že sám Michal neví. V první řadě by měl vědět on sám, jestli toho, co udělal, lituje a jestli chce pokračovat ve vašem vztahu.
Já jsem ve vztahu taky za tu žárlivou, ale je to vzájemné a myslím, že občas docela užitečné. Nevím, jestli bych dokázala odpustit nevěru, možná ano, ale musel by toho ten kluk litovat.
Teď bych ti doporučila myslet na státnice a pak se to samo nějak vyvrbí. Akorát by ses zbytečně stresovala a nesoustředila se plně ani na jedno. Chce tomu asi nechat čas :)

A ten pohovor jsem už myslím psala, jak byli všichni povýšení :/ takže mě čekají testy na stipendium a pak to asi zkusím.

6 Papája | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 15:07 | Reagovat

[5]: děkuju za podporu :)

aha, tak držím palce ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.