Čtenářský deník

Dívka ve vlaku

6. července 2017 v 13:59 | Papája
Kniha super. Film nuda.

Alkoholička Rachel jezdí každý den ráno a večer vlakem ve stejnou dobu jako dřív do práce, dokud ji kvůli chlastu nevyhodili. Jezdí přes město Whitney, kde má skvělý výhled na dům, ve kterém žije manželský pár, který si pojmenovala jako Jess a Jason. O kousek dál se nachází dům, do kterého Rachel vybírala nábytek. Je to dům jejího exmanžela Toma, který tam nyní bydlí se svou novou manželkou Annou a dcerkou.
Jednoho dne vidí Rachel z vlaku Jess (v reálu Megan), jak se na terase líbá s někým jiným než je její manžel Jason. Rachel to šokuje a jelikož si o tomto páru vytvářela své vlastní představy, pocity, chtěla to, co mají oni, cítila stejnou zradu jako tehdy, když zjistila, že ji manžel Tom podvádí s Annou.

V knize jsou časové skoky a pravidelně se střídá vyprávění z pohledu Rachel, Megan a Anny.

Kniha roku 2015. ;) Četla se sama, byla napínavá (hlavně tak od 2. poloviny) a přečetla jsem ji za pár dnů.

Film je zdlouhavý, v něčem odlišný od knihy a nedokáže ukázat ty správné emoce hlavních hrdinek jako jsou v knize. Anna byla v knize moc šťastná (až na vpády Rachel do jejich života), ve filmu působila znuděně a nespokojeně. Meganin psychoterapeut neměl moc indické rysy a vůbec tam nebyl prostor pro detektiva Gaskilla. Některé scény se odehrávaly jinak a jinde. Film byl pro mě ztráta času, fakt jsem myslela, že to vypnu.

Karel Hlaváček - Mstivá kantiléna

4. ledna 2017 v 15:04 | Papája

sbírka z roku 1898

Zdeněk Pešat, Slovník básnických knih /Díla české poezie od obrození do roku 1945/, Praha 1990, s. 161 - 163:

Sbírku tvoří jedenáct veršovaných básní a jedna báseň v próze; cyklický charakter celku je zdůrazněn tím, že jednotlivé básně jsou bez titulu, nesou jen označení číslicemi I-XII. Jednotu jim vtiskuje společné téma vzdoru a msty. Toto téma je programově nastíněno již ve vstupní básni, jež je sice soustředěna k intimně citovému, milostnému vztahu, zároveň však prozrazuje motivaci nové tematiky (hlad a touha mstít se) i proměnu lyrického subjektu, jenž revoltuje proti nemužně pokornému, oddanému obdivu k milence a uchyluje se k drsnému, mstivému zpěvu. A poté již následují odsubjektivované samostatné výjevy, baladické zkratky a přízračné vize, obrazy lidského hoře, utrpení i kruté msty, obrazy bouřících se štvanců a vyděděnců. Básník je vesměs situuje do historie, kde pro ně nalézá rozmanité předobrazy. Jednou je to revolta Geusů, holandských vzbouřenců proti španělským vojenským a církevním utlačovatelům, kteří uchvátili zemi (II., XII.), podruhé vzpoura sedlák proti bohu v blasfemické modlitbě mužů toužících nejen po chlebu, ale - k vlastní hanbě a vzteku - i po ženách, jež jim hladem pomřely (III.). Jindy můžeme za gesty msty nalézat vzdálené ohlasy německých selských válek (IX.) i osudů sekty novokřtěnců, která spojovala radikální náboženské reformy se sociálně revolučními proměnami (X.). Tyto obrazy se střídají s náladovými verši, scenériemi přízračných krajin; na rozdíl od revoltních výjevů se tu silněji ozývá pocit marnosti a rezignace. V závěru se sbírka apostrofou milenky zase vrací k subjektivně intimní tematice. Nářkem nad mrtvým královstvím Geusů se uzavírá jak Hlaváčkova individuální revolta, tak obrazy středověké historické vzpoury, do nichž básník promítl tu svou, v nichž ji objektivoval a vlastně ukryl. V Mstivé kantiléně se totiž nesetkáváme s typickou dobovou autostylizací, v níž by se básník bezprostředně ztotožnil s postavami svých historických obrazů; vzájemná souvislost je jen naznačena v úvodních a závěrečných verších knížky.

