Deníček

Ohnivé kuře na Smíchovské náplavce

14. srpna 2017 v 17:39 | Papája
Omlouvám se, ale "ohnivý" kuře mi nějak nejde přes klávesnici. Jedinečný způsob jak dostat mezi lidi zas střední rod a oni ho takhle zahoděj. No nevadí.

Včera jsme se ségrou vyrazily na Náplavku na Smíchově u Vltavy, kde se konala akce Ohnivý kuře živě. Bylo to jakési promo pro další sérii, která se bude vysílat od 22. srpna. Jediný český seriál, který sleduju, i když už to taky není tak zábavné jako na začátku.

Byly tam stánky, které se podobaly hospodě U Slepičků, Večerky, Hotelu Grand, Cukrárně Nebe a hospodě Ohnivé kuře. Dále pak jiné stánky, jejichž 20 % z výtěžku už ale nešlo pro dobrou věc.

Několikrát tam Majk (Jakub Prachař) zahrál novou písničku pro tento seriál, kterou zpívali společně s Burákem (Jan Dolanský) a byl to tvorba Jakubovi nvé skupiny Brno Mars :D ano, Brno, pokud to teda nebyl jen nějaký vtípek. :D Ale pak to s nimi zpíval i Richard Tesařík a iprima kuchař Ivan Vodochodský, který je kreativním producentem pořadu.

"Máme rádi kuře, tss tss, jsme zpátky od moře a točíme dááál" :)

Koho jsme tam všechno viděly. Celé odpoledne a večer to moderoval Miroslav Šimůnek tedy teplouš Aleš. Jak už jsem psala, nechyběla hlavní dvojce Majk a Burák alias Jakub Prachař a Jan Dolanský. S Burákem máme se ségrou i fotku. :) Chudáka ho tam málem všichni přimáčkli ke zdi a chtěli jen společnou fotku, selfie nebo podpis. :D

Dále jsem viděla hlavní dvojci z cukrárny Kláru Benešovou (Tréblovou) a Verunu Jíšovou tedy herečky Kristýna Leichtovou a Lucii Polišenskou. Ty pak vyhnal dav z cukrárny ke stolečku, kde jim poskytovaly autogramy. Kristýna z lidí vypadala asi dost na nervy. Pak už jsme je bohužel neviděly. Byl tam s nimi ale i pošťák, ale ten nikoho moc neuchvátil, ve skutečnosti si nevzpomenu na jméno jeho seriálové postavy ani jsem na internetu nenašla jeho opravdové jméno. :D Ale mám ho vyfocenýho. Nevíte, jak se ten herec jmenuje? :D


Od Slepičků tam byl jenom Olík - Oliver Slepička (Vítek Říha), bylo mi ho líto, že tam byl ve stánku celý odpoledne s úplně cizími lidmi, kteří prodávali jídlo.

Potom jsme si všimli kuchaře Vládi z Grandu (Richard Tesařík), který se chystal dopít panáka, nějaká slečna ho vyrušila, ale že klidně počká, ale on že se klidně vyfotíme hned. Tak jsem ho poprosila taky, tak s ním mám dvě fotky, na jedné má vykulené oči. :D Pak s ním u stolečku byla Kačaba (Kristýna Frejová), která jen na Tesaříka valila oči, že si ani nemůže dopít pivo, ale když přišly malé holky, že chtějí podpis, tak přesně nasadila ten přeslazenej kačabovskej výraz a já si řekla, nasrat, s tebou fotku nechci. :D

Hlavně nesmím zapomenout na vietnamskou dvojci, vyfotila jsem se s Liem (Viat Anh Doan) a pak i s krásnou Hany (Ivy Hoang), kterou jsem ale při odchodu viděla, jak típá cigáro, tak mě to trochu zklamalo. Vedle ní stála ještě kuchařka z Grandu Eva Čížkovská, do jejíž rodiny v seriálu prý přibude další člen a kvůli natáčení museli postavy kuchařů postoupit opravdové kuchařské kurzy a sama vařila jednu směnu v Pohlreichově restauraci. Také jsme zahlídly Jaromíra Noska tedy doktora Marka, trochu se tam pošťuchoval s nějakým chlápkem.

No a asi pro VIP zprávy nebo něco takového tam natáčela rozhovory Eva Decastelo (Aichmajerová), která v Ohnivém kuřeti taky hraje.

Koupily jsme si tam výborný čokoládový brownies a cheesecake s trochou marmelády, fakt pidi dezerty za 35 Kč. :/ Pak malej JD honey burger za 100 Kč, ten by byl moc dobrej, škoda, že nebyl víc propečenej, uvnitř dost růžovej. A taky za 120 Kč 4 kousky ohnivého kuřete, moc dobré, ale překvpivě pálila jen ta chilli paprička. :D Takže dětem jsme přispěly asi 59 Kč, tedy 20 % z ceny. Pak jsme si koupili ještě za 105 Kč čokoládovou velkou bublinovou vafli s vanilkovou zmrzlinou, oreem a karamelovou polevou.


Mezi rozhovory a zpíváním nové písničky tam hrála nějaká DJka, což bylo fajn, ale i otravný, přišli jsme tam všichni na herce a ne na písničky, které si můžeme pustit sami doma, že? :D Pak hrála kapela Jelen, fakt parádní. A po natáčení videoklipu na novou písničku Ohnivé kuře bylo odsouvání diváků o několik metrů dozadu od pódia kvůli bezpečnosti, protože pak byla velká fairshow. My jsme toho ale moc neviděly, spěchaly jsme pak na metro a na autobus na 10., domů jsme dorazily okolo 11. večer. :D

Super zážitek, jsem ráda, že se mnou jela ségra a nikdo jinej, protože ta jediná měla pochopení pro to, že se chci s herci fotit a vidět je. :D

Život po státnicích

19. dubna 2017 v 15:58 | Papája
Neuvěřitelné. Říkala jsem si, jak něco budu přidávat, když už nemám školu a ony 2 měsíce uběhly tak moc rychle, že jsem nepřidala vůbec nic. :D A přitom se toho dělo tolik. Vlastně právě proto, že najednou žiju a nejsem jen student, nemám vůbec čas na blogu psát. :D

Chodím cvičit do Refresh Pointu na K2 Hiking a TRX (teď už teda TRX ne, protože mi ta cvičitelka nevyhovuje, ale na K2 chodím už jen k jedné cvičitelce, kterou jsem si oblíbila).

• Od 20. března učím angličtinu v 3. a 5. třídě na základní škole, jelikož jejich učitelka je dlouhodobě nemocná. ZŠ mám 5 minut pěšky od domu. Učím tam teda jen 6 hodin týdně (díky čemuž můžu být vedena na úřadu práce), ale i tak to dá zabrat. :D Třeťáčci ještě hodní a nezkažení, někteří páťáci už líní a zlobiví.

• Po Dni učitelů jsem byla na učitelské chlastačce, kde jsem si potykala tak s půlkou pedagogického sboru a vydržela jsem až do úplného konce. :)

• 5. - 12. dubna jsem byla jako vychovatelka na škole v přírodě s 6.A a 6.C z jiné základní školy (s bratrancem a sestřenicí). Super děti, fajn dospělí-kolegové, super vedení, místo, (nezdravé) jídlo i ubytování a i jsem se dostatečně vyspala. :D

• A pomáhám trošku Míšovi v autoškole, s webovkama a tak.

• Moje č. 17 je na každém rohu až mě to občas uvádí do rozpaků. :* :D

• V pátek jsem byla na třídním srazu a spolužáci mi záviděli, že mám hned po škole praxi v oboru a ještě k tomu placenou. Jsem na sebe pyšná. :) Ne všichni ze třídy mají už titul jako já, a když jo, tak většina neplacenou praxi třeba v rámci školy.

Chtěla bych hodně zaťukat na dřevo, všechno je teď fajn a jsem šťastná. :) Ať žije rok 2017! Doufám, že se to nepokazí.

České nebe - Divadlo Járy Cimrmana

26. ledna 2017 v 17:37 | Papája
První návštěva Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Představení České nebe 18. 1. 2017. Na jako jediné představení se mi podařilo sehnat lístky - jde to online, ale kdo je vysokoškolák a ví, co je zápis předmětů ve stagu tak to jistě pochopí, kdo neví, server divadla spadne, občas se rozjede, ale to už je plno míst zarezervovaných. Lístky jsme dostali zaplacené od Michalova táty, ale já ten dárek k Vánocům vymyslela. :D :) U rezervací od 17.00 sedělo asi 5 zaúkolovaných lidí, ale jen já to zvládla :D jsem borec!

Před začátkem jsme si koupili každý čaj a k tomu polomáčené sušenky v dobově přizpůsobeném baru. Představení se nám ohromně líbilo. Inteleketuální humor, vtip, ironie, nadsázka, skvělé herecké výkony štramáků, kteří tu doufám s námi ještě dlouho ve zdraví budou. České nebe vypráví o nebi a českých osobnostech v něm a odehrává se na poč. 19. stol. (dost se mi to hodilo k literatuře českého romantismu/realismu, teď před státnicemi :D) Praotec Čech (Andrej Krob), sv. Václav (Petr Brukner), Jan Ámos Komenský (Miloň Čepelka) a mistr Jan Hus (Jaroslav Weigel) se domlouvají, koho ještě přivedou do jejich rady, aby společně rozhodli, zda některé osobnosti-hříšníci si zvůj trest v očistci odpykaly a mohou vstoupit do nebe. Povoláni jsou Karel Havlíček Borovský (Genadij Rumlena) a místo Boženy Němcové její Babička (Marek Šimon). Občas je přiběhne rozhýbat Miroslav Tyrš (Zdenek Škrdlant) a zkritizovat maršál Radecký (Petr Reidinger).

Přestože se mi podařilo zabrat místa až v poslední řadě (4) na balkoně (sedadla 12 a moje 13), měli jsme krásný výhled, díky tomu, že divadlo je komorní a útulné. Dohodli jsme se, že někdy půjdeme zase. Druhý den jsem tedy koukla a čirou náhodou od 17.00 bylo další zabírání lístků online. Tak jsem to zkusila a světe div se, zabrala jsem 2 lístky na 2 představení a na ta samá sedadla jako jsme byli prve. :D peckaa, už se těším. Hospoda Na mýtince bude na sv. Valentýna a Vražda v salonním kupé 3 dny po mých narozeninách. V březnu se totiž hraje jen předtavení České nebe a pak už žádné.

Škoda že slevové lístky do Mekáče platí jen do 12. 2. :D To ten den jsme je využili. 2 Big Macy za cenu jednoho, Big Mac a 6 McNuggets se sladkokyselou omáčkou za cenu jednoho a Colu k tomu. Míša měl 2 Big Macy, já jednoho a nuggetky jsme si rozdělili na půl.

Co na sebe jsem řešila tak půl týdne předem, na internetu pan Špaček říkal, že to je divadlo malých forem, tudíž pánové mohu jít v džínách a košili s krátkými rukávy, dámy v nějakém kostýmku, ale nemusí se to přehánět. A jsem moc ráda, že jsem si vzala ty šaty, protože vyšňořená tam byla fakt většina jako by to bylo divadlo třeba Národní. :)

Prosinec 2016

23. prosince 2016 v 17:57 | Papája
Pořád se nějak nemůžu rozhoupat a začít se učit. Jako by ze mě vyhasla energie pro budoucnost a vysněné cíle a stal se ze mě prokrastinátor. Neustále čekám na něco, co mě nakopne, ale když to "něco" přijde, tak mě to nenakopne. :D Vůbec z toho nejsem ve stresu a to mě státnice čekají už 8. února. Připadám si, jako bych se chtěla posunout dál, ale stojím stále na jednom pevném bodě, protože by se asi i ten zbytek mohl zhroutit.