Josef Svatopluk Machar - Magdaléna

4. ledna 2017 v 14:12 | Papája

sbírka z roku 1894

Zdeněk Pešat, Slovník básnických knih /Díla české poezie od obrození do roku 1945/, Praha 1990, s. 131 - 133:

Magdaléna je pokusem o znovuoživení upadající tradice českého veršovaného románu. Machar využil tohoto žánru ke kombinaci sentimentálního příběhu prostitutky (vzdálený podklad našel v dávném osobním zážitku: v mládí básník přemluvil jednu dívku, aby opustila nevěstinec, pak se stala prodavačkou, ale postupně se vrátila k starému způsobu života) s širokým kritickým obrazem života českého maloměsta.
Prostitutka Lucy je dcerou venkovského učitele, který po smrti své ženy zpustl a začal využívat dcery k vlastní obživě, až ji donutil odejít do pražského vykřičeného domu. Tam se s ní setkává Jiří, dědic venkovského statku, a v návalu soucitu a dobromyslnosti ji nezištně přemluví, aby zanechala dosavadního způsobu života. Svěří ji své filantropické tetě, která si Lucy zamiluje a stará se o ni. Aby ochránil Lucy před jejím otcem, odjedou všichni na venkovské hospodářství. Lucy si s pomocí tety zvyká na novy život; náhle se i tam znovu vynoří Lucyin otec. Jiří ho sice penězi odbude, ale nezabrání tomu, aby se v hospodě nerozhovořil o dceřině minulosti. Od té doby se Lucy stává předmětem opovržení a také nezřízené zvědavosti maloměstských dam. Na jednom z výletů místní honorace se Lucy náhodou vzdálí od společnosti a seznámí se se souchotinářským "jakobínem", bývalým studentem, který ji varuje, že soudobá společnost jí nikdy nedovolí návrat ke spořádanému životu; to bude možné teprve tehdy až současny prolhaný řád se rozpadne v trosky. Mezitím se Jiří rozhodne kandidovat na poslance do Zemského sněmu a to za opačnou Stranu, než se kterou dosud sympatizoval. Po jedné předvolební schůzi, jist si úspěchem a rozjařen společností, se pokusí zmocnit se Lucy, a ta, rozechvěna ještě pohřbem nově objeveného přítele souchotináře, rozhodne se skončit svůj život. Prchá zpátky do Prahy, v rozhodné chvíli však zaváhá a místo skoku do Vltavy se vrací tam, odkud odešla.

Pohádky z naší vesnice - Vítězslav Hálek

3. června 2015 v 10:37 | Papája
Používejte jen pro svou studijní potřebu, nekopírujte a nevydávejte za své. ;) Pokud naleznete gramatickou chybu, dejte vědět. ;)

- střídavý rým ABAB
- vypráví o lidech, které znal z mládí ve vesnici, a bere je jako hrdiny z pohádky (viz první báseň)

Naše vesnice
Stará vesnička na klidné pláni mě, poutníka zemdleného, vždy vítá. Vše, na co pohlédne, mi připomíná mládí, i v duši cítím mladost. Vše je tak známo, maše pohádky jsou zdrávy. Hrobník s motykou a přísní předělá starý hrob na nový. Znám tu všechno. Všechny pohádky, které nám vyprávěli, hrdiny jsme brali jako naše známé, cítili jsme s nimi. Nuž, sedněme si ke krbu, zavzpomínáme na dávné hrdiny a učiňte to tu jako tehdá domovem.

Šumaři
Jsou od města k městu, před domy dívky lákají ven, aby jim mohli zahrát píseň, těm chlapcům, co mají tvrdé srdce, pomůže hudba roztát. Při tanci se láska množí, to stvrzují matky a otcové, šumaři cestují a krátí si cestu zvučností.

Král Sáva
Sto let vládl, ptal se knížat a pánů, kdo je z nic šťastný. Knížata přemýšleli o svých životech. Zjistili, že byly zbytečné. Někdo týrá svou ženu, někdo přes stovky milenek nepoznal lásku, někdo je alkoholik. Král je smutný, že po 100 letech bude odcházet s pláčem. Jde se projít k moři, kde vidí rybáře a jeho ženu, která se právě stará o malé miminko a řekla, přece jsme šťastní. Král Sáva přichází na trůn a říká, kdo nepoznal štěstí u matky, ani jako král by nepoznal štěstí.

Pohádka o hvězdné panně
Byla krásná panna s pletí a šaty jak barva měsíce. My děti utichneme a posloucháme. Sedla v lese pod skalou, okolo jde ohyzdná smrt s kosou. My dítky se lekáme a tíhneme strachy. Smrt nakloní ucho a poslouchá, odpovědi dívky jsou krásné přírodní šelesty. My dítka si tichounko hrajeme. Smrt ji chce za nevěstu. My dítky jsme zleknuty a plachy. Dívka se usměje. Sto hlav, vil a dítek se blíží. My dítka si tiše hrajeem a vypneme hlavy. Smrt básní o komůrce s lebkami po strop, dá jí skvosty všech mrtvol. My dítky zleknuty, plachy. Dívka říká, ať poslouchá zpívajícího pastýře a na svatbu vyčká do rána. My dítky tichounko hravy, vypneme hlavy. Smrt plánuje svatební cestu do všech mrtvých, propadlých měst a dávných říší. Dítky zleknuty. Den klepe na nebeskou bránu, má vyčkat na ráno. Děti si hravy. Smrt pro ni zabije všechny. Děti jsou vyděšeny. Smrt čeká ráno a když nabrousí, dennice ranní mrkne a noční nevěsta zmizí, počkej si na noc. Děti si hravy.

Babička - Božena Němcová

28. května 2015 v 20:39 | Papája
Dnes jsem udělala zkoušku z dějin literatury 19. stol. Děkuji, Adame :) Tak s vámi sdílím svůj úplný obsah díla, který jsem sepisovala při čtení knihy (níže), nakonec jsem obsah 198stránkového díla stáhla na 10 normostran (10x 1800 znaků včetně mezer). Používejte jen pro svou studijní potřebu a nevydávejte za své. ;) Pokud naleznete gramatickou chybu, dejte vědět. ;)

NĚMCOVÁ, Božena. Babička: obrazy venkovského života. Praha: OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, 2008. ISBN 978-80-7360-708-1.

Babička měla syna Kašpara a dvě dcery Terezu a Johanu, bydlela v pohorské vesničce na slezských hranicích. Přišel jí dopis od nejstarší dcery, že její manžel dostal službu u kněžny s panstvím v Čechách, přejí si, aby se k nim nastěhovala. Nechtělo se jí, ale chtěla poznat vnoučata - Barunku, Jana, Vilímka a Adelku. Svému zeti babička nerozuměla, jelikož mluvil německy. Svou dceru již nepoznávala, domov byl na ní příliš panský a zůstala u nich pouze kvůli vnoučatům. Tereza Prošková byla kastelánkou v zámku a poprosila babičku, aby jí u nich udržela, aby se jí postarala o hospodářství a děti, protože ví, jak je do práce divá. Babička s radostí předla, pekla chleba a všechny pověry při jeho pečení a konzumaci dětem vyprávěla, děkovala za Boží dary a nikdy tím neplýtvala. Nejraději měli děti její malovanou truhlu, zevnitř bylo víko polepené obrázky a modlitbičkami, měla v ní stříbrný tolar od císaře Josefa a granáty od svého nebožtíka muže, které je dal v den svatby.

Volání Kukačky

4. července 2014 v 9:37 | Papája
Měla jsem si vybrat něco k narozeninám, v té době akorát na trh dorazila kniha Volání Kukačky od J. K. Rowlingové, kterou napsala pod mužským pseudonymem Robert Galbraith.

Detektivní román o čerstvě zasnoubené dívce Robin, která se za svým přítelem nastěhovala do Londýna. Pracovní agentura jí zajišťuje krátkodobé práce ve firmách, jednoho dne dorazí do kanceláře soukromého detektiva. Cormoran Strike je 34letý vysoký silný muž, dříve voják a boxer, nyní skoro před bankrotem s umělou nohou. Robin se ukáže jako perfektní sekretářka, jejich příběhy se propletou, když začnou vyšetřovat záhadnou smrt - podle policie sebevraždu - mladé a překrásné modelky Luly Landryové (svým kamarádem a módním návrhářem nazývaná Kukačka). To jestli Strike potvrdí, že šlo o sebevraždu, nebo se přikloní k teorii o vraždě, si budete muset přečíst. Protože četbou této krásky určitě nic neztratíte.