3. prosince jsme si s Míšou udělali kulturní odpoledne, jeli jsme do muzea Škodovky v Mladé Boleslavi, kam jsme vstoupili na volňásky z Economy Runu :), pak jsme v témže městě jeli do kavárny (Café Burget), kde měli mít zdravé dorty ... no měli tam jeden, a ještě k tomu mrkvový, který mi moc nejede, takže jsem zhřešila cheessecakem. Dost to mě i jeho zklamalo, tak čtvrt hodiny trvalo, než nám přinesli nabídku čajů a dortů a pak půl hodiny než jsme mohli zaplatit. Celkově jsem z toho neměla moc dobrej pocit. Potom jsme jeli do Prahy, kde jsme si na Černém mostě dali napůl čínské rýžové nudle s kachnou a pak jsme jeli do Palácu Akropolis na kapelu Krucipüsk, lístky na ně jsem dala Míšovi jako první dárek k Vánocům (já dostala jeden borůvkovej už v listopadu :D), chtěla jsem s ním strávit pár hezkých chvil a udělat mu radost. I když to není hudba, kterou bych si doma s radostí pustila, líbí se mi a blbej pocit jsem měla jen z těch velkých (vysokých a tlustých) plešatých punkrockerů. :D Všimla jsem si, že vedle nás stál i Václav Noid Bárta s manželkou. Dokonce mě ani ze stání nebolela záda, Míšu ale překvapivě ano. Pak jsme se stavili v Mekáči na cheesseburgery. ;)

4. prosince jsme si udělali příjemnou procházku po Kokoříně ze Mšena

10. jsme byli na vánočních trzích v Drážďanech, více zde

11. měl můj táta a brácha oslavu svátku a brácha k tomu i narozenin, zase takový nudný rodiný posezení, ale bavila mě hra Hobit, kterou jsme dostali od Michala asi před 2, 3 lety k Vánocům, Michal byl u nás od července taky, ale dost se tam nudil, pak jsme jeli pozdravit jeho tátu s přítelkyní a překvapivě mě to tam docela bavilo, asi protože jsem měla co říct, pak mě Michal odvezl do Mladé Boleslavi do Sportisima, kde jsem si vybrala pěknou mikinu, zkusila jsem si S a M a Míša mi doporučil S a teď je to moje nejoblíbenější mikina :D (jsem v ní hubeňour), pak jsem ho pozvala do Mekáče na BigMac, velké hranolky a velkou kolu (s ISICem, ten týden jsem totiž zjistila, že na ISIC jsou teď jiné možnosti), přežrali jsme se :D

17. prosince jsem s Míšou oslavila 5. výročí, mamka se tvářila tak nějak divně kvůli nedávné situace. V noci a ráno to bylo moc fajn, odpoledne u oběda u jeho táty jsem nějak řekla něco, co jsem asi neměla, způsobilo to pak rozhořčení na obou stranách, pohádali jsme se a já zase brečela. Vypadalo to snad, že ani na tu večeři nepůjdem. Dali jsme si na dvě hodiny oddech a pak jsem dostala krásnou a velkou rudou růží (od Míši k výročí 5., jinak 24.) a byli jsme na večeři U Rytířů. Všechno je snad zas v pohodě :)

19. prosince jsem byla dost zklamaná. Dala jsem si velkou práci po gramatické a formální stránce s Michalovou bakalářkou a ten den dostal Míša posudek od vedoucí, že tam je pár gramatických chyb a tuhle část - gramatika a formálnost - mu ohodnotil za 2. Fakt bych za to dala ruku do ohně, dala jsem si na to záležet víc než na své a fakt mě to naštvalo, nejradši bych za Kleprlou jela a zeptala se ho na to, ale zase si říkám, že docent, který by napsal "by jste" (správně byste) nemá v reálu asi moc velkou váhu, ale známku to Míšovi kazí! Doufám, že se mě zastane aspoň oponent.

Lidi, když holka řekne o holce, že je "raketa", co to znamená? :D


20. prosince jsem měla s Míšou takovou debatu ve vaně, tak se kecá fajn, i když hrozí, že to ostatní mohou slyšet. Pravda a zbytek toho, co bych podstatného měla vědět o jeho letním záletu, aby ke mně mohl být upřímný. Mrzelo mě to, ale jak jsem slíbila, nevyváděla jsem a jen to rozdýchala. To nejhorší, co si myslel, že by pro mě bylo, jsem nějak očekávala, ani mě to nenaštvalo a nebrala jsem to vůbec jako nejhorší. Chci minulost nechat minulostí. Druhý den mi pak ve vaně povídal ještě něco, ale to už jsou jen takové drobnosti, co mě mohli potěšit. :D

22. jsem si psala anglicky (a nepřipadám si v AJ teď tak hrozná) s manželem mé spolužačky s gymplu, dozvěděla jsem se velice zajímavé věci i intimního rázu - nevěra, lhaní a to, že asi musím být překvapivě skvělá milenka :D a tak nějak jsem ho chtěla podpořit i svým příběhem (ta holka z léta je mnohem hezčí než já a má obří čelo, což i Míša pak potvrdil, yeees), bohužel jsem tak trochu zapříčinila i jejich hádku. Také jsem dostala nabídku k něčemu (vlastně druhá za tenhle měsíc), o čem bych nerada psala, jelikož můj blog navštěvují i lidé, co znám osobně. Ale můžete házet tipy do komentářů, pokud jste se dočetli až sem. :D :D Večer jsem se pak o všem bavila s Míšou, je super, mít někoho, komu se můžu svěřit fakt se vším. A ta věc - není zas tak úplně šílený nápad, ale stejně mi to přijde hrozně moc riskantní, ale mám pocit, že se tomu asi stejně nevyhnu.

23. prosince je bráchovi 17. Doma jsme strojili stromek, došlo i na výbuch mojí mamky - čím víc se snažíš dělat něco pro druhé, tak se to pak prostě může zvrtnout ještě víc, když se nedaří. Letos budou Vánoce asi pro tetu dost těžké - její manžel je totiž v nemocnici v Americe (na Vánoce měl přiletět) a je na tom dost špatně. Doufám, že nedojde na nejhorší. :(

Přeji Vám Veselé Vánoce. ;)


24. jsem doma, na oběd jsem měla jít k Míšovi, protože měli štědrovečerní oběd, jelikož šla máma do práce, ale nějak se mnou ani jejím přítelem nepočítala, a dost jsem s tím nepočítala radši ani já :D Míša ale byl z toho docela zklamanej; doma jsem se poflakovala, naši balili dárky celé odpoledne :D
v půl 5. mamka zapla troubu sestře na hranolky a šla si vyfénovat vlasy, jenže elektřina se přetížila a vypadly pojistky, nešly nahodit a hodinu jsme byli bez proudu, protože se nám rovnou přepálil jistič, táta to nějak provizorně zprovoznil, mamka byla nervózní, aby tátu nepraštil proud, nový jistič jsme měli za pár dnů; večeře byla díky mamince jako vždy výborná, měla jsem trochu bramborového salátu, malý kuřecí řízek a malý plátek kapra,
dárky krásné :) kuchařka Břicháč Tom a Lucie, kešu, zdravé kartáčky na zuby (ty zakončené špičkou), šmakoun mexico, šmakoun kakaooříškový krém, spodní kalhotky, hořká čokoláda, ...

25. jsme jeli k babičkám a dědům, popřát a rozbalit dárky, večer jsem pak jela s Míšou k jeho tátovi a tam jsme taky dostali dárky ;)

26. Věřím :) a je za to rád

27. s Míšou stavíme noční stolek, který jsme na přání dostali od jeho mamky k Vánocům, jsme skvělý tým a IKEA má dobré návody :D

28. Míša v noci nemůže spát a pak spíme až do oběda :D večer jsem pak doma a koukám na film Hodný dinosaurus, pohádku na blueray, kterou ségra dostala k Vánocům, je roztomilá a díky tomu mám novou tapetu na notebooku :D když jsem viděla tu scénu, hned mě napadlo "to je ta pravá" :D hledala jsem ten obrázek, ale nakonec jsem našla plakát s ním, a tak jsem pravou část opravila :) a je z toho toto <3


29. jedna slečna si myslí, že jsem docela stíhačka, ale Míšovi to nevadí a chápe to :D :P :D

30. Bylo to asi ještě před Štědrým dnem, ale jednu mojí známou ze školy požádal přítel (nejsou spolu asi ani rok) o ruku. Docela mě to i naštvalo :D protože ta holka je tlustá, ne moc hezká a po pár měsících... :D no prostě závist, že je někdo s ní spokojen tak, že by s ní chtěl zůstat do konce života. A v tenhle den nějak padla řeč na můj názor na manželství. Míša řekl, že on si to o mně myslí taky (tak spokojen, že si nás spolu dokáže představit až do konce života). Což mě dost ale i mile překvapilo. Je to komplikované a mé aktuální představy jsou spíš pesimistické. :D Nechci, aby si o mě dotyčná myslela, že jsem nějaká, co by se hned vdávala a plodila děti, ale Michal s tím tenkrát začal první, tak se oba nemůžou sakra divit, že se té představy furt nějak nemůžu zbavit.

31. Tak poslední slzy v tomto roce při cestě na hřbitov k dědovi Míši. Poprosila jsem ho, aby nás opatroval. A tentokrát ty slzy byly ještě větší. Pak jsme navštívili Míšovu nemocnou babičku, tak ta nám pověděla (překvapivé?) vztahové situace Míšových sestřenic. Pak jsme jeli za babičkou a dědou Míši, kterým jsem opožděně popřála k Vánocům :D poděkovala za dárečky, předala dárek a pak popřála šťastný nový rok. :) Bylo to fajn, pak ale přišli popřát i Míšova máma s bráchou a to už mě to tam dost nebavilo. Nejsem moc ráda mezi mnoha lidmi. Pak mě Míša hodil domů, silvestrovsky jsem se najedla, umyla, hrála na sestřině telefonu Zombíky a PLL Episode :D a pak v 10 jsme se s Míšou setkali na vyhlídce, kam jsem tedy dorazila o 2 minuty pozdě. V lahvi od sodastreamu měl namixovanou kolu s morganem :D a pili jsme ji po cestě k němu domů až jsme ji vypili. Krásná procházka, zimní počasí, povídali jsme si a popili. U něj v pokoji jsme pak spolu hráli stolní hru klíny (taková deska s trojúhelníky, po kterých každý poskakuje 15 figurkami) - oba nás děsně baví. Pak jsme o půlnoci bouchli šampáňo, dali novoroční líbačku a řekli si, jak se máme rádi. :) Hráli jsme dál klíny, postupně vypili celé šampáňo, z těch bublinek už mi šla hlava kolem :D pak jsme koukali na film s Menšíkem a policistou, u kterého jsme se fakt chlámali, a pak jsme šli asi v půl 3. spát a usnuli jsme v objetí.

Drážďany

11. prosince 2016 v 13:21 | Papája
Včera jsem byla na vánočních trzích v německých Drážďanech.
Jeli jsme autobusem, cestou tam řídil pan Dani*** (který popletl cestu na sjezdu tam a pak na kruháči cestou zpět) a cestou zpátky můj Míša.

Přijeli jsme tam okolo 10.30, lidi jsme vyložili a pak jsme jeli zaparkovat autobus.
Krásný výlet. Milá procházka, moc dobrá bratwurst s hořčicí (půlmetrová v křupavé bagetě), kokosový trdelník (bez cukru, jen v kokosu, mně to chutnalo a pro Míšu to byla dobrá zkušenost). A také jsme si dali punč bez alkoholu v modrém drážďanském hrnečku ;) mně přišel "ježiš to je sladký" a Míšovi "na mě spíš hořký".
Vystála jsem si 2x šílenou frontu na záchod v Mekáči, kde jsme pak za 3 lístky (po 50 centech) na wc dostaly cheesseburger. :D Pak jsme prošli pár obchodů, fajn to bylo u koberců :D, jinak nákupy moc nemusíme.
Mám pár fotek a Míša si po 7 měsících udělal i fotku se mnou, juhuu. :D

Odjezd měl být v 5, k autobusu jsme šli ve 3 (protože Míša jel v pátek náklaďákem do Polska a přijel v sobotu ve 3 ráno, aby si mohl ještě trochu schrupnout), ale byl tam zavřený pan Dani*** a ten chtěl aspoň umýt přední sklo, a když pak Míša mohl odpočívat, tak na něj 2x promluvil a musel ho poloprobudit.
V 5 samozřejmě odjezd nebyl, posledníčkové přišli až po 20 minutách. Ale zatím jsme se smáli jednomu malýmu prďolovi, který tam trajdal po autobusu a na nás vepředu tam pokukoval a moc se mu líbila světýlka na palubce.Když Míša sedl zavolant, úplně ožil a unavil se, až po koupeli.