Kniha má 477 stran a přestože nepatřím k těm, co rádi čtou velké bichle, se čte úplně sama díky skvělému spisovatelství paní Rowlingové. Pěkně zde i popsala dnešní dění v Londýně. Můžu ji jen doporučit a ohodnotila bych jí 5 hvězdičkami. :)

Proměny čili Zlatý osel

12. února 2014 v 12:39 | Papája
Autor
Lucius APULEIUS Platonicus
- cca 125 - cca 180 (poslední zmínky 170)
- Afričan z Madaury, hranice Getulií a Numidií (nyní SV Alžírsko), zámožná rodina, studia v Kartágu a Athénách
- oženil se s bohatou vdovou Pudentillou (matka přítele), příbuzní manželky ho kvůli blížícímu se dědictví obžalovali z magie, soudní proces Apuleius vyhrál, dědictví získal Pudentilly syn
- filosof, překladatel filosofických děl, autor 2 románů, znalec literatury, rétor (pro podobu řečnictví přibližován Ciceronovi), mág

Dílo
- různé názvy: Metamorfózy, Knihy Proměn, Proměny, Zlatý osel, Proměny čili Zlatý osel, Zlatý osel čili Proměny
(zlatý - ocenění/barva?)
- jediný doklad antického románu v latině, který byl dochován v úplnosti
- 11 knih
- vulgarismy, archaismy, poetismy, neologismy
- vypravěč = hl. hrdina Lucius - mluví ke čtenáři v ich-formě v přítomném čase
- magie, epika, tragikomické situace, náboženství (římští bohové, božská prozřetelnost, Štěstěna)
- nevázaná erotická dobrodružství, lechtivé, nevázané epizody, choulostivé pasáže bere s odstupem
- román + v každé knize nějaká narativní vsuvka, menippská satira, mytologické vyprávění, které nespadá do děje o Lucii, uprostřed novela Pohádka o Amorovi a Psýché jako předobraz románu

Děj
Lucius dorazí do města Hypaty v Thesselii, kde se velevážený host ubytuje u bohatého lakomce Milona, jehož žena je údajně čarodějnicí. Zaslíbí se jejich služebné Fotis, kterou přemluví, hnala ho silná zvědavost a poznání po čárech a kouzlech, aby se mohl také proměnit v sovu jako její paní. Nešťastnou náhodou se promění v osla a může ho zachránit pozření květů růže. Než je ale sežene, unesou ho loupežníci, a tak začíná jeho trýznivá pouť v podobě osla s myslí člověka. Loupežníci poté unesou dívku Charitu, které bába loupežníků vypráví Pohádku o Amorovi a Psýché. Zdařilá záchrana Charity, dovede osla k pastýřům, kteří se k němu chovají velice špatně a po tragické smrti Charity a jejího muže, odcházejí do světa, v jednom městě se usadí a osla prodají na trhu údajnému kněží syrské bohyně Filebovi. Krádeže jeho bandy se vymstí a odňatý osel je prodán pekařovi. Nevěrná manželka pak zapříčiní pekařovu smrt a jako dědictví je osel prodán chudému zahradníkovi, který se jako jediný k němu chová s úctou. Kvůli setkání s vojákem, schovávání se před ním a následné oslově hlouposti se stává osel majetkem poškozeného vojáka, který ho následně prodá dvěma bratrům - cukrářovi a kuchařovi. Z oslova libování v lidském jídle se nakonec stane majetkem pána dvou bratrů a vydělává mu svým lidským chováním peníze. Do osla se zamiluje jedna vážená paní a za peníze s ním stráví několik nocí. Tato činnost se pak má stát před zraky všech lidí v divadle s ženou odsouzenou k roztrhání šelmami. Osla před vystoupením nikdo nehlídá, a tak utíká. V noci prosí všechny bohy o pomoc, ve snu k němu sestoupí samotná bohyně Isis, která mu následující den pomůže k lidské podobě. Lucius se stává opět člověkem, uctívačem této bohyně a je třikrát zasvěcen do jejího tajuplného kultu. Poté působí jako obhájce na soudech.

Ukázka
"Má Fotido, jak krásně a půvabně kroužíš tou pánví - nad plotýnkou i pod sukýnkou! To bude pochoutka, co namícháš! Šťastný a opravdu blažený bude ten, kdo si tam s tvým dovolením bude smět omočit prst!"
To hezké a pohotové děvče mi nezůstalo odpověď dlužno: "Jdi pryč, chudáčku, jsi hodně daleko od té mé pícky. Vždyť když tě můj ohýnek ovane jen trošičku, budeš hořet až do hlubin svého srdce a nikdo ten požár v tobě neuhasí, jen já, která se vyznám v natřásání pánve i postýlky, že to je jedna radost, a umím k tomu dělat omáčku, až se sliny sbíhají."
Při těch slovech se na mne ohlédla a zasmála se. Já jsem však přesto odtamtud neodešel, dokud jsem pečlivě a všestranně neprozkoumal, jak je stavěná.

Literatura
APULEIUS, Lucius. Zlatý osel. Překlad Václav Bahník. Praha: Ikar, 2002, 446 s. Antika. ISBN 80-720-2860-X.
CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. Vyd. 1. Překlad Dagmar Bartoňková. Praha: KLP-Koniasch Latin Press,
2003, 790 s. Antika. ISBN 80-859-1787-4.
MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. Vyd. 1. Praha, Odeon, 1988, 475 s.
CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury. Vyd. 1. Překlad Dagmar Bartoňková. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 2001, 893 s. ISBN 80-859-1769-6.

Nekopírujte!

Tři mušketýři

8. srpna 2012 v 13:03 | Papája
Alexandre Dumas st.

- rychlý děj, který jde přímo k věci
- bez popisu prostředí a postav. 17. století
- historický román bez historie
- francouzský romantismus

Mladý gaskoňský šlechtic d'Artagnan přijel do Paříže s doporučujícím dopisem pro pana de Tréville, dobrého přítele jeho otce, aby mu pomohl stát se mušketýrem. O dopis byl okraden neznámým mužem a několika muži potlučen. Neblaze se setkal s třemi mušketýry, s tichým sličným Athosem, obrovským upovídaným Porthosem a raněným Aramisem, kteří si s ním vyjednali souboj. Místo třech bojů se ale s nimi dal dohromady proti nepřátelským kardinálovým přívržencům (pochopové kardinálovi, mužové kardinálovy osobní stráže). Dostává se k panu de Trévillovi bez dopisu, ten ho chtěl zprvu odbýt a později dát doporučující dopis do výcvikové školy, ale když se dozvěděl o jeho skvělém výkonu, vztáhl nad něj ochrannou ruku. Tři mušketýři i d'Artagnan dostali peníze od krále a stali se z nich dobří přátelé. (str. 28)

Farma zvířat

6. srpna 2012 v 11:14 | Papája
George Orwell

I. Pan Jones, majitel Panské farmy, se opilý dopotácel do své postele. Starý Major, výstavní střední bílý kanec, měl minulou noc podivný sen a svolal do stodoly všechna zvířata s farmy. Tušil, že se už blíží jeho konec, a tak chtěl zvířata ponaučit o tom "V čem je, soudruzi, podstata života?" Zvířata by měla krásný život, bez tvrdé práce, mála jídla a kruté smrti, nebýt Člověka, který jim vládne, i když by se bez zvířat nedokázal ani najíst. Musí člověka odstranit, Majorovým poselstvím je REVOLUCE! Odhlasovali, že i zajíci a myši budou soudruzi a pro všechna budou platit tato pravidla: (str. 13)

"Každý, kdo chodí po dvou, je nepřítel! Každý, kdo chodí po čtyřech nebo létá, je přítel. (…) Žádné zvíře nesmí nikdy bydlet v domě, spát v posteli, nosit šaty, pít alkohol, kouřit, používat peníze či obchodovat. Všechny lidské zvyky jsou špatné. A především: žádné zvíře nesmí nikdy tyranizovat jiné, slabé či silné, chytré či prosté. Všichni jsme bratři. Žádné zvíře nesmí zabít jiné zvíře! Všechna zvířata jsou si rovna."

Lolita - Vladimir Nabokov

17. června 2011 v 14:43 | Papája
O 24 let později si svou lásku z mládí, zesnulou Annabel, převtělí do jiné dívky, o tom pojednává psychologický román od ruského autora Vladimira Nabokova.