Intolerance na kravskou laktózu

4. listopadu 2016 v 19:31 | Papája
Už přes rokem trpím určitými zdravotními problémy, ne nějak zcela zásadními, ale dost nepříjemnými. Konečně jsem se odhodlala jít k doktorce, která mi doporučila vyřadit bílou mouka (kdybych byla alergická na lepek) a cukr. Potom jsem byla u jedné kouzelné bylinkářky, která mi prodala 7 bylinek, které mé tělo potřebuje a též doporučila vyřadit bílou mouku, cukr a k tomu ještě mléko.
Teď ve středu jsem po několikatýdenním čekání na výsledky krve zjistila, že jsem mírně (přesně z 1/3) intolerantní na kravskou laktózu. Takže klasické kravské mléko mám nahradit kozím, sójovým či mandlovým a dávat si pozor na všechny mléčné (i nemléčné) výrobky, které laktózu (tj. galaktózu + glukózu) obsahují. Mléko jsem vynechala hned, jak mi to bylinkářka poradila, ale zrovna jsem si oblíbila bilý jogurt a tvaroh a těchto dvou je opravdu těžké se vzdát. Včera jsem si proto byla na zkoušku koupit v Tescu bezlaktózový tvaroh.

Musím říct, že když se snažím omezovat cukr (ten přidávaný, umělý, bílý, rafinovaný, ne ten z ovoce), tak je pak snadnější omezovat i tu laktózu. Např. bonboniery, čokolády obsahují obojí.

Když jsem u přítelovy babičky řekla, že si nemůžu vzít koláče a buchtu, protože nesmím bílou mouku, divila se babička, co vlastně jím. Nic jsem jí na to neodpověděla, ale došlo mi, že vlastně většinu jídel, co nejen babičky vaří jsou absolutně nezdravé - bílá mouka a cukr - 2 zabijáci. A nejhorší je, že oni by tě i donutili to prostě sníst, i když si to dát nechceš, nemůžeš, nesmíš. Mamka a Michal mě v tom podporují, ségra se skoro posmívá, že nemám výdrž, bráchá má taky připomínky, ale u nich to prostě beru s rezervou atd.

Můj jídelníček se vlastně skládá z vody (bez sladkých limonád se obejdu už přes 5 let), (převážně kuřecího a kebab*) masa, obecně zeleniny, leča, vajec, žitného chleba, celozrnných těstovin, brambor, rýže, šunky, česneku, cibule, tuňáka, tvarohu a bílého jogurtu (obojí bude muset být bezlepkové), rozinek (používám jako sladidlo), úžasného banánu, vlašských ořechů, kešu ořechů, mandlí, kokosu, ovesných vloček (těmi nahrazuju klasickou mouku), nastrouhané jablko, občas mandarinka, a samozřejmě nějaké koření jako skořice, majoránka, kmín, i třeba grilovací. Kdybych bydlela a vařila si sama, bylo by to nejednodušší, ale když mamka udělá šunkofleky nebo svíčkovou..., nebo když kdokoli udělá hromadně cokoliv, tak je to trochu problém. A také jím bohužel smažené jídlo - hranolky, smažené filé,... i ten řízek, kde je mouka a bílé pečivo. Když řeknu bez knedlíků, jen mamka ví, že chci normální porci masa a špenátu, ale bez knedlíků. Nedržím to nějak striktně, ale něco nezdravého si snažím dát třeba jen 1x týdně.

Ale byla jsem nadšená, když jsem asi po 2 týdnech víceméně bez mouky a cukru měla váhu 62,6 kg. :) Teda nahá a před snídaní, ale to jsem měla naposledy tak v červnu 2014. :D Doufám, že v mém omezení rychle najedu na správnou cestu v jídle a že zhubnu aspoň pár dalších kil. Mám prostě pocit, že pro sebe dělám něco zdravého. Proto hoooodně doufám, že se tém mé zdravotní problémy vyřeší, vyléčí. A ještě mi je teplo po těch 2-3 bylinkových čajích denně. :D K Vánocům si přeju 3. díl kuchařky Břicháče Toma (a už vím, že ho dostanu! juhuu).

*Zrovna dnes jsem narazila na článek, kde píšou, že někteří prodejci kebabu prodávají mleté maso, které není moc maso a že se tam i ta laktóza vyskytuje. A ještě před tím mamka říkala, že ve městě v kebabu prodávají jak opravdové maso, tak i to mleté nemaso. Asi se jich tam příště zeptám.

Pokud s "laktózou" máte nějaké zkušenosti, nebo byste mi doporučili, co jíst a co nejíst, tak budu jedině ráda, když dáte vědět. :)

Economy Run 2016

26. září 2016 v 13:17 | Papája
Konečně den, který jsem si po dlouhé době fakt užila. :)

Tentokrát (již počtvrté) jsme jeli jinou fabií než dřív, tou, která má bohužel větší spotřebu. Přes moje námitky jsme tu lepší museli přenechat mladším - bráchovi Michala a jeho přítelkyni - kteří nakonec nejeli. Docela mě to naštvalo, protože kvůli tomu jsme se neumístili, ale zase jsem byla jen s ním. Štve mě, když chce Michal bratrovi hrabat cestičku. S nějakým umístěním jsme tedy nepočítali a ani jsem nějak nebyla nervózní, byla jsem ráda, že spolu jedeme.

Ráno jsme snídali výborné párky s chlebem a ještě jsem si dala takový tvarohový závin. To jídlo tam mají vždycky skvělé. :D Michal byl s autem na přeměřování - paliva, kapalin,... Já byla na rozpravě, kde vlastně nic důležitého ani řečeno nebylo, žádná změna trasy nebo tak. :) Přišel tam ke mně jeden starší Fin, který mi anglicky říkal, že si mě pamatuje, jak jsem v roce 2014 stála na místě vítězů a že mi drží palce. :) To mě moc potěšilo, že si mě 2 roky pamatuje nějaký cizí pán a ještě k tomu cizinec. :D Doufám, že příští rok opět pojedu, bude tam a budu ho moct pozdravit.


Na projetí tratě jsme měli 370 minut a přesně za tolik minut jsme dojeli do cíle. :D Mé propočty nezklamaly. V 10.10 jsme startovali a do 195 km vzdáleného cíle 1. etapy jsme dorazili za 3 h 32 min. Ve Vrchlabí jsme opět dostali svíčkovou s knedlíky a brusinkami a bramborový salát s kuřecím řízkem - opět na půl. :) Zpátky do Kosmonos jsme přijeli po 2 h 38 min. Takový hezký čas jsme měli a pak jsme si asi 2 km zajeli (takže vlastně 4) safra. :D Kvůli mé nepozornosti, která nás stála ztrátu umístění. V 18.06 jsme přijeli do cíle, odbavili nás a šli jsme se navečeřet. Já si dala úžasné kuřecí řízky s tmavým pečivem a od Míši jsem dostala ochutnat líčka s omáčkou a karlovarskými knedlíky. Potom jsme se ještě dodlábli malými dortíky - nádherně ozdobené a velmi dobré, Míša si dal ještě švestkový koláč.

Ze 46 zúčastněných vozů jsme byli 16. a z naší kategorie 4. S těmi na třetím míste jsme měli úplně vše stejně naměřeno, jen oni měli o rok starší vůz. Škoda, že jsem 2x popletla trasu a že nás jeden debil vytroubil (to by zas tak nevadilo) a pak asi 4x vybrzdil, přestože jsme na zadku auta měli nalepeno "Jedu soutěž spotřeby" a na předních dveřích startovací číslo 36. Letos byli extra oceňováni i všechny děti, které se účastnily závodu, i těhotné ženy. Budoucí generace závodníků. :)

Je hrozně fajn vidět po roce zase vesměs ty samé lidi. Na mysl mi stanul manželský pár, který tam letos nebyl - bývali takoví silnější, hodně si podobní a stejně oblečeni. Držte mi všichni palce, ať příští září můžu jet s Michalem Economy Run 2017

Mé životní plány a vypsání se

16. září 2016 v 15:24 | Papája
Nevím, kde začít. Vy, co jste obeznámeni s moji současnou situací, asi víte proč. Před dvěma lety na hodině Středověké a renesanční filosofie mi doktor Perou*** řekl, že jsem filosofka. Já se tomu mile zasmála, že to je od něj velice milé, ale že spíš ne. V poslední době jsem došla k názoru, že měl pravdu. Nejsem filosofka úplná, protože ti (aspoň většina) jsou v praktickém životě nepoužitelní a společensky moc nezapadají. Opravdu ale přemýšlím nad věcmi, logicky je spojuji, detekuji situace a prostě nadměrně přemýšlím. "Ano, takový ten pocit, když až moc přemýšlíte, a pak jste smutní."

Ale začnu o tom, o čem vypovídá tento název článku - Mé životní plány. Nikdy jsem nebyla materiálně založená, už jako malá holčička, když jsem byla s rodiči v hračkářství, mi něco chtěli koupit, ale já jim řekla, že mám hraček dost, že mi kupují pořád něco, že se stačí jenom koukat. Když to srovnáte s některými dětmi, kteří v hračkářství skáčou "já to chci! musím to mííít!" byla jsem jistě v tomhle ohledu zlaté dítě. A tento přístup mi zůstal doteď. Chci jen věci, které jsou důležité a ne nějaké pitomosti. Šetřím peníze na důležitější věci, než je třeba hospoda (okolnosti poslední doby ale ukazují, že je to zbytečné), protože peníze budou vždy potřeba. Popravdě šetřím si na kočárek, svatební šaty a věci do mé domácnosti (věřte nebo ne, nechci bydlet s rodiči na pořád). Jsem pako. Že? Moje hodnoty byly vždy jen rodina... a přítel. Ten, který bude u základu mé nové rodiny, proto jsem ho vždy do rodiny započítávala. Byl pro mě jako další člen rodiny - ti nejdůležitější byli mí rodiče, sourozenci a on. Chtěla jsem si s přítelem užívat život, mít zážitky, na které po letech budeme rádi vzpomínat. Bohužel to ale povětšinou sklouzlo k tomu, že měl moc práce a čas jsme trávili u jeho rodiny. Každý den, kdy jsem ho strávila jen a pouze s ním byl pro mě svatý. I když jsme třeba museli být na dílně a něco opravovat, byli jsme u toho jen my dva. Ničím si mě nekupoval, jenom skutky.

Zatím nejhorší léto... období mého života

22. srpna 2016 v 22:55 | Papája
Nemám moc představu do jaké věkové kategorie patří lidé, co sem chodí. Ale potřebuju se opět vypsat. Taže aspoň mladší 15 let nečtěte. Tohle je první článek, který píšu na novém notebooku, jelikož ten starý, který jsem měla asi 8 let, mi minulý týden nadobro exnul. Nemám ráda změny v životě, ale nový notebook je vpodstatě drobnost, i když jsem tamten měla moc ráda.

Ráda... ano, to je to o čem chci psát. Vlastně nevím, jestli chci. Psala jsem o tom už tolika lidem, kteří mi měli psychicky pomoct, podpořit mě, utěšit, že to bude zase dobré. Dokonce i učiteli (doktorandu, s kterým si tykám) z univerzity, který věští z karet - vypadalo to podle něj nadějně a v září by se to mělo rozetnout, ale pořád se ocitáme na rozestí. Napsala jsem i pár dopisů (abych nic z toho, co chci říct nezapomněla) pro člověka, kterého se to přímo týká a byly s odezvou i bez ní.

Ti, co četli poslední článek, vědí nebo tuší o čem to bude. Sice už to není tak bolestivé a aktuální jako třeba před týdnem, ale i tak je to součástí mého života a na můj blog to prostě patří.

11. 7. 2016

11. července 2016 v 13:04 | Papája
Takovej ten pocit, když
... potkáte známou, a po minutě konverzace se vám chce brečet
... sedíte v čekárně u doktora a chce se vám brečet
... jíte k obědu domácí hamburgr a po chvilce se vám chce brečet
... jdete po chodníku a chce se vám brečet
... jedete autobusem a chce se vám brečet
... sedíte v práci před monitorem a chce se vám brečet
... a vaše myšlenky míří jen k jedné věci a chce se vám brečet

rok 2016 je můj zatím nejhorší rok, ale vím, že vždy může být hůř

pravda je vlastně taková, že ve všech zmiňovaných momentech máte stažený hrudník, slzy vám tečou po tvářích a vy se jen snažíte, aby si toho nikdo nevšiml, když už to nemůžete vydržet, jdete do jiné místnosti, v práci na záchod (zarudlost a nateklé oči - naštěstí můžete hodit vinu na koukání do počítače a citlivé oči) a tam to vypustíte,... ale je to jako s vanou, když ji vypustíte, zanedlouho ji zas napustíte, pak opět vypustíte a takhle pořád dokola

Pracovní léto

30. června 2016 v 19:56 | Papája
Závěr června se pro mě stal pracovní. A pracovní bude i celý červenec, hezky 5 dnů v týdnu, ranní nebo odpolední směna na 7 (i více) hodin. Jezdím do Prahy, do Holešovic, asi 15 minut pěšky kousek od přístavu do budovy Canonu. Dělám validaci faktur - vytěžuji data faktur z 24 zemí, jejichž správnost kontroluji. Není to nijak náročná práce, ale první den mě bolela hlava a měla jsem zarudlé oči, teď už jsem si docela zvykla a hlava mě nebolí. :) Sedím vlastně u jednoho počítače s dvěma monitory (na pavém je faktura, na levém program, do kterého se data zapisují). Jsou tam takhle dvě dlouhé řady počítačů.