Vypravěč Humbert Humbert byl zamilovaný do Annabel Leeové, s kterou na začátku puberty prožíval velkou lásku. Annabel umřela na tyfus a od té doby ho přitahovaly jenom krásné malé holčičky ve věku 11-14 let tzv. nymfičky. Byla to úchylka, kterou si uvědomoval, snažil se, aby neporušil zákon a neublížil nebohým dívkám.
Vzal si Valerii, dceru lékaře, která mu svým chováním připomínala děvče. Brzy to opadlo (1935-1939) a při vyřizováním odjezdu do New Yorku se mu přiznala, že má jiného, protože s ním byla nešťastná.

Romeo a Julie

16. března 2011 v 19:45 | Papája
William Shakespeare
veršovaná divadelní hra, tragédie 16. století

Děj se odehrává v italské Veroně. Mezi dvěma znepřátelenými rody Monteků a Kapuletů panuje nenávist. Čtrnáctiletá Julie, dcera manželů Kapuletových, se na maškarním plese setká s Romeem od Monteků, který byl nešťastně zamilován do Rosaliny. Romeo i Julie se do sebe zamilují. Romeo je jí očarován a Julie souhlasí s tajným sňatkem. Juliina chůva je šťastná, že si našla tak milého a hodného chlapce a oba snoubenci jsou bratrem Vavřincem oddáni. Ten den se střetli proti vůli Romea, jeho kamarád Merkucio a Tybalt, Juliin bratranec. Tybalt zabil Merkucia a Romeo naštván, zabil Tybalta. Benvolio pobouzel Romea, aby utekl. Romeo byl vyhnán z města a Julie z toho byla nešťastná.

Juliin otec, Kapulet rozhodl, že se Julie vdá za Parise, za mladého šlechtice příbuznému vévodovi. Františkán bratr Vavřinec dal Julii lahev s lektvarem, po které bude celý den spát a bude vypadat jako mrtvá. Julie tak učinila a byla zavezena do kostela. Tam díky dopisu, který měl být Romeovi poslán, měl být u jejího probuzení sám bratr Vavřinec i Romeo, který se schovával v Mantově. Jenže bratr Jan poslat Romeovi dopis nemohl, a tak ho Romeo nedostal. Když se Romeo dozvěděl od sluhy Baltazara, že je Julie mrtvá, koupil si od lékárníka prudký jed a vypil ho před hrobem Julie, po té, co zabil Parise, Juliina oficiálního snoubence. Julie obklopena oběma mrtvými těly se probudila a bodla se hluboko dýkou, aby byla s Romeem. Bratr Vavřinec přispěchal pozdě, aby tomuto konci předešel. Před hrobem Julie se potkávají znepřátelení Kapulet a Montek, kteří se nakonec pod vedením vévody usmiřují.

Tři sestry, A.P.Čechov

19. října 2010 v 19:27 | Papája
Tříhodinové představení Tři sestry od Antona Pavloviče Čechova, které jsme mohli vidět 19. října v divadle Na Fidlovačce, natáčela za naší přítomnosti Česká televize.
Hlavními hrdiny byli tři sestry Olga (Martina Randová), Marie (Andrea Černá) a Irina (Zuzana Vejvodová), které si přály vrátit zpět do rodné Moskvy a jejich bratr Andrej (Ondřej Brousek), čerstvě zamilovaný do zvláštní Natašy (Iva Pazderková). Olga byla nešťastná učitelka dívčího gymnázia, Marie, znuděná životem, nešťastně vdaná za profesora gymnázia (Daniel Rous) a nejmladší Irina hledala smysl svého života v práci.
Život se jim po několika letech změní. Olga nesnáší svůj post ředitelky gymnázia, Marie je šťastně zamilována, Irina svoji práci nenávidí a ženatého Andreje štve jeho pošahaná manželka a matka jeho dvou dětí.

Harry Potter a Relikvie smrti

6. července 2009 v 14:01 | Papája
V úterý jsem začala číst 7.díl Harryho Pottera, nejsem moc vášnivý čtenář, ale už v neděli jsem byla za půlkou, a v ten den jsem přečetla neuvěřitelných 158 stran. Jak říkám, nejsem moc vášnivý čtenář, který přečte za dva dny 500 stránkovou knížku.
Je to opravdu poutavý příběh, zvlášť když jsem viděla všechny filmy HP, tak si s tou svou v něčem dobrou představivostí mohu vybavit tváře postav a úplně vidím, jak ty dialogy říkají, …
Zatím jsem se rozbrečela, jen když umíral skřítek Dobby. A už jsem u té konečné bitvy.
No ale víc si toho můžete přečíst tady. Konec konců je to celá poslední kniha.
Určitě doporučuji si ji přečíst. Pokud Harryho máte rádi, určitě vám kniha zabere max. týden.