Už mi teda i občas hrabe, třeba když usínám nebo jsem ve sprše, tak se mi hlavou opakují cizí slova, která v práci slyším hodně často - vendor, novendor, validace, suspenduj to, PO (purchase order, č. objednávky), ...

Je tam fajn kolektiv, pokud něco nevíme, musíme si navzájem radit. Všichni jsou milí a ochotní, i mladý šéf Bert, který je i rád, když tam chceme zůstat déle. :) Také si tam kompletně tykáme, což se mi dost líbí. :D Máme dvě 10minutové přestávky a jednu půlhodinovou-neplacenou, máme tam dvě mikrovlky a ledničku; jít na záchod a pít můžeme, kdy chceme. Mám teda 90 Kč/hodinu, ale hrubého :(, čistého to bude tak 81 Kč. :/ Proto tam občas chci vydržet déle, abych měla o kačky navíc a proplatila si aspoň cestu.

Jízdné do Prahy, Ládví + metro je tam i zpět 124 Kč, kdybych jela autobusem z mé domoviny přímo do Holešovic, vyšla by mě jedna cesta 48 Kč. Ode dneška už jezdím na dočasnou průkazku, a mám zaplacené měsíční jízdné do Prahy (tj. 4 pásma + metro), což mě stálo 1500 Kč. Pořád je to o 1000 levnější než, kdybych si kupovala jízdenky.

Game over?

9. června 2016 v 14:25 | Papája
Tak je to tu. Pátek to odstartoval, ale od neděle či dnešního čtvrtka mi začalo zatím asi nejhorší období v mém životě. Vím, že za pár měsíců, let to třeba přebolí. Ale teď se cítím opravdu strašně a zraněná. Byla jsem si tak jistá a šťastná.

Prosím Boha, aby se to všechno zas napravilo a bylo jako dřív.


Dodatek z neděle 12. 6. asi 22.30 - VŠECHNO JE OK. :) JEN JSEM ZAS BYLA KRAPET HYSTERICKÁ.
Dodatek ze soboty 2. 7. - ... ale právem. Achjo. :/

Bratrancova svatba

24. dubna 2016 v 16:23 | Papája
Včera se konala svatba mého bratrance. Ráno jsme dorazili do Domousnice, kde jsme dostali výborné párečky a rohlíky. Po děsivém hledání jedněch klíčů od auta jsme všichni vyrazili směrem do Boseně, kde se na překrásné zahradě konal v 11 obřad. Dojemné, krásné, ani jedno moje oko nezůstalo suché.
Po výborném rautu s ovocem a jednohubkami byl zanedlouho oběd. Svědek měl nejprve moc milý proslov a pak nás čekala knedlíčková polévka (velké kousky zeleniny zvýraznily chuť), výborná svíčková s dvěma druhy knedlíků (velcí 5 knedlíků, malí 3), s brusinkami a šlehačkou. To jsem byla nacpaná. :D Potom ženich představil jednu bankovní soutěž :D a rozdali se svatební listy, s povídáním o novomanželích a s tajenkou (děti měly i omalovánky). Ženich s nevěstou mezitím odjeli nedaleko se vyfotit, aby měli krásné fotky v přírodě.


Potom se krájel dort, tvarohový s jahodami. Byl fakt jemný a výborný a nebyl přeslazený. Po delší pauze šla nevěsta házet kytici. Mamka mi ze srandy řekla, že tam jít nemám. :D Asi z 5 svobodných slečen jsem kytku chytla já :D, zbylé tam stály jako, jak řekla moje sestřička, "tvrdé Y". Myslela jsem, že se o kytku poperem a ono nic. Kdybych kytici nechytla, určitě by spadla na zem, a takové krásy by byla škoda. Teď ji mám doma ve váze. :) Přišlo mi, že pak na mě všechny ty holky vražedně koukaly. :D A ostatní mimo mou/ženichovu rodinu "noo, do roka a do dne". Ha-ha.
Pak začalo pršet a toto počasí trvalo snad až do noci. Tancovalo se, hráli se písničky, večeřelo se - kuřecí řízečky, guláš, rajčata s mozzarellou, zeleninový salát, ... mňam mňam a od oběda i pidi tiramisu v kelímku, které bylo fakt delikátní a sežrala jsem ho fakt hodně. Od oběda - svíčkové jsem ale kupodivu vůbec nebyla přecpaná. :D Můj Michal slíbil, že převeze několik moraváků do penzionu, tak jsme tam museli zůstat nejdéle. Místo plánovaných 8/9 hodin večer, jsme odjížděli chvilku před půlnocí. Byli jsme fakt unavení a Míša ještě dorazil náklaďákem z Polska v sobotu ve 2 ráno, tak toho moc nenaspal. Dnes naštěstí nikam nejel, tak spal asi do 11. :)

22 let

23. února 2016 v 9:20 | Papája
Lidičky. Přesně na minutu jsem zde na světě už 22 let. Připadám si docela staře a musím konstatovat, že od gymplu ten čas hrozně moc letí. :D No staře. Pořád jsem mladá holka, ale musím se sebou něco udělat, abych se tak i cítila.

Doufám, že ty dvě dvojky budou symbolizovat dvě dvojky u státnic. Kéééž by. OK. Jdu pokračovat ve psaní bakalářky. :D ;)

Šťastný nový rok (2016)

31. prosince 2015 v 14:43 | Papája
Na letošní Vánoce jsem se opravdu těšila a myslím, že se vydařily, jediné, co mi vadilo, bylo, že jsem některé nakoupené dárky nepředala osobně a že moje nadšenost z onoho nápadu na dárek nebyla opětována tak, jak jsem si představovala.
Štědrovečerní večeře byla výborná, tentokrát jsem zdržovala od rozbalování já - měli jsme smaženého kapra, kuřecí řízek, hranolky a také bramborový salát, který jsem neměla opravdu hodně dlouho a už se mi na něj tak týden předem sbíhaly sliny.
Od našich jsem dostala ve směs to, co jsem si přála - svetry, oříšky, chia semínka, goju - kustovnici čínskou, pyžamo, kalhotky, kosmetiku, ponožky atd. Od mladší sestřičky jsem dostala geniální věc - do zavařovací sklenice nasypala vybrané barvy lentilek a arašídů v čokoládě a pěkně to zabalila, mamce udělala to samé jen z jiných barev. (y) Od bráchy jsem dostala sítko na sypaný čaj, který jsem si přála ale ve formě jednorázových pytlíčků.
Po rozbalení k nám přišel můj přítel, s kterým jsme poprvé pouštěly lodičky. Podle tohoto zvyku se budeme i nadále příští rok držet pospolu.
Poté jsem odjela s přítelem k jeho rodině, kde jsem si rozbalila dárky (pyžamo, hřeben, voňavku, ponožky) a od přítele jsem dostala knížku s recepty Rychlovky a chuťovky břicháče Toma, pokračování předešlé úspěšné knihy a také ohřívací hřejítka na cesty.
Druhý den jsme na oběd jeli k jedněm prarodičům, kde jsem dostala pyžamo a peníze, po pár hodinách pak k druhým prarodičům, kde jsem dostala kalhoty a peníze a společně s přítelem 2 ručníky a 2 hrníčky do výbavy, která bude bohužel nejspíš potřeba za hoooodně dlouhou dobu. Večer mi pak přivezl od jeho druhé půlky rodiny dva dárky - pokladničku a levandulový kosmetický set. Dále si pak u nás šplhl přítel přítelovy mamky, dostala jsem voňavku.

Letos jsem asi měla i větší radost z dárků, které jsem dala nebo vymyslela, než které jsem dostala. Ježek bělobřichý má docela úspěch a už se s námi začíná kamarádit, ale doporučuji kupovat pouze tehdy, když máte místnost, ve které se nespí, protože je ježek živý především v noci. Takže znepříjemňuje spánek mně a příteli, těm co ho koupili pro maminku, jelikož jediné místo, kde můžeme spát je v obýváku. Doporučuji 4 hodiny před ulehnutím nechat ježka pobíhat po místnosti on se unaví a už pak nevyrušuje 2x v noci, ale probudí se třeba jen v 5 ráno a jen jí.


Rok co rok jsem nechtěla o Vánocích zevlovat a poflakovat se, ale opět jsem do školy neudělala vůbec nic, i když mě 4. ledna čeká zápočtový test. Alespoň jsem zase upevnila sourozenecké vztahy díky hraní společenské hry Osadníci z Katanu, kterou jsme dostali k Vánocům od mého přítele snad před 3 lety.

Už se těším na příští Vánoce, mám vymyšlené už další dárek. :D Rozhodla jsem se, že příští Vánoce již nebudu jíst cukroví a čokoládové figurky, jelikož jsem letos přibrala tak 1-2 kila a necítím se dvakrát nejlíp. Takže doufám, že příští rok bude pouze úspěšný - vztahy, zkouškové, bakalářka, státnice, zhubnutí, finance.

Šťastný nový rok všem ;)

Economy Run 2015

8. října 2015 v 11:10 | Papája

Letos se závody na spotřebu konaly 19. 9. 2015. Moje posádka - Míša a já - startovala v 10.28. K obědu jsme měli opět řízek s bramborovým salátem a svíčkovou. Cesta trvala okolo 6 hodin a tentokrát nám oboum opravdu rychle uběhla. Trasa byla příjemná, ale co se týče spotřeby těžší než loni. Uběhlo nám i udělování ocenění vítězům. Získali jsme ručně vyráběné skleničky a medaile, dále pak různé letáky, blbůstky, propisky,...

V naší kategorii jsme získali 2. místo z 15, celkově jsme byli 12 z 52.

Voda 2015

9. srpna 2015 v 13:31 | Papája
V pondělí ráno dělal Michal zkoušky na autobus, jeli jsme tedy až odpoledne. Nakoupili jsme a tak půl cesty jsem řídila já, zbytek po mém vystresování z leknutí on. Véču jsme si dali v Mekáči v Českých Budějovicích.
Letošní téma - piráti s námořnickejma tričkama, které měli snad všichni lidi na vodě. My měli s Míšou originální s Mimoněm pirátem vepředu.
Dorazili jsme do kempu U Fíka, kde před naším příjezdem zachraňovali tonoucího, vrtulník ho odvezl do nemocnice, ale nejspíš již bylo pozdě. Opekli jsme si buřta, přivítali jsme se se starými známými i nováčky. Obdivovali Míšovo aut, yetiho, ve kterém jsme spali jako v předešlých letech ve fabii. :D
V úterý jsme jeli krásných asi 10 km, kdy jsme skoro nepádlovali. Letos jsme s Míšou jeli na vydře. Vůbec nebylo poznat, že je dlouho velké sucho, vody bylo dostatek a vůbec jsme nepřenášeli. Dorazili jsme do kempu Vltavan těsně před Českým Krumlovem, kde jsme opékali buřty, u ohně se vyprávěly vtipy a opět jsme spali v autě.
Následující den jsme po prohlídce Českého Krumlova dopluli k Milanovi, kde jsme všichni spali pod širákem, jelikož sem auta nesmí. Tento večer jsem se trochu připila. Hráli jsme prasátka, ducha a Kamando (Kamando plocho, duto, rolo, saluto, ťukáme). Milan proslulý svým masem opět ve čtvrtek oběd nezklamal, večer před ale neměl maso, jen klobásy a ráno mu to trochu trvalo :D.
Pak jsme odplouvali do kempu Zlatá koruna, kde jsme využili s Míšou sprch z vedlejšího kempu, kde to mají mnohem lepší. :D Chachá. S Petrovou rodinou jsme odjeli ze zastávky dřív, protože Bohuň své narozeniny už trochu přeháněl a navíc tam bylo docela hrozně. Průběžně jsme se koupali a bylo to moc fajn. :) Do tohoto kempu nás přijela navštívit Terka s přítelem Honzou, kteří loni společně s námi jeli, ale letos čekají miminko, tak nic nechtějí ohrozit. Oba se moc těší, jsou v 5. měsíci. :) Míša uvařil těstoviny s vepřovou konzervou a posypali jsme to kukuřicí. Všichni už byli hrozně unavení, jen Michal, já a Bohuň jsme s návštěvou hráli prasátka, po povídání u ohně. Pak jsme si s Míšou u dohasínajícího ohně rozbalili spacáky a karimatky a spali jsme opět pod širákem.
Ráno jsme k snídani i mimo náš rohlík a marmeládu dostali od Terky moc dobrou buchtu. Dále jsme pak pokračovali přes zastávku u tradičních placek - sladkých i slaných. Dojeli jsme do tábořiště Poslední štace před Boršovem po 22 km, kde jsme odevzdali lodě, pádla a sudy. Všichni zbylí včetně nás kromě 3 posádek jeli domů, zbytek nocoval v kempu, odjížděli domů až ráno. My jeli na večeři opět do Mekáče a pak jsme si užili konečně zas jednou prázdný byt.

Prázdniny a plány

21. července 2015 v 12:01 | Papája
Ahojky, všechny vás zdravím. :)

Jak užíváte prázdniny? Já tak všelijak. Měla jsem v plánu, že v červenci budu pracovat, pak první týden v srpnu pojedu na dovolenou, po zbytek času se budu učit na zkoušku a i v září budu pracovat na své bakalářské práci.

Byla jsem 14 dní na tom táboře, ve čtvrtek jsem byla na brigádě v Praze - dotazuju se lidí v Bille, jak jsou s místním obchodem spokojeni, musím vyplnit 80 dotazníku s lidmi za den - neřeklo by se, ale je to fuška a musela jsem tam kvůli tomu být o hodinu déle (prac. doba od 9 do 19 h, já byla až do 20).

Měla jsem jet dnes do Lovosic, ale ve čtvrtek jsem přišla o hlas - klimatizace, málo průběžného pití, hlasový nápor, vedro - dodnes si svůj hlas šetřím, od pátku jsem skoro nemluvila. Je to docela nápor na psychiku, snažím se gestikulovat, ale když to někdo nepochopí, tak mě to naštve a radši to řeknu, z čehož mé hlasovky opravdu nejsou nadšené. Psaní je hrozně pomalé a naštve mě, když to po mě někdo nemůže přečíst.
Dotazovat bych se měla jít ještě 3x, třeba teď ve čtvrtek či pátek, tak doufám, že můj hlas už bude OK. Nerada bych přišla o možný přivýdělek, do té jedné prodejny můžu jít pouze tento čtvrtek nebo pátek, protože se pak rekonstruuje. Ale ještě víc bych nerada přišla úplně o hlas.

Za 14 dní jedeme s Míšou na vodu, tak se těším. :) Teď v sobotu bude mít narozeninovou oslavu, tak doufám, že se mu dárky ode mě budou líbit. :) Jeden je doma, další na cestě a o třetím neexistujícím se mi dnes v noci zdálo. :D

Jak mám teď pár dnů volných, když se nedotazuju, tak myslím na školu - zkoušku ze syntaxe a bakalářku. Jen na to pomyslím a už se mi to nechce dělat, učit se syntax ani psát bakalářskou práci. Dále jsem zapojena do fonetického projektu, měla bych za to dostat stipendium, koukla jsem na to v neděli, ale moc mi to nejde. :/ Potřebovala bych pomocníka, a to jsem si říkala, jak to bude v pohodě.

A upřímně, nedokážu si představit, že za rok bych už se štěstím měla mít po státnicích. Se smůlou státnice chvíli před sebou. Opravdu mi přijde, že na gymplu jsem toho uměla víc. Ale není to chyba školy, je to chyba moje. Já jsem líná se učit, já jsem líná vůbec kouknout do zápisků. Proč, když vím, že se u testů dá opisovat, bych se to měla učit? Ano, vysoká mě naučila opisovat. V červnu jsem v autobuse potkala spolužáka z gymplu, chodí na ekonomku v Praze, tam nemají 3 pokusy na splnění předmětu, nemohou opakovat předmět další rok, opisovat? - to si tam nedovolej, to by ho samotného pobouřilo.
Vždycky si v hlavě představím sebe, jak si dělám zápisky, doplňuju si je obrázky, fixami důležité podtrhávám, učím se. To je ale všechno, je to jen představa, která se do reálné podoby převádí bohužel těžko. :/ A to i přesto, že jednou byla vyřčena velmi... velmi, velmi velká motivace. :)

Návrat z letního tábora

13. července 2015 v 14:21 | Papája
Kdo neví, byla jsem letos na táboře ve Svoru jako vedoucí 7. oddílu. V určité části dne jsem měla na starost 22 dětí ve věku 11-14 let. V ty zbylé jsem byla na poradách nebo vyřizovala, plnila něco jiného. Po budíčku jsem se nezastavila, spát jsem mohla jít tak po 1. hodině ranní. Vše bylo v časovém presu. Na nohou jsem byla většinou od 9 do 1. :D Dvakrát jsem šla spát i po třetí ráno - noční bojovka a poslední diskotéka. Byla jsem ráda, když jsem si našla čas na napsání SMS nebo na telefonát s přítelem, výjimečně i na sprchu před večerní poradou.


Dostala jsem fajn děti :) a s dospěláky to zas tak extra nebylo, někteří mi byli sympatičtí, jiní ne. Vařili tam fakt dobře, ale v klidu se člověk s dětmi moc nenajedl - "Můžu jít na záchod? Můžu si přidat? Můžu jít k nástěnce? Dáš mi klíče? Můžu k chatkám? A Pájo??!!"
Byla jsem na dvou celodenních výletech - Liberec (aquapark Babylon a IQ Landia) a pěšák (na Polevsko). Jen v den pěšáku mě bolela za celou dobu hlava.

S některými dětmi jsem musela vyfotit selfie, někdo si mě chtěl přidat na facebooku. :) Byla to opravdu super zkušenost, některé děti pohodové, ale jsem ráda, že jsem už doma. :)

A jako bonus jsem zhubla 1 kilo díky skoro neustálému pohybu a pravidelné (i když ne moc zdravé) stravě! :) Je to znát na stehnech a v pase.

Vedoucí na táboře

30. června 2015 v 22:12 | Papája
Po dlouhé době se ozývám s informací, že zítra odjíždím poprvé v životě na letní tábor a budu vedoucí skupiny dětí ve věku 12 - 14 let. Docela se děsím a určitě napíšu až se vrátím, pokud se vrátím. Jedu do rekreačního střediska Svor na 12 dnů. Na začátku slibovali 400 Kč za den pro začátečníky. A ve finále to není ani polovina. :D Prostě výsměch.


Držte mi palce, ať to psychicky i fyzicky zvládnu.
:) Papája

6. - 8. března

9. března 2015 v 9:43 | Papája
Tento skoro víkend byl opravdu zvláštní. :D Jako bych dospěla.
V pátek pro mě přijel Michal do školy do Ústí, pak jsme jeli směr Česká lípa a asi v půlce cesty jsme si vyměnili řízení, a do České lípy jsem fabii dořídila já. Tam si Michal vyzvedl opraveného yettiho a já řídila sama až na Mělník, jela jsem teda za ním, tak jsem věděla cestu a kde brzí atd. Fakt mě to bavilo, šlo a nebála jsem se tolik jako vždy. :) Po cestě jsme se zastavili na oběd. Večer jsme byli na výstavě motorek v Letňanech, odkud jsem pak řídila na Mělník, Prahu teda fakt nemusím. :D

V sobotu jsme byli lyžovat na tanvaldském špičáku, a přestože jsem na lyžích stála na posledy před 2 lety a tentokrát to bylo asi potřetí v životě, tak mi to i trochu šlo, ke konci fakt líp, ale hlavně jsem se moc nebála. Flákla jsem s sebou 3x, aspoň byla sranda. :D

V neděli, jak krásně svítilo sluníčko, jsem si zasteskla po jízdě s Míšou na motorce, což ho jako další věc potěšila. :)

Já jsem fakt srabka, docela se bojím, že něco pokazím, nevyjde to, ... tentokrát mi to nebránilo v tom, užít si víkend.

21. rok

3. března 2015 v 8:56 | Papája
Už přes týden mi je 21 let. Ano, narozeniny jsem měla minulé pondělí. :D
Jsem dospělá už ve všech státech na celém světě. To je asi tak jediná výhoda. Závidím těm malým dětem tu jejich energii, taky bych potřebovala. V 9 jedu do školy, a v 6 ze školy a jsem utahaná, klidně bych i ve vlaku usnula nebo v 7 jedu do školy na jednu hodinu a ve 12 přijedu a jsem utahaná tak jako tak.
Super ale je, že v sobotu jsem byla někomu koupit pivo a paní u pokladny po mě chtěla občanku. :D Jen náhodou jsem si ji vzala. Další fajn věc, která s tím souvisí, je, že pár lidí by mi hádalo tak 15 :D ano, v této době, kdy většina holek chodí zmalovaných a obarvených, opravdu vypadám mladší, protože všechen make-up přidává mladým holkám tak 5-10 let, aniž by si to uvědomovaly. Jako mladé se snaží vypadat starší, jako starší se snaží vypadat mladší - trochu paradox.
Minulou neděli (22. 2.) jsem měla oslavu se ségrou, která měla 13. narozeniny 1. 3. Dorazili všichni příbuzní a můj přítel. Nikdy to nebyla taková párty, kterou prožíváte s přáteli při tanci, hrách a pár kapek alkoholu, ale je to fajn. Pokud se ovšem moc nestresujete tím, aby to vaše drahého bavilo. :D
Jinak ve středu večer před oslavou jsem měla zvýšenou teplotu. A následující dva dny jsem nešla do školy. Byl to vlastně druhý týden od začátku letního semestru. Letního... teplo ještě teda moc není.
A poslední věc po těch čokoládách a bonbonierách jsem musela přibrat tak 1-2 kila, což mě fakt sere, a budu s tím muset něco udělat. :/

Konec roku 2014

5. ledna 2015 v 19:32 | Papája
Vánoční svátky jsem si skvěle užila. Pod stromečkem bylo překvapivě opravdu vše, co jsem si přála. Dokonce i dva spacáky. Musela jsem být fakticky moc hodná. :D Silvestr u našeho kamaráda byl fajn až v novém roce, před tím nuda, ale nikdy mi ta silvestrovská noc neutekla tak rychle. 22.00 -> 23.15 -> 23.55 :D a skvělá první třičtvrtěminuta v novém roce. :) Děkuji Ti. :D

Opravdu musím říct, že tyto svátky byly něčím výjimečné. Celou dobu jsem byla odloučena od stresu, svých starostí se školou (opravdu jsem na ni nemyslela), třeba na tři testy, které mám tento týden, se začínám učit až ode dneška. :D Doufám, že toho nebudu litovat. Dvě knihy, které jsem dostala od Ježíška - Manželovo tajemství a Asylum - které jsem si přála, jsem přečetla každou během tří dnů. Po dlouhé době, kdy jsem děj a jednotlivé řádky opravdu s chutí hltala. Nebudu sice žádná náročná čtenářka, co se knih týče, ale určitě obě doporučuji. :) Byly velice napínavé.