Knihy Stepfenie Meyerové

14. března 2009 v 11:10 | Papája
celá sága Twilight
1) Stmívání (Twilight)
2) Nový měsíc (New moon)
3) Zatmění (Eclipse)
4) Rozbřesk (Breaking down)

nemusíte chodit do žádné knihovny, kde stejně mají tyto knihy půjčené a nebo je vůbec nemají,
nemusíte utrácet peníze za koupení originálu
můžete si je zdarma stáhnout zde v pohodlí vašeho domova

Bella Swanová se stěhuje za otcem do Forks do nejdeštivějšího města USA. Seznamuje se zde s Edwardem Cullenem, který je, jak pozdějí zjistí, upírem.

Tajný deník Adriana Molea

9. června 2008 v 12:16 | Papája
Tajný deník Adriana Molea
Sue Townsendová
Adrian Mole je 13letý kluk,
který si do deníku zapisuje každý den své zážitky.

Zápisky Georgie Nicolsonové

10. dubna 2008 v 18:07 | Papája
Autorka: Louise Rennisonová
Pro dívky od 12 let.
Žánr : Dívčí román


Čtrnáctiletá angličanka Georgie Nicolsonová chodí do dívčí školy - do střediska nudy a učení se svými kamarádkami Jools, Ellen, Rosie a Jas. Jas je její nejlepší kámoška, i když skoro všechno pokazí. Má mladší ani ne tříletou sestru Libby, kterou má celkem ráda. Naopak nesnáší své rodiče - staříky Boba
a Connie. Jejich rodina není v moc dobré finanční situaci, a tak táta "Vati" odjíždí za prací na Nový Zéland. Georgii to vůbec nevadí a je ráda, že ji nikdo "nebuzeruje" za časté telefonování s kamarádkami.
Matka "Mutti" k nim domů pozvala malíře Jema, který by měl vymalovat obývák, malá Libby mu říká "nový táta", čímž přivedla Georgii na otázku, jestli s ním náhodou máma nepodvádí tátu. Máma jí přesvědčila, že tátu má ráda, a že za ním o letní prázdniny pojedou. Z čehož Gee-Gee nebyla moc nadšená. Řešila totiž své průšvihy ve škole, problémy s prvními kluky Peterem, Markem a Robbiem, kamarádkou Jas, hledáním skotského divokého kocoura Anguse.

Záhada hlavolamu

29. září 2007 v 18:50 | Papája
Rychlé šípy Záhada hlavolamu
hl.postavy :
Mirek Dušín, Jarka Metelka, Rychlonožka, Červenáček, Jindra Hojer (Rychlé šípy) a Jan Tleskač

Vyberte knížku na červen

11. května 2007 v 16:55 | Papája
Za červen budu muset mít předčtenou knížku z povinné četby.
Nevím jakou. Vyberete v anketce za mně ?
Pokud byste mě i ostatním doporučili nějakou jinou knížku, byla bych moc ráda. :)

Knížka za duben

10. května 2007 v 20:19
Čtení mě moc nebaví, ale protože musíme mít čtenářský deník a referát na detektivku, tak jsem si vybrala jednu z povinné četby.

Naposledy jsem četla detektivku od Agháty Christie,
která se jmenuje Deset malých černoušků. Musím přiznat, že prvních pár stránek jsem jen četla a vůbec nevnímala. Když se hlavní hrdinové dostali na ostrov a první oběť zemřela, už jsem jen hltala jednu stránku za druhou a přemýšlela kdo je několikanásobným vrahem. Před koncem už jsem věděla jak to dopadne od kamarádů, kteří jí přečetli dříve, takže jsem ji klidně mohla zaklapnout a začít číst jinou knihu. Ale neudělala jsem to. Četla jsem dál až do té chvíle, kdy jsem neměla co číst (až do konce). To byla moje první detektivka, kterou jsem četla.
Moc se mi líbila. Určitě ji doporučuji.
 
 

Reklama