No a teď už jenom vstoupit do reálného neklidného života. Zpět do skutečnosti. Vytáhnout sešity, nahrávky přednášek, index a chytit zkouškové zimní období za správný konec. :) Už mám ve stagu zapsáno 7 kreditů z 14 splněných a celkem 30 zapsaných. :) Tak snad to půjde tak hladce nebo alespoň dobře dál. :D

3. výročí

19. prosince 2014 v 13:26 | Papája
Tak takovýhle smutek jsem dlouho nezažila. Ve středu 17. prosince jsme s Míšou měli třetí výročí vztahu. Loni a předloni jsme byli na večeři, loni jsem kvůli tomu jela z Ústí a on z Pardubic. Letos jsem ho pořád přemlouvala, ať přijede, nebo že přijedu za ním, když ve středu do školy nejdu. On že ne, že dva dny potom, to přece postačí. Pořád ve mě zůstávala naděje, že si dělá legraci, pořád jsem nevěřila tomu, že by se na, pro mě snad nejdůležitější den v roce, vykašlal. Vlastně až do konce jsem tomu nevěřila, ale pohroužena realitou jsem byla v rozpacích.
Napsal mi, že dopsal test a že jde s kluky na pivo, že tu bude na fb tak za dvě hodiny. Dvě
hodiny, to je čas kdy se z Pardubic dostane na Mělník. Ale, zas. Po dvou hodinách mi píše, že má špatnou zprávu, že na fb nedorazí. Ha? Že by fakt byl tu? Ne, určitě ne.
Lumpák mě takhle zlobil. Opravdu přijel, dorazil a já zažila to nejlepší rande vůbec. Překvapení!!! Vím, že mu na mě fakt záleží, mohu říci, že šťastnější jsem dlouho nebyla. :) ♥

Škoda Economy Run 2014

21. září 2014 v 12:07 | Papája
Včera jsem s Míšou zažila senzační zážitek. Stejně jako loni jsme se vydali na soutěž ekonomické jízdy do Kosmonos, kde soutěžilo celkem 48 vozidel, v naší kategorii vozu 13. Pro nás to byla tedy 2. soutěžní jízda.

Na místo jsme dorazili kolem 8, kde jsme zaplatili registraci, nalepili jsme si samolepku "Jedu soutěž spotřeby" a startovní čísla 43 na boky naší fabie. Posléze se našeho vozu ujali profíci, měřili tlak v pneumatikách, zjišťovali palivo, kontrolovali povinnou výbavu, přidali navigaci (aby věděli naši polohu auta při jízdě, že si to nezkracujeme atd...). Motor i nádrž zapečetili a po svačince (párky s chlebem, které si každé mohl vzít dle výběru - raut). Venku jsme se pak smáli našim největším soupeřům, jak si tam všechno propočítávali a mi jen zjišťovali, co jsme dostali s sebou k svačině. Po startu v 10.24 jsme vyjeli na naší trasu, kterou jsme se dozvěděli podle itineráře po příjezdu. Jeli jsme i naším rodným městem Mělníkem. :) (a říká se: Jedu na Mělník, neříká se: Jedu do Mělníka) ;)

Cestou se museli dodržovat dopravní předpisy, v obci 50 a mimo ni 90 a pokud tomu tak nebylo, navigace vás napráskala a měli jste penalizaci za rychlou jízdu nebo rovnou diskvalifikaci, jako tomu bylo u Poláka, co jel 145 km/h. Ups. MImo obec se ale jede většinou tak 70, využívá se kopců, zatáčky se občas stříhají. Není to rozhodně žádná rychlá jízda, a každé brzdění nebo dokonce prudké brzdění je velmi na škodu, což nám způsobily obyčejné nesoutěžní vozy, které mimo obec z kopce jeli 70 a brzdili nás, protože jsme nestíhali do cíle přijet v čas. K tomu se ještě vrátím.
Do cíle první etapy jsme dorazili asi po 250 km po 4 hodinách a 15 minutách - což bylo přesně na minutu - kde na nás čekaly 2 polévky (hrachová a vývar) s rohlíky, svíčková s knedlíkem a řízek s bramborový salátem či bramborami. :) Mňáám, hrozně moc jsem se přejedla. O jídlo jsme se s Míšou v půlce rozdělili, prohodili jsme si talíře. :D

Start druhé etapy pro nás byl v 15.43 a na cestu, která byla mnohem kratší, měli jsme pouze hodinu a třičtvrtě. Dorazili jsme v 17.30, což bylo 2 minuty po šestihodinovém časovém limitu. Před oficiálním vyhlášení výsledků jsme se u rautu donadlábli. Ve finále jsme zjistili, že nám můžou odečíst asi 5 minut, kvůli stání na semaforech, kde se předělávala silnice. Ze 48 aut jsme se tedy dostali z 3. místa díky odpuštěné penalizaci za pozdní příjezd na 2. místo. Ááááá. Míša je úžasnej řidič, nejen teda eko. :-*

Ještě že jsme si o to řekli, jinak by nás nechali celkově třetí. Tu penalizaci zrušili v v poslední chvíli. Nejdříve se vyhlašovalo umístění v prvních kategoriích - naše 1. místo - zlatý pohár a zlaté medaile. :) Další umístění naše celkové druhé místo. Horší je, že jsme měli úplně stejnou průměrnou spotřebu 2,95 l/100 km a dosáhli jsme stejných emisí 77,880g/km jako ti, co byli na celkovém 1. místě. O prvenství rozhodlo až druhé kritérium pro hodnocení - vyšší zdvihový objem motoru. Takže kdyby nás v posledních vesnicích nebrzdili ti pitomí řidiči, co v klidným zatáčkách brzdili jak idioti s prominutím, tak bychom nejspíš vyhráli, protože bychom měli tu spotřebu ještě menší. :) Pán co vyhlašoval výsledky, měl ještě ty výsledky s naší penalizací, takže jsme obdrželi ceny pro 3. místo - bronzová medaile a skleněná dóza s 3. místem. Trošku smůla. Pán co nám odškrtával panalizaci, k nám přišel, omluvil se za způsobené komplikace a jestli by to takhle nešlo nechat, aby nebyly problémy, že ve vítězných papírech jsme v pořádku uvedeni jako druzí. My hlupáci to odkývali, že to nevadí. :D Pak jsem si říkala, že jsme hloupí, že jsme si to potají mohli alespoň s těmi z údajně 2. místa prohodit.

A víte co se stalo? Než jsme odjeli, ty dvě ženy, co měly být na 3. místě k nám přišly "Myslíme si, že tohle patří vám" - předaly nám náš skleněný pohár a stříbrné medaile. :) Áááá, když to teď píšu, chce se mi brečet. :) Měli jsme nehorázné štěstí, že ty dámy, byly tak milé a poctivé. Pak nás zastavily a daly nám ještě mikiny. :D Úžasné. Spravedlnost nakonec zvítězila. :)

Nesnáším kadeřnice

21. července 2014 v 11:51 | Papája
Nejednou jsem přišla od kadeřnice s pláčem, dnes tomu nebylo jinak. Vlasy jsem měla dlouhé přes celá záda i kvalitní. Délka je výrazně kratší, ale stále ucházející, ale dnes mi ten předek ostříhala tak moc... občas to prostě nevyjde. :/ Do culíku to naštěstí dám, ale asi se budu každý den modlit, aby mi to rychle dorostlo. Achjoo.

Myslím, že nesnáším kadeřnice víc než zubaře.

Nechci už brečet

16. července 2014 v 21:16 | Papája
Na facebook to psát nemůžu a ani nechci, to samé říkat to doma. Tohle je moje jediné místo. Jsem hrozně smutná, úplně extrémně za poslední dobu. Je mi to hrozně líto. Minulý týden skvělá dovolená, v pondělí večer všechno super a najednou se z jedoho nedorozumění stane ... Je mu to jedno. Nevadí mu to. Ale už je mu prostě jedno, jestli mě dnes nebo zítra uvidí. Je mu to šumák. Byli jsme ti dva nerozluční, ta dvojka, která všude chodila spolu, jejíž vztah překoná všechny ostatní. Jen doufám, že mu nebude trvat dlouho než mi napíše, že se na mě těší. Roním tu slzy už asi 50 minut jak ta největší blbka na světě. Bolí to. Fakt moc. Ani nevím, jestli tohle zveřejním, ale asi jo, abych to ze sebe dostala a zase si to někdy mohla přečíst, až si budu představovat, jak jdu za ním k oltáři. Fakt jsem věřila, věřila. Pořád doufám. Furt jsem se bála něco s ním brát jako samozřejmost, nikdy jsem si u nich nechtěla nic nechávat jako kartáček atd., nebrát ho jako jistotu a když začínám, tak má radost, ale pak tohle. Proč si safra myslí, že se s ním nikdy nerozejdu? Proč nemůžou být vztahy jednoduchý? A to zítra máme výročí 2 roky a 7 měsíců a to se ani neuvidíme. Sakra. Co dělám pořád blbě? Zvoní zvonek. Že by on? Ani náhodou. :D Co já cítím, na tom přece nesejde. Občas bych chtěla vidět do jeho hlavy, jestli to všechno, co si myslím, vidí taky tak, nebo si jen něco namlouvám.

Škola? Prázdniny!

3. července 2014 v 11:15 | Papája
Neustále mi někdo píše spamy k článku o školní části maturitní zkoušky. Díky tomu si více uvědomuju, že je to už přes rok, co jsem úspěšně odmaturovala a dokonce už mám za sebou 1. rok vysoké školy. Teda v září mám ještě dva pokusy ke zkoušce z ekonomie, ale na školu už nemyslím. :D Skončila jsem s ní dost brzo, už asi v půlce června. :) Což jsem měla radost, ale na brigádu za pokladnu se mi nechce. :/ Tak se tak poflakuju, ale budu tam muset jít.

I když na školu teda trochu myslím, to bych nebyla já, jsem posedlá děláním rozvrhu, zbožnuju ten pocit, když si organizuju něco, podle čeho se pak půl roku budu řídit. Na gymplu jsem poslední týden prázdnin byla navěšená neustále na stránkách školy, zda se tam už objevily nové rozvrhy. Na vysoké si je organizuji sama, až teda na přednášky, které jsou časově dané.
:) Můj Míšan se o dělání rozvrhů moc nezajímá, tak jsem měla radost, když jsem mu ho mohla sestavit. :D Loni jsem taky pomáhala svým spolustudentkám, nechápu, jak to nemohli nepochopit. :D

Docela přemýšlím, že se příští rok budu víc a pravidelně učit (pravda, to si říkám každý rok), abych třeba mohla mít takový průměr, s kterým bych mohla dostat prospěchové stipendium. Káťa, co je se mnou na oboru, ho nejspíš za letošek dostane, lumpice. :D Závidím. :)

Víra

3. června 2014 v 18:19 | Papája
Můj problém je, že i v mém věku a téhle době pořád věřím na pravou lásku a na "žili spolu šťastně až do smrti".

Jsem jediný blázen? :'(

23. února ráno

24. února 2014 v 11:37 | Papája
V neděli jsem slavila své 20. narozeniny. :)


Probudila jsem se, koukla na telefon a bylo 9.19.
A přesně v čas, kdy jsem se před 20 lety narodila, tedy v 9.20, jsem dostala od Míši pusu :) jůůů ♥



Tak od toho dne jsem dvacítka, připadám si už docela staře :D

Vánoce 2013

27. prosince 2013 v 15:35 | Papája
Ráno jsem se probudila u Míši a šla domů :D.
Štědrý den jsem strávila doma se svými rodiči a sourozenci. Večeře byla výborná - kuřecí řízek, hranolky a bramborový salát. Po ní jsem i stihla poslat seminárku doktoru Chotašovi na dějiny politického myšlení - jo :D 24. 12. v 18. hodin jsem mu poslala svou seminární práci. Odepsal mi "Milá Pavlo" :D hmm to je za to, že jsem mu popřála hezké svátky :D

Byl to krásně strávený večer s milovanou rodinou. Koho zajímají dárky tak - pásek, pyžamo se slonem (úžasná barva tepláků :)), rukavice, mikina s A (vepředu je A, ale nebojte já tyran holek z Pretty Little Liars nejsem :D), dvoje podkolenky, voňavka od Avril Lavigne Wild Rose, pokladnička s mým jménem :), peněženka :D

Potom jsme koukali na novou pohádku Duch nad zlato a pak na Pelíšky, ke konci se za mnou přijel podívat Míša a dal mi dárky, co mi u nich nechal Ježíšek :D tak jsem dostala ručník, sprchový gel, sadu péče (šampon, kondicionér, a ještě jeden) na vlasy a pěnu do koupele. Od nás Míša dostal permici do plaveckého bazénu (se mnou na půl samozřejmě :D) a pořádný nůž. :)

Druhý den nás Míša odvezl za babičkami do Neratovic, nabídl se sám, jinak bychom jeli autobusem, protože musel táta do práce. K obědu jsem měli knedlíky s kyyyselím zelí a moc dobrým masem. :) Dostala jsem pyžamo a peníze. :) Celou dobu jsme pak hráli Osadníky z Katanu, které jsme dostali od Míšova Ježíška, museli jsme je to mé sourozence a dvojčata naučit (musím je teda fakt pochválit, všichni to pochopili hned, sice se někdo vztekal a brečel, že prohrává :D, ale jsou fakt borci, jak to rychle pochopili)) nebo Dobble, co jsem nám koupila já. :) Doost dobré hry, někdy si je zahrajte.
Po dlouhém herním dni jsme jeli k druhé babičce, kde jsem dostala knížku o drbech slavných spisovatelů :D, tužku s tahákem, kosmetickou taštičku, řasenku, šampón, peníze, tričko ...

Potom jsem s Míšou jela na Řepín za jeho babičkou, tátou a jeho snoubenkou, kde jsem dostala voňavku, tělový krém, tělovou sadu, výherní los (na rozdíl od Míšana jsem nic nevyhrála :D) a tepelný polštářek, který mi má zahřát ruce. :)

Opravdu jsem nečekala tolik dárků. :D A také společný dárek - rozšíření Osadníků z Katanu a to kupci a barbaři, takže jsem se vrhla na studování nových možností způsobů hry. Tak to kluky musím naučit, když jsou líní to číst :D Zde jsem si ještě dala svařák a řízek s bramborovým salátem, a také cukrátka. :D

Krásné Vánoce :) snad jsem je nikomu nezkazila

Mé panenky prorazily do světa

8. prosince 2013 v 14:17 | Papája
Zúčastnila jsem se průzkumu: Kolik dospělých lidí má doma svoji hračku z dětství. U mě teda není čemu se divit, dospělá jsem teprve necelé 2 roky, ale stejně jsem se zúčastnila a moje 2 nejoblíbenější a nejstarší barbienky jsem jim poslala na fotce. Plyšáka jsem nevybrala, ti jsou někde schovaní a na posteli mám ty, co ve skutečnosti nejsou moje :D (jsou sourozenců) nebo jsou ti plyšáci hrozně mladí (dostala jsem je před krátkou dobou). A tak jsem vybrala Esmeraldu a holčičku, s kterými jsem si opravdu jako malá ráda hrála. A teď jsou slavné a prorazily do světa. :D

23. 11. 2013

24. listopadu 2013 v 21:49 | Papája
Včera jsem jela s Míšou a jeho kamarádem z vysoké školy a seznamováku na vlakový výlet.
Jeli jsme vlakem Mělník - Ústí nad Labem - Bílina - Karlovy Vary - Johanngeorgenstadt (v Německu) a zpět :) a to všechno za 200 Kč :D
Vyjeli jsme v 8.51 a přijeli po 9. večer. Krásná projížďka :) a pokaždé (v jednom směru) jsme jeli jiným vlakem a poprvé jsem ve vlaku použila záchod - jako v těch, co jsem byla, paráda. :)
V Karlových Varech jsme se ještě byli hodinu projít. Koupili jsme si karlovarské oplatky a nechali Martina nalít si do petlahve 30°C pramen. :D
Po cestě zpět jsme s Míšou ve vlaku z Bíliny do Ústí a z Ústí na Mělník jeli skoro celou cestu sami ve vagónu. :)

A dnes jsem šla s Míšou na hrad Kokořín a také jsme obešli rybník Harasov. :) Krásná procházka. Potkali jsme dvě žáby, ale jestli to je zakletý princ nebo princezna, jsme nezkoušeli. :D

Economy Run 2013

23. září 2013 v 16:22 | Papája
Z pátku na sobotu jsem se moc nevyspala. V pátek jsem jela s Míšou do Polska náklaďákem, přijeli jsme asi v půl 1., ale do půl 2. jsme ještě musely plýtvat naftu z auta. :D
Vstávali jsme v 6 a vyrazili jsme na automobilovou soutěž Economy Run kousek do Mladé Boleslavi. Soutěžilo se o co nejmenší spotřebu (emise) v úseku od Kosmonos do Kvasin. Míša byl řidič a já navigátor. Navigovala jsem podle itineráře, který jsme dostali. Jízda byla velice dlouhá, ale záživná. Příští rok pojedeme znovu. :)
Celkem nás jelo 66 a my jsme byli na krásném 16. místě. V naší kategorii jsme byli 4. Bylo tam plno lidí, co tam jelo už poněkolikátý, také Rusové, Rumuni a Poláci.

Dostali jsme fajn ceny za účast, 4 litry oleje, 1. a 2. díl encyklopedie, letáčky, pro každého 2 modýlky aut, různé brožury, bonbony, přívěsky, náramky a také svačinu (jablko, banán, lahev vody, malou mňam bagetku a oříškovou tatranku), a parádní oběd (skvělý sladký čaj, svíčkovou s knedlíky anebo krkovici s bramborovým salátem nebo bramborami).
Domů jsme dorazili asi v 9 večer.

A včera mi Míša psal, že jsme se umístili v extra kategorii na 2. místě!! Je to úžasný :), škoda že jsme odjeli dřív, jinak bychom dostali nějaké extra ceny.

23., 24., 25., 26. srpen

27. srpna 2013 v 11:10 | Papája
Pátek
V poledne jsem se přivítala s Míšou a šli jsme spolu na pizzu do Vinného dvora. On měl Pollo a já měla malou Hawai. Byly výborné. Potom jsme šli na chvíli na vyhlídku a pak mě odvezl do Kauflandu, kde jsem byla od půl 3. do půl 10.
Potom si pro mě přesně přijel s kamarády a jeli jsme do Roudnice nad Labem, kde se pil energetický nápoj s vodkou atd. :D Měla jsem docela hlad, protože jsem nic o té pizzy nejedla a bylo už skoro 11, v hospodě Renta, kam všichni zamířili, ale neměli žádné jídlo. Tak jsme šli na kebab (nevím, proč tam dávaj tak hrozně tý zeleniny, která se s tím chlebem vůbec nedá jíst a samotný je to naprd). Honza s Bárou měli hlad taky. Míša byl po těch energáčích (popravdě nevím, jak to napsat správně) velice velice a velice energický. Kuba spěchal na vlak. Nevim, kolik bylo, ale asi tak v půl 1 jsem je vezla domů. Honzu s Bárou jsem vyložila v Cítově a pak jsem zmířila směr Mělník. Usnuli jsme asi tak ve 2.

Sobota
Míša vstával v 6.45, protože musel do Kauflandu pro zlevněná mléka, hned po ránu se po nich slehne zem. Znáte ty nažhavené důchodce, co normálně nemohou chodit, ale najednou ožijou. :D Já spala. Potom přišel nemohl usnout, tak mě nechtěně furt něčím budil, lump jeden. Zjistili jsme, že si několik věcí z minulého večera nepamatuje. :D Pak mu napsal kamarád, jestli nepojede na motorce na Dubou (cestovní !ráj" motorkářů). Tak jel a já se v klidu nasnídala, umyla si hlavu, ... Přijel o hodinu později než slíbil no, lumpajzník. Pak jsme jeli koupit narozeninový dárek pro jeho mámu (dá ho babička), tak to byl docela i výslech. :D /Tu slečnu jsem pak v neděli obsluhovala v Kaufu./
Potom jsme jeli na Řepín na oběd na svíčkovou :) mňam a odvézt dřevěného jeho bratrancem řezaného anděla. Potom jsme jeli domů pro motorku (nešel mi najednou internet, tak jsem vypla mobil a přeházeli se mi všechny ikonky a widgety, tak jsem měla radost, ale až na ty ikonky, které stejně moc neřešim, to mám už stejně :)) a jeli jsme za Dubou k Filipovi, tomu bratrancovi, který teď se svou přítelkyní staví barák. Maj dobrou vodu, buchtu, psa a kočku. :D Pak jsme jeli zpět na Řepín a grilovali jsme pstruha a pak jsem si dala ještě liberecký párek. Dobrůtka. Usnuli jsme asi ve 22.15.

Neděle
Vstávali jsme v 10.30. Ale já byla vzhůru asi už hodinu. Tak se Míša konečně prospal, když v pátek spal 2 hodiny a v sobotu 5. Pak jsme měli výborný perník :) a po obědě (dost dobrej guláš s kedlíkama a cibulkou) jsme jeli domů. Tam jsme tak čachrovali mezi jeho a mým domovem a ve 2 jsem byla v Kauflandu až do 9, kdy mě vypustili dřív, protože mě budou potřebovat zítra. Cestou domů pršelo a určitě zase se mi zdálo, jak něco pípám, děsný. Ale zase po dlouhý době jsem spala ve své posteli, i když to asi ani dlouho nebylo.

Pondělí
Vstávala jsem v 6.30 jako skoro vždycky do školy a celý den jsem byla docela unavená. Byla jsem v Kaufu od 8 s tím, že nevím, do kolika tam budu respektive, do kolika mě buou potřebovat. Čas moc neubíhal jako poslední dobou. Rychleji to šlo až po přestávce od 11. Byla 1, 2, 3 a furt nic. Pak za mnou přišla vedoucí, jestli bych tam ještě 10 minut nevydržela. Zaměstnanci totiž měli nějaké školení. Asi v 15.20 mě konečně vystřídali a dost doufám, že mě budou tu půl hodinu platit jako přesčas. Jinak celkem mám prý odpracováno 68,5 hodin. Docela hustý a krát 65, to je asi 4 452. No tak aspoň něco. Když jsem šla domů, měla jsem zmeškaný hovor od Kačky. Prý se dnes v Medvědovi koná naše menší setkání, tak jestli po 5. dorazím. Řekla jsem že jo. Obědvala jsem ve 4 a moc se mi tam nechtělo, ale chtěla jsem je vidět. ;) Když jsem tak v půl 6. dorazila, byli tam Tomášové. Dala jsem si nějaký VOODOO, což byl nějaký cizikrajný rum s colou za 45. :) Pak dorazila Kačka, uplně jsem zapomněla, jak je ukecaná. :D Zadlouho dorazila i Maky. Dala jsem si druhýho VooDoo. Potom mi volal Míša z koleje, kde je na kurzu matiky a fyziky, tak jsem mu převyprávěla všechny zajímavosti, které jsem se dozvěděla atd. Seděla jsem na lavičce na náměsti, takže to nebyl moc dobrej komfort, zvláště když vám tak kňape velkej pes, časo i vypadávalo spojení. Pak jsem šla za nimi, vyřídila pozdrav a po 8 se rozhodla odejít. Byla jsemunavená (a taky jsem chtěla vidět Gympl), ale odcházela jsem asi akorát. Ty tři kuřáci už vykuřovali, Kačka byla docela už nalitá, jelikož mi při rozloučení řekla Báro, která tam zrovna přišla. :D No nic. Cestou jsem se stavila v kebabu pro trojúhelníček pizzy, chtěla jsem si dát šunkovou, ale neměli ji tam vystavenou, tak jsem si dala Hawai za 25. :D Ten ananas tam chutnal teda dost jinak než v té z Vinného dvora, tak jsem ho snědla napřed. :D Cestou jsem potkala Pavla, kterej zrovna šel do Medvěda. :) Ráda jsem ho viděla. No a pak jsem přišla domů a asi o 15 minut Gymplu. Ale nevadí ;)
Pak jsem na FB řešila seznamovák na Mácháči a šla spát asi v 11. :/

Poprvé za pokladnou

8. srpna 2013 v 20:46 | Papája
Tak dnes jsem stála poprvé za pokladnou v Kauflandu. Docela děsivé pamatovat si všechny kódy na pečivo (jak je mám asi sakra vědět, nemám čas si je zapamatovat, kdyby to dali na papíře, tak neřeknu) a hlídat zeleninu, zda to lidi navážili správně. Hlídat košík, zda je prázdný. No docela hrůza a nervy. Těch 5 hodin tam jsem byla rudá jak rajče s pocitem, že jsem úplný nemehlo, když vám hlídající řekne jen to špatný, ty chyby. A když pípnete omylem něco 2x, tak nemůžete jednoduše dát delete, ale musíte zavolat paní, která to odpípá. A ještě to odškrtávání za vrácené lahve. :/ Ó můj bože, stůj při mně. :)

V pondělí jdu znovu na zácvik od 8 do 14, tak mi držte palce. :)

A když jsem šla domů, tam mi pán v dodávce přes ulici říkal "Slečno, nebuďte smutná. :)" To opravdu potěšilo :) a řekla jsem si, "Jo, má pravdu, nemá to cenu, kazit si dny."

Kola 2013

23. července 2013 v 12:24 | Papája
Minulý týden jsem byla na dovolené s mým Míšou, jeho bratrem a mámou. Oba tam jeli autem již v sobotu. Kvůli oslavě 50. narozenin mého tatínka, která se konala v neděli, jsem tam s Míšou na motorce dorazila až v neděli večer. Bydleli jsme v 1. patře zrekonstruované bývalé hájovny, snad až 9 lůžek, moderně vybavena, akorát malá televize v kuchyni, která byla hned za mými dveřmi, takže vždy, když ta ranní ptáčata v před 8 vstala, mě to probudilo. Já radši spím třeba do 9, 10, když mám volno.

V pondělí jsme měli pěší výlet po Broumovských skalách.
V úterý jsme jeli za Babičkou do Ratibořic.
Ve středu jsme jeli do Janských lízních na Černou horu, kde jsme po borůvkových knedlících lanovkou vyjeli na horu, pak jsme jezdili po cyklostezce (no spíš necyklostezce :/) a pak dolů z kopce. Tam Míša zavolal horskou službu pro Holanďanku s vyvrknutým kotníkem.
Ve čtvrtek jsme ráno museli vstávat, protože se mělo jít do místního sportovního centra, které bylo samozřejmě ve finále zavřené. Míša pak na ně byl naštvanej :D, tak jsme si užili den po svém :-*, "koupali" jsme se v řece, vlezl tam jen on, protože byla ledová, mně skoro umrzly kotníky :D, oni odjeli autem na Rozkoš. Večer jsem s klukama šla hrát minigolf, největší legrace za celý týden. :)
V pátek jsme jeli na kolech do Nového Města nad Metují, kde jsme se naobědvali, ti dva pak šli na zámek, já s Míšou do zámecké zahrady a na zmrzlinu. Pak jsme měli jet napřed na Rozkoš, kupovali toaleťák, omylem jsme zahnuli doleva dřív, tak jsme najeli asi 8 km celkem navíc, museli jsme se vracet. Tak to byl Míša taky naštvanej :/, že tou dobou chtěl vyjíždět a jet domů, kvůli vyměně kol na motocyklu, která se nakonec uskutečnila až v pondělí. Ale jsem ráda, že jsme jeli dřív. :)

Řízení motorky

9. července 2013 v 19:14 | Papája
Teď v pátek jsme se s Míšou vyrazili koupat na motorce "stopětadváce" do Lhotky k rybníku. Vzali jsme to polní cestou, kde mě naučil rozjíždět a řídit. Je to ta nejlehčí motorka, co v autoškole mají, na které se učí ti úplní nováčci. Bála jsem se, ale pak mi to šlo, zatáčení trochu horší, ale v pohodě. Celou cestu jsme jeli průměrně tak 15 km/h, víc to po té štěrkovité a písčité cestě ani moc nejde. Odvezla jsem nás do Lhotky, tam jsme se pěkně vykoupali, našli jsme tam i růžový dětský umělohmotný talířek, který jsme použili jako frisbee a v klidu jsme si poházeli :D.
Pak jsme jeli na zpátek, ale skončilo to, jak to skončilo. Míša otevřel vrata, když jsem zajížděla přidala jsem moc plynu, lekla jsem se a zapomněla jsem při brzdění zmáčknout spojku. Málem jsem do Míši nabourala, ale naštěstí jsem se vyhla, ale až pak jsem prudce zmáčkla spojku a brzdu, motorka zastavila a přepadla na pravou stranu. Takže nejenže Míšova celodenní páteční práce opravy motocyklu po pádu žáka byla zbytečná, jsou ohlá řidítka, ale mám odřený koleno a poškrábané nohy. Po těch čtyřek dnech mám pěkný strup a trošku kolínko pobolývá, nárt už mě tolik nebolí, takže snad dobrý. Jsem zvědavá jestli příští týden na dovolené budu moci jezdit na kole. :/

Ale jinak musím uznat, že to je fakt hustý, řídit ten stroj. Ale v neděli jsem se teda už bála víc no.

Voda 2013

30. června 2013 v 13:14 | Papája
V pátek večer jsme přijeli z vody. Byl to fajn týden, i když mám pocit, že minulý rok, se mi to líbilo otrochu víc, protože to jsme s Míšanem byli za velký dospěláky, co tam přijeli sami a nemuseli jsme se přizpůsobovat ostatním, vařila nám teď Jíťa. Jen můj názor.

V pondělí odpoledne jsme z Vyššího Brodu vyrazili na raftech, já s hnědým pádlem, po Vltavě do kempu Rožmberk. Cestou pršelo a chtě nechtě jsme v kempu museli zůstat ještě další dva dny. Čekání jsme si zkrátili po oba dny jízdou do Českých Budějovic do aquaparku, kde jsme strávili obě odpoledne. Voda 27°C a vzduch 28°C, vířivka a tobogán 28°C. Párkrát jsem i dobře skočila šipku :D. Hlavně Míša a Čert, ale i Honza a Jarda, skákali o sto šest. Ve středu během jízdy z ČB do kempu, mi přišla od bráchy SMS, že jsem přijata do Ústí na VŠ :D juchů (na stejný obor mimochodem chodí obě děti Slávy a Renaty).
Ve čtvrtek jsme dopluli do kempu Nové Spolí, kde jsme si udělali oheň a byli vzhůru až do 2 ráno. Večer jsem pozorovala jak Radkové, Lůca s Martinem a Káťa s Lenkou hráli proti sobě hru - pantomima, rýmy, popisování slov,... Nevědět, že papír je bílá věc většinou o velikosti A4, která se dělá z dřeva, nebo posprejovat :D, poznat ptáka sokola, to byla prča :D. Večer jsme hráli Radkovu B. hru o poznávání znělek filmů a seriálů, získala jsem 5 bodů, Míša nakonec 4 a Lenka vítězka 9, byla fakt dobrá :D, navíc mladí byli v nevýhodě, protože většina děl byla pro starší ročníky, které jsem v životě neslyšela. Ale jako 1. bodoval Míša se 3 bodama za to, co jsem taky nikdy neslyšela :D.
V pátek v poledne jsme udělali společnou fotku s našimi tričky a jeli přes Český Krumlov až do kempu Koruna, kde jsme odevzdali rafty, pádla a sudy a jeli dom (v přepočtu s jedním pasažérem navíc, Čert odjel od nás dřív, takže dva cizáci Jarda a Lenka). Nechápu ty lidi, co i na dovolené pořád někam spěchaj, protože na vodu se jede, aby se bylo na raftech a ne někde v kempu a nejen to.

S Míšou jsme spali celou dobu v tranzitovi, což je dlouhé auto, na které vám ale stačí řidičák skupiny B (v pátek po příjezdu, kdy jsme z Řepína jeli na Mělník jsem ho řídila i já :D :D). Loni jsme s Míšou spali ve fabii :D a Radek Bohuň si to pamatoval, tak si dělal srandu že se roztahujem :D. Ušetřili jsme tak za placení stanu a i se tam dobře spalo, než ve středu odjel Čert (Michalův brácha), tak jsme se s Míšou v noci střídali o jeho spacák :D. Já ho měla teda tenkej, ten teplej měl můj brácha na táboře, asi si budu muset pořídit svůj vyhřívaný :D. Michalův táta, Jitka a Čert spali ve stanu.

Další rodina, která dorazila byl organizátor Martin, tentokrát pouze s mladším synem chytrolínem Víťou (3. 8. mu bude 7), protože ten starší jet nechtěl a tak zůstal s mámou doma. Martinova nevlastní sestra Lůca dorazila s kamarádkou tichou Lenkou, se synovcem Jardou, kterého všechny děti neustále oblejzali, neteří Vlaďkou, která dorazila s novým přítelem Kubou (kterého jsem vlastně znala dřív než ji, a z jistých důvodů mi vůbec nevadilo, že oba kvůli dešti odjeli brzy domů) a opět se Lůca nevyhnula hádce s přítelem Jindřichem, který tam tentokrát dorazil se starší dcerou Káťou. Všichni mysleli, že to je ta mladší Míša, co jela vloni, ale ta postavou a chováním vypadá úplně jinak a já jako první si myslela, že to ona určitě není :D.

Rodinka která mi letos objasnila jejich rodinné vztahy patřila Petrovi a Monice, oba se znají od 3. 6. 2009 a Ondra (v září 9) je Petrův a Adélka (27. 6. jí bude 6) je dcerou Moniky. Ondra je už velkej šikula, Adélka se loni nás stranila, dost se styděla, letos už si s námi hrála.

Další děti, které mě očarovali patřili "mamce a taťkovi", tak se říkalo Radkům. Radek C. vařil a byl tedy máma :D, rozdávali "hada-myš", což jsou gumídci :D, bydlí v Německu s ženou Pavlou a svými syny Filípkem (bude 6) a Honzíkem (3,5), kteří se ve školce a škole učí německy, tak mi řekl nějakou německou básničku. Filípek si mě oblíbil a ten poslední den jsme si všichni hráli na babu (Moravsky hoňku :D), na schovávanou (Filípek "bis zwanzig" = do dvaceti, ať počítám); cukr káva limodána (tak to říkal Filip) čaj rum bum; kámen nůžky papír atd. Další kouzelné dítě byl pan Jáša (4) od Radka B., který je veliký dobrodruh, potápí se se žraloky, přátelí se s tygry, bydlel u lidožroutů a vtipy solí každou chvíli a uspěch vtipu pozná podle mě, když mi vykouknou zuby nebo když zvednu pravé obočí :D. Chudáci učitelky ve školce jsou z Jášova vyprávění dost vyděšené :D. Jáša je kouzelnej, když vás spozoruje a schováváte se a pak vykukujete (Míša 1. den, já poslední den), tak je to andílek, je hodnej, poslušnej a usne, kde se mu zachce, na chvíli byl u tety v teple. Teď k panu Jášovi do rodiny přišel i pan Mácha (:D teď měsíc starý bráška Hynek). Lůca minulý rok říkala, že je škoda, že nejel Michalův táta, že by si s Radkem dost rozuměl, letos mi to teda nepřišlo vůbec. Michalův táta šel spát s Jitkou v 10 a Radek nás po celý den i noc bavil svými vtipy a zážitky.

Kdo se ale s námi asi bavil nejvíc byl Sláva se ženou Renčou a jejich kamarádka Šárka, která učí ve školce a kvůli vodě teď měla problémy s přijetím na VŠ, protože se tam nemohla dostavit, chudák, ale má to zařízené. Ta přijela s mladším synem Honzou (13), který si s námi taky hrál. Nesmím zapomenout ani na Terku, která byla letos taková smutná, ale naučila nás hrát hru s rukama na stole, ta mi ale nějak nejde popsat :D. A to nejlepší na posled Jura :D, programátor, který je v noci živý a ve dne pospává, letos měl delší vlasy.

Snad nás celkem bylo 29, 5 raftů a 27 pádel :D. Letos do vody zahučel Martin, kterého schodila větev, a Renča, která po splavu zahučela do vody v gumákách a pláštěnce. Byla to fajn parta, těším se na další rok. ;)

Přijímací zkoušky

20. června 2013 v 7:52 | Papája
Včera jsem dělala zkoušky na UJEP (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem). Vstávala jsem v 6 hodin, v 9 jsme tam totiž měli být. Míša tam jel autem se mnou, tak jsme tam byli tak v půl 9., abychom to našli včas. K mému překvapení jsem tak brzo vstávat nemusela. Zkouška se skládala z pohovoru a komise (pan a paní) si nás volali podle abecedy, přišla jsem na řadu až v půl 2. jako předposlední :( v tom děsném vedru to bylo k pláči. 5 hodin jsem stála na chodbě a čekala.
Ptali se mě na seminární práci, proč obor čeština a společenské vědy chci studovat, co mě baví nejvíc, ptali se na filosofii, sociologii (z té jsem mimochodem maturovala :D). Ve finále mám z pohovoru (zkoušení) 6 bodů z 10.tak snad ...

Nevím, jestli jsem tu psala o zkouškách na UK (Univerzita Karlova v Praze), které se pro mě konaly 7. 6., ale byly to dva testy - ve 12.00 za češtinu obecné studijní předpoklady s časovým limitem pouze 28 minut, z toho jsem získala 27 bodů ze 40 (kromě mladých učitelek mě zaujal tlustý profesor s vousy a obrovskými dredy :D) . Potom mě Míša pozval na horkou čokoládu v blízké cukrárně :). Ve 14.00 byl test ze ZSV, tam by se dalo i opisovat, rozverný profesor, který kecal během psaní a hafec času. Mám 25 bodů ze (ty jo, už nevim) asi 40. Já vím, slabota.
 
 

Reklama


Rubriky